Sdělení č. 37/2013 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o schválení nových hraničních dokumentů česko-polských státních hranic

https://www.zakonyprolidi.cz/ms/2013-37
Datum vyhlášení 17.05.2013
Uzavření smlouvy 17.03.2011
Platnost od 20.03.2013
Aktuální znění 20.03.2013

37

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995, byly vyhotoveny a schváleny nové hraniční dokumenty česko-polských státních hranic1).

S novými hraničními dokumenty vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky je ratifikoval.

Nové hraniční dokumenty vstoupily v platnost na základě článku 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995, dne 20. března 2013.

České znění nových hraničních dokumentů se vyhlašuje současně.


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek I

Díl 1

od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY“ po hraniční znak 96/1

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH :

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Charakteristika česko-polských státních hranic

Charakteristika geodetických a kartografických prací

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky
a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID"), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1
k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry
(Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu
v katastru obce Bílá Voda (Złoty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce Bílá Voda (Złoty Stok),
k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka k bodu styku státních hranic
České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je
průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota)
se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid).
V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka),
Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská
pahorkatina
Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice
vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km
státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok
(Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka),
Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz,
Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy.
Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m,
Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch
této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok),
Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně
(Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki)
a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor
(Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m,
Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným
terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů
po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická
pahorkatina
Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně
(Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován
ouze na české straně (Ztracený potok).
Broumovská
vrchovina
Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice
probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m,
Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok
(Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze
na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben
(Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svoro-vou horu (Czarna Kopa) - 1410 m,
Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m,
Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku
(Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský,
na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca).
Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk -1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská
pahorkatina
Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bu-kovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok),
Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně
(Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map

Poznámky pod čarou

1) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995, byla vyhlášena pod č. 181/1996 Sb.


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek I

Díl 2

od hraničního znaku 96/2 po hraniční znak II/1

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Seznam hraničních vodních toků

Seznam hraničních cest

Seznam hraničních příkopů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek II

Díl 1

od hraničního znaku II/1 po hraniční znak II/57

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH :

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Charakteristika česko-polských státních hranic

Charakteristika geodetických a kartografických prací

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEKDÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLOVYMEZENÍHRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
IOd bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13274.7812 186.6353 208.1065 669.51102 563.64
IIOd průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.994 121.392 977.26171 842.37178 941.02258 334.01
IIIOd hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22546.3218 407.03186 570.71205 524.06256 732.28
IVOd hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88454.0512 043.20114 843.24127 340.49178 280.37
CELKEM218 435.225 396.5445 614.12526 464.42577 475.08795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úsekuGeomorfologická jednotka
NázevCharakteristika v oblasti průběhu státních hranic
českýpolský
1234
IJablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid ŚląskiHorský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatinaPogórze ŚląskieZvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, IIOstravská pánevKotlina OstrawskaOblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
IIOpavská pahorkatinaPłaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry OpawskieNevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
IIIRychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry ZłoteOblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický SněžníkMasyw ŚnieżnikaMasiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlinaKotlina KłodzkaKladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické HoryGóry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatinaPogórze OrlickieOblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry StołoweOblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovinaObniżenie ŚcinawkiTato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry KamienneOblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IVBroumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IVKrkonošeKarkonoszeKrkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské HoryGóry IzerskieJizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk -1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatinaPogórze IzerskieOblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánevObniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek II

Díl 2

od hraničního znaku 57/1 po hraniční znak 132/16

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH :

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek II

Díl 3

od hraničního znaku 132/17 po hraniční znak III/1

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Seznam hraničních vodních toků

Seznam hraničních příkopů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek III

Díl 1

od hraničního znaku III/1 po hraniční znak 101/5

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Charakteristika česko-polských státních hranic

Charakteristika geodetických a kartografických prací

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr 1.

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek III

Díl 2

od hraničního znaku 101/6 po hraniční znak 182/20

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek III

Díl 3

od hraničního znaku 182/21 po hraniční znak IV/1

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Seznam hraničních vodních toků

Seznam hraničních cest

Seznam hraničních příkopů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

PŘEHLED SMLUVENÝCH ZNAČEK K HRANIČNÍM MAPÁM

PŘEHLED SMLUVENÝCH ZNAČEK K HRANIČNÍM MAPÁM

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek IV

Díl 1

od hraničního znaku IV/1 po hraniční znak 52/18

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Charakteristika česko-polských státních hranic

Charakteristika geodetických a kartografických prací

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

OBR. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek IV

Díl 2

od hraničního znaku 52/19 po hraniční znak 96/7

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

OBR. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE

HRANIČNÍ DOKUMENTY

Hraniční úsek IV

Díl 3

od hraničního znaku 96/8 po bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo

Stálá česko-polská hraniční komise

2011

OBSAH:

Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů

Klad listů hraničních map

Přehled smluvených značek k hraničním mapám

Hraniční mapy a seznamy technických údajů
Seznam hraničních vodních toků

Seznam hraničních cest

Seznam hraničních příkopů

Závěrečný list

Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995.

CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.

Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu.

HRANIČNÍ ÚSEK DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC
ČÍSLO VYMEZENÍ HRANIČNÍ
VODNÍ TOKY
(m)
SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m) Celkem
(m)
Hraniční
příkopy
Hraniční
cesty
Úseky
přímého
vyznačení
Celkem
I Od bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Slovenské republiky
- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem
střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí
hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení
střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra)
- trojitý hraniční znak II/1
36 894.13 274.78 12 186.63 53 208.10 65 669.51 102 563.64
II Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza)
se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1,
k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok)
79 392.99 4 121.39 2 977.26 171 842.37 178 941.02 258 334.01
III Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obce
Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1
ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující
českou obec Královec s polskou obcí Lubawka
51 208.22 546.32 18 407.03 186 570.71 205 524.06 256 732.28
IV Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním
okraji silnice spojující českou obec Královec s polskou
obcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky,
Polské republiky a Spolkové republiky Německo,
který je průsečíkem prodloužené střednice
Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí
Lužické Nisy (Nysa Łużycka)
50 939.88 454.05 12 043.20 114 843.24 127 340.49 178 280.37
CELKEM 218 435.22 5 396.54 45 614.12 526 464.42 577 475.08 795 910.30

GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC

Číslo hran. úseku Geomorfologická jednotka
Název Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic
český polský
1 2 3 4
I Jablunkovské mezihoří
Jablunkovská brázda
Slezské Beskydy
Beskid Śląski Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m.
Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m,
Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m.
Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m,
který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové
délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry).
Podbeskydská pahorkatina Pogórze Śląskie Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m.
Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m.
V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza).
I, II Ostravská pánev Kotlina Ostrawska Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza).
Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem.
Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice
je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními
toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra).
II Opavská pahorkatina Płaskowyż
Głubczycki
Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky
využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků,
hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce
cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia),
Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik),
Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky,
které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok).
Brantická vrchovina
Zlatohorská vrchovina
Góry Opawskie Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie
Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní
hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském
území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa
(Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky
Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok),
Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným
potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd).
Žulovská pahorkatina
Vidnavská nížina
Przedgórze
Paczkowskie
Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina
(Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén,
pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu.
V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok
(Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna).
III Rychlebské hory
Hanušovická vrchovina
Góry Złote Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu
Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m,
Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie
Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným
výskytem buku, jedle a jeřabiny.
Králický Sněžník Masyw Śnieżnika Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky
cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m.
Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m,
klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku
(Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m
a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových
lesů po terény porostlé kosodřevinou.
Kladská kotlina Kotlina Kłodzka Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny
je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m.
V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska).
Orlické Hory Góry Bystrzyckie
Góry Orlickie
Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy
a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m.
V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok),
Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok).
Podorlická pahorkatina Pogórze Orlickie Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce
cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce
cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok),
Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české
straně (Dolský potok, Strouženský potok).
Góry Stołowe Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce
cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy.
V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši,
pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze
na české straně (Ztracený potok).
Broumovská vrchovina Obniżenie Ścinawki Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní
hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok).
Góry Kamienne Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch
(Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé
bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok
(Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok
(Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica).
III, IV Broumovská
vrchovina
Kotlina
Kamiennogórska
Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany
Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý
převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován
pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka).
IV Krkonoše Karkonosze Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají
přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski),
Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m,
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m,
Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska).
V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti
porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m.
Jizerské Hory Góry Izerskie Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben
a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor
(Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní
hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní
hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území.
Frýdlantská pahorkatina Pogórze Izerskie Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy.
V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok),
Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok
(Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány
pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok).
Žitavská pánev Obniżenie Żytawsko
- Zgorzeleckie
Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy,
potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km
probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota).

Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001.

PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC

Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo.

Průběh státních hranic je:

1) pevný:

- na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů,

- v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý,

- v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak,

2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se:

- přirozeným změnám polohy jejich koryt,

- umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států.

V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny.

Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic:

1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru,

2) nepřímo:

- pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter,

- pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic);

- pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry.

V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice.

Průběh státních hranic je v terénu vyznačen:

1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995,

2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu,

3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např.

I IIIII IV
—— , ——, ——, ——
63 7 1 28

4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např.

6 71 28
—— , ——, ——, ——
3 2 3 4

5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např.

III 66 6
—— A , ——A ,——B ,——C
152 3 3 3

Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např.

I II 1 1 1
—— a , —— b ,—— c ,——a ,—— b ,—— c
15 15 15 2020 20

Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků.

Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky.

Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou.

Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží.

V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku.

Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru.

Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ.

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC

CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ

Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly:

1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic;

2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují:

a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942);

b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958.

3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří:

a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942),

b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000,

c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983.

Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic.

Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků.

V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m.

Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,10 m

a nadmořská výška se střední chybou:

mh ≤ 0,15 m.

Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou:

mp ≤ 0,20 m

a jejich nadmořské výšky nebyly určovány.

Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE.

V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION.

Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krugerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34).

Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

obr. 1

Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás).

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995.

Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957.

Klad listů hraničních map

Klad listů hraničních map


STÁTNÍ HRANICE

MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A POLSKOU REPUBLIKOU

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL

o Prvním společném komplexním přezkoušení česko-polských státních hranic, provedeném v letech 1993 až 2004

a

Prvním společném ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedeném v letech 2006 až 2008

STÁLÁ ČESKO-POLSKÁ HRANIČNÍ KOMISE

2011

Obsah
I. Úvod 3 - 4
II. První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic, provedené v letech 1993 až 2004 5 - 9
III. První společné ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedené v letech 2006 až 2008 10 - 12
IV. Hraniční dokumenty 13
V. Shrnutí a závěry 14 - 17
VI. Přílohy 18 - 20

I. ÚVOD

První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic (dále jen „První společné přezkoušení”) bylo provedeno Stálou česko-polskou hraniční komisí (dále jen „Hraniční komise”) v souladu s ustanoveními čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách, podepsané v Praze dne 2. prosince 1967, platné v rozsahu I. a II. hlavy do dne 19. února 1996, a dále v souladu s ustanovením čl. 10 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995, která vstoupila v platnost dne 19. února 1996 (dále jen „Smlouva o společných státních hranicích”).

Hlavním cílem prvního společného přezkoušení, které se uskutečnilo v letech 1993 až 2004, bylo odstranění závad ve vyznačení průběhu česko-polských státních hranic a vyhotovení nových hraničních dokumentů. Délka přezkoušení byla mimo jiné způsobena změnou polského vykonavatele prací a přechodnými problémy polské strany při získávání finančních prostředků. Pracovní verze hraničních dokumentů vyhotovená na základě měření v terénu byla schválena Hraniční komisí na jejím 15. zasedání, které se konalo ve dnech 21. až 25. listopadu 2005 v Lipové-lázních.

V rámci Prvního společného přezkoušení Hraniční komise rovněž realizovala záměry vyplývající z obsahu Ujednání mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské lidové republiky, uzavřeného formou výměny nót, které vstoupilo v platnost ke dni 4. května 1992. Ujednání se týká vyrovnání československého územního zisku 368 ha (dále jen „Územní zisk”), vzniklého v důsledku uzavření Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytýčení státních hranic ze dne 13. června 1958. S ohledem na potíže české strany s vytipováním pozemků vhodných k vyrovnání územního zisku nebylo možné vypracování návrhů změn průběhu státních hranic, které měly být zohledněny v nových hraničních dokumentech. Tato skutečnost způsobila prodlení v definitivním ukončení vypracování hraničních dokumentů.

Na 14. zasedání Hraniční komise, které se uskutečnilo v Brenné ve dnech 29. listopadu až 3. prosince 2004, bylo konstatováno, že hraniční znaky vyžadují údržbu. S ohledem na uvedenou skutečnost Hraniční komise,na základě čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 21 odst. 1 Smlouvy o společných státních hranicích rozhodla o zahájení Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků (dále jen „První společné ověření”) v roce 2006. Jeho cílem bylo odstranění závad ve vyznačení průběhu česko-polských státních hranic, údržba hraničních znaků a aktualizace těch částí pracovní verze nových hraničních dokumentů, jejichž obsah není shodný s aktuální situací v terénu. První společné ověření bylo ukončeno v roce 2008.

Vzhledem k tomu, že otázka územního zisku nebyla do té doby vyřešena, Hraniční komise na svém 19. zasedání, které se konalo ve dnech 11. až 15. ledna 2010 v Harrachově a na základě výsledků vnitrostátních konzultací provedených oběma delegacemi, rozhodla ukončit vyhotovení hraničních dokumentů v roce 2011 a předložit je ke schválení. Další práce za účelem vyřešení otázky územního zisku budou prováděny společnou expertní skupinou obou stran zřízenou na základě výměny diplomatických nót.

V nových hraničních dokumentech je zobrazen aktuální průběh česko-polských státních hranic na základě výsledků Prvního společného přezkoušení a Prvního společného ověření.

Hraniční dokumenty v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy o společných státních hranicích vyžadují schválení podle právních předpisů každé smluvní strany. Vstoupí v platnost a stanou se nedílnou součástí hraniční dokumentace průběhu a vyznačení společných státních hranic dnem, kdy se smluvní strany vyrozumí o jejich schválení.

II. První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedené v letech 1993 až 2004

1. Cíle Prvního společného přezkoušení:

a) ověření stavu hraničních znaků, odstranění závad ve vyznačení průběhu státních hranic a údržba hraničních znaků,

b) určení souřadnic hraničních znaků v souřadnicovém systému 1942/83 a jejich nadmořských výšek ve výškovém systému Balt po vyrovnání,

c) určení souřadnic lomových bodů hraniční čáry probíhající střednicemi hraničních vodních toků a osami hraničních cest a hraničních příkopů v souřadnicovém systému 1942/83,

d) vyhodnocení změn střednic hraničních vodních toků,

e) v odůvodněných případech provedení změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé,

f) stanovení délky státních hranic,

g) vyhotovení nových hraničních dokumentů k česko-polským státním hranicím (dále jen „Hraniční dokumenty”).

2. Podklady používané během Prvního společného přezkoušení:

a) Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě dne 13. června 1958,

b) Protokolární popis průběhu hraniční čáry vytyčené v letech 1955 až 1957 mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, společně s náčrty v měřítku 1 : 5 000 a přehledem technických údajů,

c) Závěrečný protokol o činnosti Československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic, podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958,

d) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsaná ve Varšavě dne 10. prosince 1986,

e) Hraniční dokumenty o prvním přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeném v letech 1976 až 1983 Stálou československo-polskou hraniční komisí,

f) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995,

g) Protokol o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „Beskydy”, podepsaný v Praze dne 6. listopadu 1995,

h) Protokol mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého trojmezí státních hranic a o udržování hraničního znaku, kterým je toto trojmezí vyznačeno a protokolární popis československo-polsko-německého trojmezí státních hranic ze dne 27. března 1957,

i) měřické dokumenty z let 1958 až 1993,

j) protokoly o zasedáních Hraniční komise a zápisy z prohlídek státních hranic.

3. Úloha Hraniční komise v době Prvního společného přezkoušení.

Úloha Hraniční komise spočívala ve:

a) určení podkladů využívaných během vyhotovení Hraničních dokumentů,

b) výběru souřadnicového systému, ve kterém budou vyhotoveny Hraniční dokumenty,

c) výběru softwaru pro vyhotovení digitální verze Hraničních dokumentů,

d) vypracování Technických směrnic pro měření a údržbu vyznačení průběhu česko-polských státních hranic (dále jen „Technické směrnice”) a Směrnic pro vyhotovení hraniční dokumentace,

e) dohodnutí předpokládaného rozsahu prací a jejich rozdělení mezi strany,

f) výběru vykonavatelů prací v souladu s platným právem a s postupy každé ze stran,

g) kontrola provedených prací,

h) schvalování návrhů změn vyznačení průběhu státních hranic,

i) posuzování rozsahu změn polohy koryt hraničních vodních toků a vodohospodářských opatření na hraničních vodních tocích z hlediska průběhu státních hranic,

j) řešení problémů vzniklých v průběhu provádění prací,

k) schvalování vyhotovených technických dokumentů a Hraničních dokumentů.

4. Vykonavatelé prací a složení delegací Hraniční komise

4.1. V průběhu Prvního společného přezkoušení práce prováděli:

a) na české straně:

- Vojenský topografický ústav Dobruška v letech 1993 až 1994,

- Zeměměřický úřad v letech 1995 až 2004.

b) na polské straně:

- Jednostka Wojskowa nr 1950 Leszno v letech 1993 až 1998,

- Okręgowe Przedsiębiorstwo Geodezyjno-Kartograficzne Kraków v letech 1999 až 2004.

4.2. Složení delegací Hraniční komise v době Prvního společného přezkoušení tvoří přílohu č. 1 k tomuto Protokolu.

5. Organizace prací

5.1. Práce byly prováděny v souladu s ustanoveními Technických směrnic, Návodu pro vyhotovení hraniční dokumentace a geodetických směrnic platných v obou státech.

5.2. Terénní práce prováděly české a polské měřické skupiny. Polské měřické skupiny prováděly práce od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” k hraničnímu znaku III/1 (hraniční úseky I a II). České měřické skupiny prováděly práce od hraničního znaku III/1 k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo (hraniční úseky III a IV).

5.3. Odborný dohled nad pracemi prováděla technická skupina Stálé česko-polské Hraniční komise (dále jen „Technická skupina”) jmenovaná Hraniční komisí ze svých členů a technických expertů.

6. Práce realizované v průběhu Prvního společného přezkoušení

V průběhu Prvního společného přezkoušení byly realizovány následující práce:

a) rekognoskace průběhu státních hranic za účelem zjištění závad v jeho vyznačení,

b) odstranění závad zjištěných v důsledku výše uvedené rekognoskace:

- osazení 345 nových hraničních znaků na místo chybějících nebo poškozených,

- osazení 209 zapadlých hraničních znaků na původní místo,

- přemístění 201 ohrožených hraničních znaků na bezpečné místo,

- přemístění 431 hraničních znaků do polohy shodné s polohou uvedenou v hraničních dokumentech z roku 1958 (po nalezení podzemní stabilizace),

- napřímení 4427 hraničních znaků,

c) ověření centricity osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad jejich podzemní stabilizací,

d) osazení 39 dodatečných hraničních znaků,

e) nátěr 11496 hraničních znaků,

f) zaměření situace:

- v přímo vyznačených úsecích - v pásmu 30 m po obou stranách hraniční čáry (v délce 526,464 km),

- v úsecích hraničních cest - v pásmu 30 m po obou stranách hraniční čáry (v délce 45,614 km),

- v úsecích hraničních příkopů - v pásmu 30 m po obou stranách hraniční čáry (v délce 5,396 km),

- v úsecích hraničních vodních toků - v pásmu 30 m od břehových čar (v délce 218,435 km), z toho:

■ přímé zaměření střednic hraničních vodních toků do šířky 4 m,

■ zaměření břehových čar hraničních vodních toků o šířce nad 4 m;

g) určení rovinných souřadnic hraničních znaků v souřadnicovém systému 1942/83 a jejich nadmořských výšek ve výškovém systému Balt po vyrovnání,

h) určení rovinných souřadnic střednic hraničních vodních toků a souřadnic os hraničních cest a hraničních příkopů v souřadnicovém systému 1942/83,

i) 52 změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé (na základě provedených prací byl vyhotoven dokument „Změny vyznačení průběhu česko-polských státních hranic”, který je součástí měřického operátu),

j) vyhotovení měřického operátu,

k) vyhotovení Hraničních dokumentů v digitální a analogové verzi,

l) vyhotovení dokumentu „Porovnání souřadnic hraničních znaků přímo vyznačujících průběh státních hranic, stanovených v rámci Prvního společného přezkoušení, se souřadnicemi obsaženými v Protokolárním popisu průběhu hraniční čáry mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, vytyčeného v letech 1955-57” (dokument byl vyhotoven pouze v digitální verzi a je součástí měřického operátu),

m) vyhotovení 386 listů ”Grafických přehledů změn střednic hraničních vodních toků” (dokument v analogové verzi je součástí měřického operátu),

n) vyhotovení ”Bilance ploch oddělených od území obou států v důsledku změn střednic hraničních vodních toků” (dále jen ”Bilance oddělených ploch”); dokument byl vyhotoven v digitální verzi a je součástí měřického operátu,

o) vyhotovení 102 listů ”Porovnání os hraničních cest” a 23 listů ”Porovnání os hraničních příkopů” (dokument v analogové verzi je součástí měřického operátu),

7. Významné technické informace

7.1. V průběhu geodetických prací byly používány následující metody měření: měření technologií GPS, polygonové pořady, protínání z délek a úhlů a měření polární metodou. Souřadnice hraničních znaků byly určeny v rovinném souřadnicovém systému 194242/83, se střední polohovou chybou mp≤0,10 m, a jejich nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání se střední chybou mh≤0,15 m. Poloha podrobných bodů polohopisu byla určena v rovinném souřadnicovém systému 1942/83 se střední chybou m≤0,20 m.

7.2. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny základní části Hraničních dokumentů:

- digitální hraniční mapy v měřítku 1 : 2000, v rovinném souřadnicovém systému 1942/83 v prostředí systému KOKEŠ (česká strana) a sytému MICROSTATION (polská strana),

- seznamy technických údajů obsahující souřadnice hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v souřadnicovém systému 1942/83, nadmořské výšky hraničních znaků ve výškovém systému Balt po vyrovnání a popisné informace k průběhu státních hranic v prostředí systému MICROSOFT OFFICE Excel.

7.3. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic znázorněn v hraničních mapách prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků o šířce do 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímého měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce nad 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice těchto bodů určeny metodou interpolace s využitím systémů KOKEŠ a MICROSTATION na základě zaměřené polohy břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů.

7.4. Za účelem kontroly polohy hraničních znaků v přímo vyznačených úsecích byl vyhotoven dokument Porovnání souřadnic, o němž se hovoří v bodě 6 písm. l. Při jeho vyhotovování bylo zohledněno ustanovení obsažené v úvodu ke každému svazku „Protokolárního popisu průběhu hraniční čáry mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, vytyčených v letech 1955 až 1957”, kde se konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že k vyhotovení dokumentů byly použity geodetické podklady s různou přesností a zpracované v různých souřadnicových systémech, je potřeba předpokládat, že přesnost kontrolního měření je ±1,5 m. Rozdíly souřadnic hraničních znaků, které uvedenou hodnotu překračují, byly podrobeny analýze, která prokázala, že příčinou jejich vzniku byly zejména chyby v souřadnicích určených v letech 1955 až 1957. Dále rozdíly v souřadnicích vznikly přeložením hraničních znaků podél spojnic sousedních hraničních znaků, v souladu s rozhodnutími Hraniční komise, obsaženými v protokolech o jejich zasedání a v zápisech o prohlídkách státních hranic. Na základě výše uvedeného Hraniční komise konstatovala, že v přímo vyznačených úsecích státních hranic nedošlo ke změně průběhu hraniční čáry.

7.5. Pro prosouzení rozsahu změn střednic hraničních vodních toků byl vyhotoven dokument Grafické přehledy změn střednic hraničních vodních toků (dále jen „Grafické přehledy”), o němž se hovoří v bodě 6 písm. m. Tento dokument obsahuje průběh střednic vyhotovený na základě výsledků prací provedených v rámci Prvního společného přezkoušení a střednic zobrazených v Hraničních dokumentech z prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, vyhotovených v roce 1983.

7.6. Hraniční komise provedla ve spolupráci s vodohospodářskými orgány obou států analýzu dokumentu uvedeného v bodu 7.5. Na základě toho byla vyhotovena Bilance oddělených ploch, o níž se hovoří v bodu 6 písmeno n). Tato bilance obsahuje plochy vzniklé v důsledku přirozených změn střednic hraničních vodních toků. Tyto změny způsobily oddělení 71705,1 m2 od území Polské republiky a 66620,3 m2 od území České republiky. Rozdíl ploch činí 5084,8 m2 v neprospěch Polské republiky. Celková délka 88 hraničních vodních toků činí 218,44 km.

7.5. Pro zjištění případných změn polohy os hraničních cest a hraničních příkopů byly vyhotoveny dokumenty uvedené v bodu 6 písm. o) tohoto protokolu. Tyto dokumenty obsahují porovnání průběhu uvedených os určených na základě výsledků Prvního společného přezkoušení a Náčrtů průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 5000 , o nichž se hovoří v bodu 2 písmeno b). Úseky hraničních cest a hraničních příkopů, na nichž byly zjištěny rozdíly mezi osami byly předmětem analýzy a prohlídky v terénu. Bylo konstatováno, že jsou způsobeny chybným zobrazením polohy hraničních cest a hraničních příkopů v Náčrtech průběhu hraniční čáry, vyhotovených v letech 1957 až 58 a také malou přesností tehdejších geodetických a kartografických prací. V této souvislosti Hraniční komise konstatovala, že v úsecích hraničních cest a hraničních příkopů nedošlo ke změně průběhu hraniční čáry a jako závazný přijala průběh os hraničních cest a hraničních příkopů určený na základě měření provedeného v rámci Prvního společného přezkoušení.

7.6. V souvislosti se změnou situace v terénu, způsobenou zpravidla zánikem částí lesních a polních hraničních cest (z důvodu jejich nevyužívání), částí hraničních příkopů a hraničních vodních toků, bylo provedeno 52 změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé. Změny vyznačení byly realizovány na základě návrhů vyhotovených Technickou skupinou a schválených Hraniční komisí. Tyto změny vyznačení nezpůsobily změny průběhu státních hranic. Jejich cílem bylo zajištění jednoznačného a zřetelného průběhu státních hranic.

7.7. Měřické operáty jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

III. První společné ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedené v letech 2006 až 2008

1. Cíle Prvního společného ověření:

a) odstranění závad ve vyznačení průběhu státních hranic,

b) údržba hraničních znaků,

c) zaměření nových prvků polohopisu,

d) v odůvodněných případech provedení zněn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé,

e) aktualizace příslušných částí Hraničních dokumentů, vyhotovených na základě Prvního společného přezkoušení,

f) zajištění zřetelného průběhu státních hranic v přímo vyznačených úsecích (udržování na území obou států podél státních hranic volného pruhu o šířce 1 m bez porostu),

g) udržování volné kruhové plochy o poloměru 1 m bez porostu kolem hraničních znaků v nepřímo vyznačených hraničních úsecích.

2. Podklady používané během Prvního společného ověření:

a) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995,

b) protokoly o zasedáních Hraniční komise,

c) zápisy z prohlídek státních hranic, provedených Hraniční komisí,

d) Hraniční dokumenty vyhotovené na základě provedení Prvního společného přezkoušení,

e) měřický operát vyhotovený v průběhu Prvního společného přezkoušení,

f) Technické směrnice vypracované Hraniční komisí v roce 2006,

g) Směrnice pro vyhotovení hraniční dokumentace, vypracované Hraniční komisí v roce 2000,

h) Dočasné směrnice pro aktualizaci Hraničních dokumentů, vyhotovených v rámci Prvního společného přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic, provedeného v letech 1993 až 2004 (dále jen „Dočasné směrnice pro aktualizaci”), vypracované Hraniční komisí v roce 2006.

3. Úloha Hraniční komise v době Prvního společného ověření:

Úloha Hraniční komise spočívala v:

a) dohodnutí rozsahu předpokládaných prací a jejich rozdělení mezi stranami,

b) výběru vykonavatelů prací v souladu s platným právem a s postupy každé ze stran,

c) kontrole provedených prací,

d) řešení problémů vzniklých v průběhu provádění prací,

e) schvalování vyhotovených technických dokumentů a aktualizovaných částí Hraničních dokumentů,

f) vyhotovení Dočasných směrnic pro aktualizaci,

g) schvalování návrhů změn vyznačení průběhu státních hranic.

4. Vykonavatelé prací

4.1. V průběhu Prvního společného ověření práce prováděli:

a) na polské straně - Okręgowe Przedsiębiorstwo Geodezyjno - Kartograficzne OPGK Rzeszów S.A.,

b) na české straně - Zeměměřický úřad Praha.

4.2. Složení obou delegací Hraniční komise v době Prvního společného ověření tvoří přílohu č. 2 k tomuto Protokolu.

5. Organizace prací

5.1. Práce byly prováděny v souladu s ustanoveními Technických směrnic, Návodu pro vyhotovení hraniční dokumentace, Dočasných směrnic pro aktualizaci Hraničních dokumentů a geodetických směrnic platných v obou státech.

5.2. Terénní práce prováděly české a polské měřické skupiny. Polské měřické skupiny prováděly práce v hraničním úseku I od hraničního znaku 1/1 až k hraničnímu znaku 64/8 v hraničním úseku III. České měřické skupiny prováděly práce od hraničního znaku III/65 až k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo.

5.3. Odborný dohled nad pracemi prováděla technická skupina Stálé česko-polské Hraniční komise (dále jen „Technická skupina”) jmenovaná Hraniční komisí ze svých členů a technických expertů.

6. V průběhu Prvního společného ověření bylo provedeno následující:

V průběhu Prvního společného ověření byly realizovány následující práce:

a) rekognoskace průběhu státních hranic za účelem zjištění závad v jeho vyznačení,

b) odstranění zjištěných závad:

- osazení 11 hraničních znaků na místo chybějících,

- osazení 16 nových hraničních znaků na místo poškozených,

- osazení 4 vyvrácených hraničních znaků,

- osazení 726 nakloněných hraničních znaků na původní místo,

- osazení 149 zapadlých hraničních znaků na původní místo,

- přemístění 29 ohrožených hraničních znaků na bezpečné místo,

- upevnění polohy 425 uvolněných hraničních znaků,

- nátěrem 11495 hraničních znaků.

c) zaměření situace za účelem aktualizace hraničních map,

d) 3 změny vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé,

e) určení resp. ověření souřadnic 146 hraničních znaků v souřadnicovém systému 1942/83 a jejich nadmořských výšek ve výškovém systému Balt po vyrovnání (jedná se o znaky osazené na místo chybějících, znaky přemístěné na bezpečné místo, opětovně stabilizované a stabilizované v souvislosti se změnami vyznačení),

f) vyhotovení měřického operátu,

g) udržování volného pruhu o šířce 1 m bez porostu po obou stranách státních hranic v přímo vyznačených hraničních úsecích a volné kruhové plochy o poloměru 1 m bez porostu kolem hraničních znaků v nepřímo vyznačených hraničních úsecích,

h) aktualizace 151 listů hraničních map,

i) aktualizace 149 Seznamů technických údajů.

7. Významné technické informace

7.1. Za účelem posouzení stavu hraničních znaků byla provedena rekognoskace průběhu státních hranic, v jejímž důsledku byl stanoven počet chybějících, poškozených, vyvrácených, nakloněných, mírně nakloněných, zapadlých, ohrožených, uvolněných hraničních znaků a hraničních znaků vyžadujících obnovení resp. opravu nátěru. Byla rovněž vytipována místa významných změn situace v terénu a částí státních hranic, ve kterých nastala změna jejich charakteru a kde je žádoucí změna vyznačení z nepřímého na přímé.

7.2. V průběhu prací byly používány následující metody měření: měření technologií GPS, polygonové pořady, protínání z délek a úhlů a měření polární metodou. Závazným souřadnicovým systémem byl systém 1942/83 a výškový systém Balt po vyrovnání.

7.3. Souřadnice hraničních znaků byly vypočteny se střední polohovou chybou mp≤0,10 m, a jejich nadmořské výšky se střední chybou mh≤0,15 m. Poloha podrobných bodů polohopisu byla určena se střední chybou m≤0,20 m,

7.4. Digitální verze aktualizovaných dokumentů byly vyhotoveny pomocí stejných systémů, které byly použity pro tvorbu Hraničních dokumentů,

7.5. Práce prováděné v rámci Prvního společného ověření neměly vliv na průběh státních hranic zobrazený v Hraničních dokumentech,

7.6. Měřický operát z prací provedených v rámci Prvního společného ověření je archivován na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky.

IV. HRANIČNÍ DOKUMENTY

1. Hraniční dokumenty, které jsou výsledkem Prvního společného přezkoušení, aktualizované na základě 1. společného ověření, byly vyhotoveny v analogové a v digitální verzi.

2. Hraniční dokumenty v analogové verzi se skládají z 11 dílů (hraniční úsek I - 2 díly; hraniční úseky II, III a IV - po 3 dílech).

Každý první díl z daného hraničního úseku obsahuje:

- Titulní list,

- Obsah,

- Právní základ pro vyhotovení Hraničních dokumentů,

- Charakteristiku česko-polských státních hranic,

- Charakteristiku geodetických a kartografických prací,

- Klad listů hraničních map,

- Vzor smluvených značek k hraničním mapám,

- Hraniční mapy,

- Seznamy technických údajů,

- Závěrečný list.

Díl 2 z hraničních úseků II, III a IV obsahuje:

- Titulní list,

- Obsah,

- Právní základ pro vyhotovení Hraničních dokumentů,

- Klad listů hraničních map,

- Vzor smluvených značek k hraničním mapám,

- Hraniční mapy,

- Seznamy technických údajů,

- Závěrečný list.

Díl 2 z hraničního úseku I a díly 3 z hraničních úseků II, III a IV obsahují:

- Titulní list,

- Obsah,

- Právní základ pro vyhotovení Hraničních dokumentů,

- Klad listů hraničních map,

- Vzor smluvených značek k hraničním mapám,

- Hraniční mapy,

- Seznamy technických údajů,

- Seznam hraničních vodních toků,

- Seznam hraničních cest,

- Seznam hraničních příkopů,

- Závěrečný list.

3. Digitální verze Hraničních dokumentů byla uložena na nosičích DVD±R.

V. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY

1. Po vstoupení Hraničních dokumentů v platnost budou česko-polské státní hranice probíhat tak, jak byly znázorněny v těchto hraničních dokumentech. Jejich průběh na hraničních vodních tocích se přizpůsobí změnám uvedeným v článku 4, odst. 2, Smlouvy o společných státních hranicích,

2. Průběh česko-polských státních hranic je v terénu vyznačen 11499 hraničními znaky. Každý prvek zdvojeného nebo trojitého hraničního znaku je považován za hraniční znak. Délka státních hranic činí 795,91 km (hraniční úsek I 102,564 km, hraniční úsek II 258,334 km, hraniční úsek III 256,732 km, hraniční úsek IV 178,28 km). Podrobná charakteristika jednotlivých hraničních úseků je obsažena v hraničních dokumentech.

3. V rámci Prvního společného přezkoušení byly všechny lomové body státních hranic (jak na suchých úsecích, tak na hraničních vodách) určeny pomocí rovinných souřadnic v souřadnicovém systému 1942/83, což umožnilo přesné stanovení průběhu a délky státních hranic.

4. V souvislosti se sjednocováním referenčních systémů v rámci Evropské unie se Hraniční komise dohodla, že v průběhu dalšího společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, budou souřadnice hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny v evropském terestrickém referenčním systému ETRS (European Terrestrial Reference System).

5. Hraniční komise konstatovala, že postupně zanikají další části hraničních cest (polních a lesních) a hraničních příkopů. V této souvislosti je potřeba, v rámci dalších společných ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích podniknout kroky za účelem změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé.

6. Hraniční komise navrhne, aby příslušné orgány obou států posoudily účelovost zavedení změn ve Smlouvě o společných státních hranicích. Tyto změny by spočívaly v:

6.1. Umožnění, aby v obzvlášť odůvodněných případech nebyly některé lomové body hraniční čáry na suchých pozemních úsecích, vyznačeny pomocí hraničních znaků. Taková možnost by měla podstatný význam v případě změny vyznačení průběhu státních hranic v úsecích zaniklých hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů. S ohledem na ustanovení Smlouvy o společných státních hranicích, vyžaduje změna vyznačení v takových případech stabilizaci značného množství hraničních znaků, které je způsobeno přesností situačního měření.

6.2. Zavedení pevného průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích. Přirozené a umělé změny polohy koryt by pak neměly vliv na průběh státních hranic, a tím by se provádění nákladných opatření, souvisejících s údržbou koryt toku v takovém stavu, který zajistí dohodnutý průběh státních hranic, v souladu se Smlouvou o společných státních hranicích, stalo zbytečným. Zbytečné by pak bylo i komplexní geodetické zaměření hraničních vodních toků, které se doposud provádělo každých 10 let, a s ním související aktualizace Hraničních dokumentů.

6.3. Upřesnění ustanovení obsaženého v článku 3 odstavec 2 písmeno b) Smlouvy o společných státních hranicích, které se týká pevného průběhu hranic v částech hraničních cest a hraničních příkopů. Některé lesní a polní hraniční cesty se s ohledem na způsob jejich využití (např. svoz dřeva lesními správami, pohyb těžké zemědělské techniky) asymetricky rozšiřují, což způsobuje, že státní hranice neprobíhají jejich osami. V případě hraničních příkopů je velice pravděpodobné, že jejich okraje mohou být rozmělněny občasně se v nich vyskytující vodou, což způsobí změnu polohy jejich os.

6.4 Ve změně zásad udržení zřetelnosti státních hranic a hraničních znaků

Zajištění zřetelného průběhu státních hranic, podle článku 9 Smlouvy o společných státních hranicích, není vždy možné. Vzhledem ke skutečnosti, že významná část státních hranic probíhá zalesněným územím s vysokými travnatými porosty, a že hraniční znaky jsou nízko nad terénem, v období od jara do podzimu by bylo na suchých úsecích potřeba několikrát provádět agrotechnická opatření. Na základě dosavadní zkušenosti je možné konstatovat, že výsledek těchto opatření je s ohledem na vegetační období porostů krátkodobý a neadekvátní vznikajícím nákladům. Navíc, v částech nepřímého vyznačení, nemá udržování volné plochy o poloměru 1 m kolem hraničních znaků, v souladu s článkem 16 Smlouvy o společných státních hranicích, zpravidla žádný efekt. Rozumným řešením je omezit práce na nezbytné minimum, tzn. zajistit viditelnost hraničních znaků v místech s vysokou intenzitou provozu osob a vozidel a zabránit růstu vysokých keřů a stromů v hraniční čáře.

7. Přirozené změny polohy koryt hraničních vodních toků, uvedené v bodu 7.6 v části týkající se Prvního společného přezkoušení, způsobily oddělení plochy od území Polské republiky o rozloze 71705,1 m2 a od území České republiky 66620,3 m2. Rozdíl mezi plochami činí 5084,8 m2 v neprospěch Polské republiky. Na tento rozdíl se nevztahuje územní vyrovnání, jelikož pohyblivé státní hranice na hraničních vodních tocích se, podle článku 4 odstavec 2, písmeno a) Smlouvy o společných státních hranicích přizpůsobují přirozeným změnám polohy koryt.

8. Významné přirozené změny polohy koryt hraničních vodních toků.

8.1. V souvislosti s významnými přirozenými změnami na hraničním vodním toku Odra (hraniční úsek II), přijala Hraniční komise rozhodnutí o:

8.1.1. Ponechání průběhu státních hranic v úseku řeky Odry, mezi hraničními znaky 4/1 až II/5 tak, jak byl znázorněn v Hraničních dokumentech z Prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeného v letech 1976 až 1983. Významná přirozená změna byla způsobena protržením meandru v roce 1966.

8.1.2. Ponechání průběhu státních hranic v úseku řeky Odry, mezi hraničními znaky 6/2 až 6/12 tak, jak byl znázorněn v Hraničních dokumentech z Prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeného v letech 1976 až 1983. Významná přirozená změna byla způsobena protržením meandru v roce 1997.

8.1.3. Předložení návrhů změn průběhu státních hranic ve výše uvedených úsecích vládám Smluvních stran, podle čl. 21 odst. 4 Smlouvy o společných státních hranicích; tyto změny by spočívaly v tom, že hranice budou probíhat střednicí nově vzniklých koryt. Saldo bilance obou ploch vzniklých v důsledku protržení meandrů, které činí cca 2 ha v neprospěch České republiky, by bylo využito k částečné kompenzaci územního dluhu (od polského území by byla oddělena plocha cca 5 ha a od českého území cca 7 ha).

8.2. V souvislosti s přirozenými změnami většího rozsahu na hraničním vodním toku Opava (hraniční úsek II) mezi hraničními znaky 88/13 až II/89 a Orlice (hraniční úsek III) mezi hraničními znaky 115/7 až 115/9, způsobenými protržením meandrů, se Hraniční komise rozhodla ponechat průběh státních hranic v takové podobě, ve které byl znázorněn v Hraničních dokumentech z Prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeného v letech 1976 až 1983. S ohledem na skutečnost, že se nově vytvořená koryta stabilizovala se Hraniční komise dohodla, že příslušným orgánům Stran předloží návrhy změn průběhu státních hranicích v těchto úsecích. Tyto změny by spočívaly v tom, že státní hranice budou probíhat nově vzniklými koryty na českém území. Plochy o velikosti cca 0,75 ha oddělené od českého území v důsledku změn průběhu, celkem, by byly využity k částečné kompenzaci územního zisku.

9. Z důvodu změn situace v terénu nebylo možné zaměřit průběh státních hranic v hraničním úseku II, mezi hraničními znaky 124/1 až 124/23 (hraniční vodní tok Pavlovický potok (Lubrzanka) a mezi hraničními znaky 130/12 až 130/18 (hraniční příkop). V této souvislosti byl průběh státních hranic v těchto částech znázorněn stejně jako v Hraničních dokumentech z Prvního společného přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983. Situace se v terénu změnila v důsledku melioračních opatření, provedených českými vodohospodářskými orgány v letech 1979 až 1983, která způsobila zánik části hraničního vodního toku Pavlovický potok (Lubrzanka) a přirozených změn terénu, jejichž následkem byl zánik hraničního příkopu. Změna vyznačení z nepřímého na přímé nebyla s ohledem na složitý průběh státních hranic v těchto částech možná. V této souvislosti se Hraniční komise dohodla, že vládám Smluvních stran předloží vhodné návrhy změn průběhu státních hranic, v jejichž důsledku by vznikly plochy oddělené od území České republiky, které by mohly být využity k částečné kompenzaci územního zisku.


Závěrečný protokol byl vyhotoven ve 4 výtiscích v českém jazyce a ve 4 výtiscích v polském jazyce, přičemž všechny výtisky mají stejnou platnost.

Kętrzyn, 17. března 2011

Bc. Ladislav HEYTHUM
Předseda české delegace Hraniční komise

mgr inż. Magdalena SURMACZ
Předsedkyně polské delegace Hraniční komise


Příloha 1 Závěrečného protokolu

Složení delegací Stálé česko-polské hraniční komise v průběhu Prvního společného přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 - 2004

Složení české delegace

předsedové:

JUDr. Jiří PEŠEK - Ministerstvo vnitra (1993 - 2002)

Bc. Ladislav HEYTHUM - Ministerstvo vnitra (od 2002)

zástupci předsedů:

pplk. Ing. Miloš SRB - Ministerstvo vnitra (1993 - 1995)

Ing. Vladimír LARIŠ - Ministerstvo vnitra (od 1996)

členové:

mjr. Ing. Jan WEBER - Ministerstvo vnitra (1993 - 1994)

Ing. Vladimír LARIŠ - Ministerstvo vnitra (1994 - 1995)

Ing. Jaroslav KABELE - Ministerstvo životního prostředí (1993 - 1998)

pplk. Ing. Josef FALTA - Ministerstvo obrany (1993 - 1994)

mjr. JUDr. Martin BAYER - Ministerstvo vnitra (1993 - 2002)

Ing. Zdeněk KUREČKA - Zeměměřický úřad (od 1995)

Ing. Hana HORYNOVÁ - Ministerstvo životního prostředí (1998 - 2003)

JUDr. Eva SVOBODOVÁ - Ministerstvo vnitra (od 2003)

Složení polské delegace

předsedové:

płk SG mgr Eugeniusz ZUZIAK - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1993 - 1997)

płk SG mgr Bronisław IWANOWSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1997 - 1998)

płk SG dypl. inż. Zygmunt STANISZEWSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1998 - 2002)

ppłk. SG mgr inż. Magdalena SURMACZ - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2002)

zástupci předsedů:

płk mgr inż. Eugeniusz KOTARSKI - Ministerstvo národní obrany (1993 - 1997)

płk SG mgr inż. Waldemar WŁADZIŃSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1997 - 2000)

por. SG mgr inż. Przemysław KRAMARSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (2001 - 2002)

płk SG mgr inż. Zbigniew SZLENZAK - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2002)

členové:

ppłk SG mgr inż. Waldemar WŁADZIŃSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1993 - 1997)

mgr Jakub WOLSKI - Ministerstvo zahraničních věcí (1993 - 1997)

mgr inż. Stanisław ZADROŻNY - Ministerstvo ochrany životního prostředí (1993 - 1997)

kpt. SG mgr Wiesław GRUCHAŁA - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1993 - 1997)

ppłk SG mgr inż. Zbigniew SZLENZAK - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1997 - 2002)

mgr inż. Józef STADNICKI - Regionální vodohospodářská správa v Gliwicích (od r. 1997)

kpt. SG mgr inż. Krzysztof KRAJEWSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2002)

mgr inż. Teresa DĄBROWSKA - Hlavní zeměměřický a kartografický úřad (od 2003)

mgr inż. Jan BIELAŃSKI - Zmocněnec vlády pro otázky vyřešení vlastnictví některých pozemků ležících v česko-polském pohraničí (od 2004)

Příloha 2 Závěrečného protokolu

Složení delegací Stálé česko-polské hraniční komise v průběhu Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 - 2008

Složení české delegace

předseda:

Bc. Ladislav HEYTHUM - Ministerstvo vnitra

zástupce předsedy:

Ing. Vladimír LARIŠ - Ministerstvo vnitra

členové:

Ing. Zdeněk KUREČKA - Zeměměřický úřad

JUDr. Eva SVOBODOVÁ - Ministerstvo vnitra

Ing. Bohdan POLAK - Ministerstvo životního prostředí (2006)

Ing. Josef NISTLER - Ministerstvo životního prostředí (od 2007)

Mgr. Daniela BAUEROVÁ - Ministerstvo životního prostředí (od 2008)

Složení polské delegace

předsedkyně:

ppłk. SG mgr inż. Magdalena SURMACZ - Hlavní velitelství Pohraniční stráže zástupce předsedkyně:

płk SG mgr inż. Zbigniew SZLENZAK - Hlavní velitelství Pohraniční stráže

členové:

kpt. SG mgr inż. Krzysztof KRAJEWSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže

mgr inż. Teresa DĄBROWSKA - Hlavní zeměměřický a kartografický úřad

por. SG mgr inż. Piotr FIJAŁKOWSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (2006 - 2007)

ppor. SG mgr inż. Arkadiusz PUŁAWSKI - Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2007)

Verze

č. Znění od - do Novely Poznámka
1. 20.03.2013 Aktuální znění (exportováno 29.09.2020 02:45)
0. 20.03.2013 Vyhlášené znění