Sdělení č. 27/2007 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 114/1996 Sb., o přijetí Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů

https://www.zakonyprolidi.cz/ms/2007-27
Datum vyhlášení 07.05.2007
Uzavření smlouvy 26.10.1979
Platnost od 08.02.1987
Aktuální znění 08.05.2016

27

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí,

kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 114/1996 Sb., o přijetí Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 26. října 1979 byla ve Vídni přijata konferencí Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů.

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána ve Vídni dne 14. září 1981.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), depozitáře Úmluvy, dne 23. dubna 1982.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 19 odst. 1 dne 8. února 1987 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.

Dne 24. března 1993 Česká republika oznámila generálnímu řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou energii, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje s účinností od 1. ledna 1993 za vázanou Úmluvou o fyzické ochraně jaderných materiálů ze dne 26. října 1979.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.


PŘEKLAD

ÚMLUVA O FYZICKÉ OCHRANĚ JADERNÝCH MATERIÁLŮ A JADERNÝCH ZAŘÍZENÍ

STÁTY, KTERÉ JSOU STRANAMI TÉTO ÚMLUVY,

UZNÁVAJÍCE právo všech států na rozvíjení a využívání jaderné energie pro mírové účely a jejich oprávněné zájmy na získání možného prospěchu z mírového využití jaderné energie,

JSOUCE PŘESVĚDČENY o potřebě usnadnění mezinárodní spolupráce a předávání jaderné technologie pro mírové využívání jaderné energie,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že fyzická ochrana je životně důležitá pro ochranu veřejného zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a národní a mezinárodní bezpečnosti,

MAJÍCE NA MYSLI cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se udržování světového míru a bezpečnosti a podpory dobrého sousedství a přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,

BEROUCE V ÚVAHU, že podle článku 2 odstavce 4 Charty Organizace spojených národů „Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů“,

PŘIPOMÍNAJÍCE Deklaraci o opatřeních k odstranění mezinárodního terorismu připojenou k usnesení Valného shromáždění 49/60 ze dne 9. prosince 1994,

PŘEJÍCE SI odvrátit potenciální nebezpečí způsobená nedovoleným obchodem s jadernými materiály, protiprávním zmocněním se a použitím jaderných materiálů, sabotáží jaderných materiálů a jaderných zařízení a berouce na vědomí, že fyzická ochrana proti takovým činům se stala předmětem zvýšeného vnitrostátního a mezinárodního zájmu,

HLUBOCE ZNEPOKOJENY celosvětovou eskalací teroristických činů ve všech jejich podobách a projevech a hrozbami, které představuje mezinárodní terorismus a organizovaný zločin,

VĚŘÍCE, že fyzická ochrana hraje důležitou roli v podpoře cílů jaderného nešíření a boje proti terorismu,

PŘEJÍCE SI prostřednictvím této úmluvy přispět k celosvětovému posílení fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení využívaných pro mírové účely,

JSOUCE PŘESVĚDČENY, že trestné činy související s jadernými materiály a jadernými zařízeními jsou příčinou vážného znepokojení a že je naléhavě zapotřebí přijmout vhodná a účinná opatření nebo posílit stávající opatření s cílem zajistit prevenci, odhalování a potrestání takovýchto trestných činů,

PŘEJÍCE SI posílit další mezinárodní spolupráci k zavedení účinných opatření k fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení v souladu s právními předpisy každého smluvního státu a s touto úmluvou,

JSOUCE PŘESVĚDČENY, že tato úmluva by měla přispět k bezpečnému používání, skladování a přepravě jaderných materiálů a bezpečnému provozu jaderných zařízení,

UZNÁVAJÍCE, že existují mezinárodně formulovaná doporučení k fyzické ochraně, která se čas od času aktualizují a která mohou poskytovat poučení o soudobých prostředcích k dosažení účinné úrovně fyzické ochrany,

UZNÁVAJÍCE rovněž, že účinná fyzická ochrana jaderných zařízení a jaderných materiálů využívaných pro vojenské účely je odpovědností státu, který takové jaderné materiály a jaderná zařízení vlastní, a jsouce si vědomy toho, že těmto materiálům a zařízením je a nadále bude poskytována přísná fyzická ochrana,

SE DOHODLY takto:

Článek 1

Pro účely této úmluvy se rozumí:

(a) „jadernými materiály“ plutonium s výjimkou plutonia s koncentrací izotopu plutonia-238 převyšující 80 %; uran-233; uran obohacený izotopy 235 nebo 233; uran s přírodním izotopovým složením s vyloučením uranové rudy a rudných zbytků; jakýkoli materiál obsahující jeden nebo více výše uvedených;

(b) „uranem obohaceným izotopy 235 nebo 233“ uran obsahující izotopy 235 nebo 233 nebo oba v takovém množství, že poměr celkového výskytu těchto izotopů k izotopu 238 je vyšší než poměr izotopu 235 k izotopu 238 vyskytující se v přírodě;

(c) „mezinárodní přepravou jaderných materiálů“ přeprava zásilky jaderných materiálů jakýmkoli přepravním prostředkem směřující za hranice státu, ze kterého zásilka pochází, počínaje odesláním ze zařízení odesilatele v tomto státě a konče obdržením v zařízení příjemce ve státě konečného určení.

(d) „jaderným zařízením“ zařízení (včetně souvisejících budov a vybavení), ve kterém probíhá výroba, zpracování, používání, manipulace, skladování nebo ukládání jaderných materiálů, jestliže by poškození nebo narušení takového zařízení mohlo vést k významnému ozáření nebo úniku významného množství radioaktivních látek;

(e) „sabotáží“ jakýkoli úmyslný čin zaměřený proti jadernému zařízení nebo jaderným materiálům při jejich používání, skladování a přepravě, který by mohl přímo nebo nepřímo ohrozit zdraví a bezpečnost pracovníků nebo veřejnosti nebo ohrozit životní prostředí ozářením nebo únikem radioaktivních látek.

Článek 1A

Cílem úmluvy je na celém světě dosáhnout a udržet účinnou fyzickou ochranu jaderných materiálů využívaných pro mírové účely a jaderných zařízení využívaných pro mírové účely; předcházet trestným činům spáchaným v souvislosti s těmito materiály a zařízeními a bojovat proti nim; a také usnadnit spolupráci mezi smluvními státy směřující k tomuto cíli.

1. Tato úmluva se vztahuje na jaderné materiály využívané pro mírové účely při jejich používání, skladování a přepravě a na jaderná zařízení vyžívaná pro mírové účely, ovšem s podmínkou, že články 3 a 4 a článek 5 odstavec 4 úmluvy se na takové jaderné materiály vztahují pouze při jejich mezinárodní přepravě.

2. Odpovědnost za stanovení, zavedení a udržování režimu fyzické ochrany v rámci smluvního státu spočívá zcela na tomto státu.

3. Kromě závazků výslovně převzatých smluvními státy na základě této úmluvy nelze nic v této úmluvě vykládat tak, aby byla dotčena svrchovaná práva státu.

4.

(a) Ničím v této úmluvě nejsou dotčena jiná práva, povinnosti a odpovědnost smluvních států podle mezinárodního práva, zvláště pak cíle a zásady Charty Organizace spojených národů a mezinárodního humanitárního práva.

(b) Činnost ozbrojených sil v průběhu ozbrojeného konfliktu, tak jak těmto výrazům rozumí mezinárodní humanitární právo, která se tímto právem řídí, se neřídí touto úmluvou a činnost prováděná vojenskými silami státu při výkonu jejich oficiálních povinností se vzhledem k tomu, že se řídí jinými předpisy mezinárodního práva, neřídí touto úmluvou.

(c) Nic v této úmluvě nelze vykládat jako zákonné oprávnění použít síly nebo hrozit použitím síly proti jaderným materiálům nebo jadernému zařízení využívaným pro mírové účely.

(d) Nic v této úmluvě neospravedlňuje nebo nečiní zákonnými činy jinak nezákonné ani nebrání stíhání pro takové činy podle jiných zákonů.

5. Tato úmluva se nevztahuje na jaderné materiály používané nebo držené pro vojenské účely ani na jaderná zařízení obsahující takové materiály.

Článek 2A

1. Každý smluvní stát stanoví, zavede a udržuje odpovídající režim fyzické ochrany platný pro jaderné materiály a jaderná zařízení pod jeho jurisdikcí s cílem:

(a) chránit proti krádeži a jinému nezákonnému zmocnění se jaderné materiály při jejich používání, skladování a přepravě;

(b) zajistit zavedení rychlých a komplexních opatření k nalezení a případně zpětnému získání ztracených nebo odcizených jaderných materiálů; jsou-li materiály nalezeny mimo jeho území, jedná smluvní stát v souladu s článkem 5;

(c) chránit jaderné materiály a jaderná zařízení proti sabotáži; a

(d) zmírnit nebo minimalizovat radiologické důsledky sabotáže.

2. Při provádění odstavce 1 každý smluvní stát:

(a) zavede a udržuje právní a regulační rámec, kterým se řídí fyzická ochrana;

(b) zřídí nebo určí příslušný orgán nebo příslušné orgány odpovědné za provádění právního a regulačního rámce; a

(c) přijme jiná vhodná opatření nutná k fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení.

3. Při provádění povinností stanovených v odstavcích 1 a 2 uplatňuje každý smluvní stát, aniž by tím byla dotčena jiná ustanovení úmluvy, pokud je to přiměřené a proveditelné, tyto Základní zásady fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA A: Odpovědnost státu

Odpovědnost za stanovení, zavedení a udržování režimu fyzické ochrany v rámci státu spočívá zcela na tomto státu.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA B: Odpovědnost při mezinárodní přepravě

Odpovědnost státu za zajištění dostatečné ochrany jaderných materiálů se vztahuje i na mezinárodní přepravu takových materiálů až do okamžiku, kdy je případně tato odpovědnost řádně přenesena na jiný stát.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA C: Právní a regulační rámec

Stát je odpovědný za stanovení a udržování právního a regulačního rámce, kterým se řídí fyzická ochrana. Tento rámec by měl zajistit stanovení příslušných požadavků na fyzickou ochranu a obsahovat systém vyhodnocování a poskytování povolení nebo jiné postupy k udělení oprávnění. Tento rámec by měl zahrnovat systém kontrol jaderných zařízení a přepravy k ověření souladu s příslušnými požadavky a podmínkami povolení nebo jiného

oprávnění a stanovit prostředky k prosazování příslušných požadavků a podmínek, včetně účinných sankcí.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA D: Příslušný orgán

Stát by měl zřídit nebo určit příslušný orgán, který je odpovědný za provádění právního a regulačního rámce a který má odpovídající pravomoc, působnost a finanční a lidské zdroje k plnění svěřených odpovědností. Stát by měl podniknout kroky k zajištění faktické nezávislosti mezi funkcemi příslušného orgánu státu a funkcemi jakéhokoli jiného subjektu, který má na starosti podporu nebo využívání jaderné energie.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA E: Odpovědnost držitelů povolení

Odpovědnost za zavádění různých prvků fyzické ochrany v rámci státu by měla být jasně určena. Stát by měl zajistit, aby primární odpovědnost za zavádění fyzické ochrany jaderných materiálů nebo jaderných zařízení spočívala na držitelích příslušných povolení nebo jiných oprávnění (např. provozovatelé nebo přepravci).

ZÁKLADNÍ ZÁSADA F: Kultura bezpečnosti

Všechny organizace, které se podílejí na zavádění fyzické ochrany, by měly klást patřičný důraz na kulturu bezpečnosti, její rozvoj a udržování, které jsou nutné k zajištění jejího účinného provádění v celé organizaci.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA G: Ohrožení

Fyzická ochrana ve státě by měla vycházet ze současného vyhodnocení ohrožení v tomto státě.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA H: Odstupňovaný přístup

Požadavky fyzické ochrany by měly být založeny na odstupňovaném přístupu s uvážením současného vyhodnocení ohrožení, míry přitažlivosti, povahy materiálu a potenciálních důsledků spojených s neoprávněným přemístěním jaderných materiálů a se sabotáží proti jaderným materiálům nebo jaderným zařízením.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA I: Hloubková obrana

Požadavky státu na fyzickou ochranu by měly odrážet koncepci několika vrstev a metod ochrany (konstrukční nebo jiné technické, personální a organizační), které musí protivník překonat nebo obejít, aby svého cíle dosáhl.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA J: Zabezpečování jakosti

Měla by být stanovena a zavedena politika zabezpečování jakosti a programy zabezpečování jakosti se záměrem dosáhnout jistoty, že jsou splněny konkrétní požadavky pro všechny činnosti důležité pro fyzickou ochranu.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA K: Krizové plány

Všichni držitelé povolení a dotčené orgány by měli připravit a řádně procvičit krizové (havarijní) plány reakce na neoprávněné přemístění jaderných materiálů nebo sabotáž jaderných zařízení nebo jaderných materiálů nebo na pokusy o ně.

ZÁKLADNÍ ZÁSADA L: Důvěrnost

Stát by měl stanovit požadavky na ochranu důvěrnosti informací, jejichž neoprávněné zpřístupnění by mohlo ohrozit fyzickou ochranu jaderných materiálů a jaderných zařízení.

4.

(a) Ustanovení tohoto článku se nevztahují na žádné jaderné materiály, o kterých smluvní stát důvodně rozhodne, že nemusí podléhat režimu fyzické ochrany stanovenému podle odstavce 1, přičemž vezme v úvahu povahu takového materiálu, jeho množství, míru přitažlivosti a potenciální radiologické a jiné důsledky související s neoprávněným jednáním zaměřeným proti němu a současné vyhodnocení jeho ohrožení.

(b) Jaderné materiály, které na základě pododstavce (a) nepodléhají ustanovením tohoto článku, by měly být chráněny v souladu s postupy bezpečného zacházení.

Článek 3

Každý smluvní stát učiní odpovídající kroky v souladu se svými právními předpisy a s mezinárodním právem, aby jaderné materiály byly během mezinárodní přepravy na území tohoto státu nebo na palubě lodi či letadla pod jeho jurisdikcí, pokud tato loď či letadlo provozují přepravu do tohoto státu či z něho, co možná nejvíce chráněny na úrovních stanovených v příloze I.

Článek 4

1. Žádný smluvní stát nevyveze jaderné materiály ani nepovolí jejich vývoz, pokud neobdrží ujištění, že tyto materiály budou během mezinárodní přepravy chráněny na úrovních stanovených v příloze I.

2. Žádný smluvní stát nedoveze jaderné materiály ani nepovolí jejich dovoz ze státu, který není stranou této úmluvy, pokud neobdrží ujištění, že tyto materiály budou během mezinárodní přepravy chráněny na úrovních stanovených v příloze I.

3. Smluvní stát nepovolí tranzit jaderných materiálů přes své území po zemi či vnitrozemskými vodními cestami nebo přes svá letiště či námořní přístavy mezi státy, které nejsou stranami této úmluvy, pokud neobdrží ujištění, že tyto materiály budou během mezinárodní přepravy co možná nejvíce chráněny na úrovních stanovených v příloze I.

4. Každý smluvní stát uplatní v souladu se svými právními předpisy úrovně fyzické ochrany stanovené v příloze I ve vztahu k jaderným materiálům přepravovaným z jedné části tohoto státu do jeho jiné části mezinárodními vodami či vzdušným prostorem.

5. Smluvní stát odpovídající za obdržení ujištění o ochraně jaderných materiálů na úrovních stanovených v příloze I podle odstavců 1 až 3 určí a předem informuje státy, přes jejichž území se předpokládá tranzit jaderných materiálů po zemi či vnitrozemskými vodními cestami nebo na jejichž letiště či do námořních přístavů se předpokládá vstup s jadernými materiály.

6. Odpovědnost za to, že ujištění ve smyslu odstavce 1 budou získána, může být po vzájemné dohodě přenesena na smluvní stát, který se účastní přepravy jako dovozce.

7. Nic v tomto článku nelze vykládat tak, aby byla jakkoli dotčena územní svrchovanost a jurisdikce států včetně jejich svrchovanosti nad vzdušným prostorem a pobřežními vodami.

1. Smluvní státy stanoví a vzájemně si oznámí přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii své styčné místo pro záležitosti v oblasti působnosti úmluvy.

2. V případě krádeže, loupeže nebo jiného protiprávního zmocnění se jaderných materiálů nebo jejich věrohodné hrozby poskytnou smluvní státy v souladu se svými právními předpisy v největším možném rozsahu spolupráci a pomoc při zpětném získávání a ochraně těchto materiálů každému státu, který o to požádá. Zejména:

(a) smluvní stát učiní co možná nejrychleji vhodné kroky k informování dalších států, jež podle něho mohou být dotčeny, o každé krádeži, loupeži či protiprávním zmocnění se jaderných materiálů nebo o jejich věrohodné hrozbě a v případě potřeby k informování Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací;

(b) přitom si dotčené smluvní státy v případě potřeby vyměňují informace navzájem, s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a s jinými příslušnými mezinárodními organizacemi s cílem ochrany ohrožených jaderných materiálů, ověření neporušenosti obalového souboru pro přepravu nebo zpětného získání protiprávně odňatých jaderných materiálů a:

(i) koordinují své úsilí diplomatickou a jinou dohodnutou cestou;

(ii) na požádání si poskytují pomoc;

(iii) zajistí navrácení jaderných materiálů odcizených nebo ztracených v důsledku výše uvedených událostí.

Způsob provádění této spolupráce určují dotčené smluvní státy.

3. V případě věrohodné hrozby sabotáže jaderných materiálů nebo jaderného zařízení nebo v případě, kdy k jejich sabotáži dojde, spolupracují smluvní státy v největším možném rozsahu v souladu se svými právními předpisy a v souladu se svými příslušnými povinnostmi podle mezinárodního práva, takto:

(a) jestliže se smluvní stát dozví o věrohodné hrozbě sabotáže jaderných materiálů nebo jaderného zařízení v jiném státě, rozhodne co nejrychleji o vhodných krocích k informování dotčeného státu a případně i Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací o takové hrozbě s cílem sabotáži zabránit;

(b) v případě, že dojde k sabotáži jaderných materiálů nebo jaderného zařízení ve smluvním státě a podle názoru tohoto státu mohou být jiné státy radiologicky zasaženy, pak tento stát, aniž jsou dotčeny jeho jiné povinnosti podle mezinárodního práva, podnikne přiměřené kroky k tomu, aby co nejdříve informoval stát nebo státy, které budou pravděpodobně radiologicky zasaženy, a v případě potřeby Mezinárodní agenturu pro atomovou energii a jiné příslušné mezinárodní organizace s cílem minimalizovat nebo zmírnit radiologické důsledky takové události;

(c) jestliže si smluvní stát vyžádá v kontextu pododstavců (a) a (b) pomoc, pak každý smluvní stát, který byl o takovou pomoc požádán, neprodleně rozhodne a oznámí žádajícímu smluvnímu státu, přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii, zda má možnost požadovanou pomoc poskytnout, a rozsah a podmínky pomoci, kterou může poskytnout;

(d) koordinace spolupráce poskytované na základě pododstavců (a) až (c) probíhá diplomatickou nebo jinou dohodnutou cestou. Prostředky uskutečňování této spolupráce určují dvoustranně nebo mnohostranně dotčené smluvní státy.

4. Smluvní státy podle potřeby spolupracují a konzultují navzájem přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací s cílem získat poučení o navrhování, udržování a zlepšování systémů fyzické ochrany jaderných materiálů při mezinárodní přepravě.

5. Smluvní stát může v případě potřeby konzultovat a spolupracovat s jinými smluvními státy přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací s cílem získat poučení o navrhování, udržování a zlepšování svého vnitrostátního systému fyzické ochrany jaderných zařízení a jaderných materiálů při jejich vnitrostátním používání, skladování a přepravě.

1. Smluvní státy přijímají v souladu se svými právními předpisy vhodná opatření k ochraně důvěrnosti všech informací, které obdrží jako důvěrné na základě ustanovení této úmluvy od jiného smluvního státu nebo při své účasti na provádění této úmluvy. Pokud smluvní státy poskytnou důvěrné informace mezinárodním organizacím nebo státům, které nejsou stranami této úmluvy, učiní se kroky k zajištění ochrany důvěrnosti takových informací. Smluvní stát, který obdržel důvěrné informace od jiného smluvního státu, smí poskytnout tyto informace třetí straně pouze se souhlasem tohoto jiného smluvního státu.

2. Úmluva nepožaduje od smluvních států poskytování jakýchkoli informací, které podle jejich právních předpisů nesmějí být sdělovány nebo které by ohrozily jejich bezpečnost nebo fyzickou ochranu jaderných materiálů nebo jaderných zařízení.

1. Úmyslné spáchání:

(a) činu bez zákonného oprávnění, který představuje přijetí, držení, užívání, předání, změnu, ukládání či rozptylování jaderných materiálů a který je či může být příčinou smrti nebo těžké újmy na zdraví jakékoli osoby nebo značné škody na majetku nebo na životním prostředí;

(b) krádeže či loupeže jaderných materiálů;

(c) zpronevěry či podvodného získání jaderných materiálů;

(d) činu, který představuje přepravu, zaslání nebo přemístění jaderných materiálů do státu nebo ze státu bez zákonného oprávnění;

(e) činu namířeného proti jadernému zařízení nebo činu narušujícího provoz jaderného zařízení, kde pachatel úmyslně způsobí, nebo ví o tom, že takový čin pravděpodobně způsobí, smrt nebo těžkou újmu na zdraví jakékoli osoby nebo značnou škodu na majetku nebo na životním prostředí v důsledku ozáření nebo úniku radioaktivních látek, pokud takový čin nebude proveden v souladu s právními předpisy smluvního státu, na jehož území se jaderné zařízení nachází;

(f) činu, který představuje dožadování se jaderných materiálů pod pohrůžkou či s použitím síly nebo jakékoli jiné formy zastrašování;

(g) pohrůžky:

(i) použití jaderných materiálů ke způsobení smrti či vážné újmy na zdraví jakékoli osobě nebo závažné škody na majetku nebo na životním prostředí nebo spáchání činu popsaného v pododstavci (e), nebo

(ii) spáchání trestného činu popsaného v pododstavcích (b) a (e) k donucení fyzické či právnické osoby, mezinárodní organizace nebo státu k jakémukoli jednání nebo upuštění od něho;

(h) pokusu dopustit se jakéhokoli trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (e);

(i) činu, který představuje účastenství na jakémkoli trestném činu popsaném v pododstavcích (a) až (h);

(j) činu jakoukoli osobou, která organizuje nebo navádí jiné osoby ke spáchání trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (h); a

(k) činu, který přispívá ke spáchání jakéhokoli trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (h) skupinou osob, které jednají se společným záměrem. Takový čin musí být úmyslný a musí být buď:

(i) proveden se záměrem podporovat trestnou činnost nebo trestný záměr skupiny, pokud taková činnost nebo záměr zahrnují spáchání jakéhokoli trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (g), nebo

(ii) proveden s vědomím záměru skupiny spáchat trestný čin popsaný v pododstavcích (a) až (g),

učiní každý smluvní stát trestným činem podle svého práva.

2. Každý smluvní stát stanoví pro trestné činy popsané v tomto článku odpovídající tresty s ohledem na závažnost jejich povahy.

Článek 8

1. Každý smluvní stát učiní případně nezbytná opatření k založení své jurisdikce, pokud jde o trestné činy uvedené v článku 7, v těchto případech:

(a) je-li trestný čin spáchán na území tohoto státu nebo na palubě lodi či letadla v něm registrovaného;

(b) je-li údajný pachatel státním příslušníkem tohoto státu.

2. Každý smluvní stát učiní rovněž případně nezbytná opatření k založení své jurisdikce, pokud jde o tyto trestné činy, v případech, kdy se údajný pachatel nachází na jeho území a není vydán podle článku 11 žádnému ze států uvedených v odstavci 1.

3. Tato úmluva nevylučuje jinou trestní jurisdikci vykonávanou v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

4. Kromě smluvních států uvedených v odstavcích 1 a 2 může každý smluvní stát v souladu s mezinárodním právem založit svou jurisdikci, pokud jde o trestné činy uvedené v článku 7, účastní-li se mezinárodní přepravy jaderných materiálů jako vyvážející nebo dovážející stát.

Článek 9

Na základě přesvědčení, že to okolnosti potvrzují, učiní smluvní stát, na jehož území se údajný pachatel nachází, v souladu se svými právními předpisy vhodná opatření, včetně zadržení údajného pachatele, k zajištění přítomnosti údajného pachatele za účelem stíhání nebo vydání. Opatření přijatá podle tohoto článku se bez prodlení oznámí státům, od nichž se požaduje, aby založily svou jurisdikci podle článku 8, a v případě potřeby všem ostatním dotčeným státům.

Článek 10

Smluvní stát, na jehož území se údajný pachatel nachází, předá věc v případě, že jej nevydá, bez jakýchkoli výjimek a neopodstatněných průtahů příslušným orgánům za účelem stíhání v řízení, které je v souladu s jeho právními předpisy.

Článek 11

1. Trestný čin podle článku 7 se automaticky zahrne do každé smlouvy o vydávání, jež existuje mezi smluvními státy, jako trestný čin podléhající vydání. Smluvní státy se zavazují, že zahrnou tyto trestné činy jako trestné činy podléhající vydání do každé smlouvy o vydávání, jež mezi nimi bude uzavřena.

2. Jestliže je smluvní stát, který vydání váže na existenci smlouvy, požádán o vydání jiným smluvním státem, s nímž nemá žádnou smlouvu o vydávání, může podle své úvahy považovat tuto úmluvu za právní podklad pro vydání, pokud jde o tyto trestné činy. Vydání podléhá ostatním podmínkám stanoveným právními předpisy státu, který byl o vydání požádán.

3. Smluvní státy, které neváží vydání na existenci smlouvy, budou vzájemně tyto trestné činy považovat za trestné činy podléhající vydání za podmínek stanovených právními předpisy státu, který byl o vydání požádán.

4. Pro účel vydání mezi smluvními státy se ke každému trestnému činu přistupuje jako k činu spáchanému nejen v místě, kde se udal, nýbrž také na území smluvních států, od nichž se požaduje, aby založily svou jurisdikci podle odstavce 1 článku 8.

Článek 11A

Žádný z trestných činů uvedených v článku 7 nesmí být pro účely vydávání osob nebo vzájemné právní pomoci považován za politický trestný čin nebo za trestný čin pojící se s politickým trestným činem nebo za politicky motivovaný trestný čin. V souladu s tím nelze žádost o vydání nebo vzájemnou právní pomoc ve věci takového trestného činu odmítnout výhradně z toho důvodu, že se jedná o politický trestný čin nebo trestný čin pojící se s politickým trestným činem nebo politicky motivovaný trestný čin.

Článek 11B

Nic v této úmluvě nelze vykládat jako uložení povinnosti vydávání osob nebo poskytnutí vzájemné právní pomoci, jestliže dožádaný smluvní stát má závažné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro trestné činy uvedené v článku 7 nebo žádost o vzájemnou právní pomoc v souvislosti s takovými trestnými činy byla učiněna za účelem pronásledování nebo potrestání nějaké osoby z důvodu její rasy, náboženství, národnosti, etnického původu nebo politických názorů nebo že by vyhovění takové žádosti způsobilo takové osobě újmu v jejím postavení z některého z těchto důvodů.

Článek 12

Každé osobě, vůči níž se vede soudní řízení v souvislosti s některým z trestných činů uvedených v článku 7, se zaručuje spravedlivé zacházení ve všech stadiích řízení.

Článek 13

1. Smluvní státy si navzájem poskytnou v co největší míře pomoc v souvislosti s trestním řízením, zahájeným pro trestné činy uvedené v článku 7, včetně důkazních materiálů, jež jsou jim k dispozici, nezbytných pro řízení. Na všechny případy se vztahuje právo státu, jemuž byla žádost zaslána.

2. Ustanoveními odstavce 1 nejsou dotčeny závazky vyplývající z kterékoli jiné dvoustranné či mnohostranné smlouvy, kterou se plně či zčásti řídí nebo bude řídit vzájemná pomoc v trestních věcech.

ČLÁNEK 13A

Ničím v této úmluvě není dotčeno předávání jaderné technologie pro mírové účely, které se provádí k posílení fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení.

Článek 14

1. Každý smluvní stát informuje depozitáře o svých právních předpisech, kterými se Úmluva provádí. Depozitář tyto informace pravidelně oznamuje všem smluvním státům.

2. Smluvní stát, v němž je údajný pachatel stíhán, sdělí, pokud je to proveditelné, konečný výsledek řízení nejprve státům, jichž se věc přímo týká. Tento smluvní stát rovněž sdělí konečný výsledek depozitáři, který o něm informuje všechny státy.

3. Týká-li se trestný čin jaderných materiálů při jejich používání, skladování a přepravě uvnitř státu a údajný pachatel i jaderný materiál zůstávají na území smluvního státu, ve kterém byl trestný čin spáchán, nebo týká-li se trestný čin jaderného zařízení a údajný pachatel zůstává na území smluvního státu, ve kterém byl čin spáchán, nic v této úmluvě nelze vykládat jako požadavek, aby tento smluvní stát poskytl informace o trestním řízení vyplývajícím z takového trestného činu.

Článek 15

Přílohy této úmluvy jsou její nedílnou částí.

1. Pět let po vstupu změny přijaté dne 8. července 2005 v platnost svolá depozitář konferenci smluvních států, která přezkoumá provádění této úmluvy a její přiměřenost, co se týče preambule, hlavní části a příloh z hlediska nových skutečností.

2. V obdobích ne kratších než 5 let po tomto termínu může většina smluvních států dosáhnout svolání dalších konferencí se stejným cílem tak, že depozitáři v tomto smyslu podají návrh.

Článek 17

1. V případě sporu mezi dvěma nebo více smluvními státy o výklad nebo provádění této úmluvy se spolu tyto smluvní státy radí s cílem vyřešit spor jednáním nebo jakýmikoli jinými mírovými prostředky řešení sporů, přijatelnými pro všechny strany sporu.

2. Jakýkoli spor tohoto druhu, který nelze urovnat podle odstavce 1, je na žádost kterékoli strany sporu předložen k rozhodnutí rozhodčímu řízení nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Pokud je spor postoupen k rozhodčímu řízení a strany sporu se nemohou dohodnout na organizaci tohoto řízení do šesti měsíců od podání žádosti, strana sporu může požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora nebo generálního tajemníka Organizace spojených národů, aby jmenoval jednoho nebo více rozhodců. V případě rozporných žádostí stran sporu má přednost žádost generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

3. Každý smluvní stát může v době podpisu, ratifikace, přijetí či schválení Úmluvy nebo přistoupení k ní prohlásit, že se necítí být vázán kterýmkoli nebo žádným z postupů řešení sporů podle odstavce 2. Ostatní smluvní státy nejsou postupem urovnání sporů podle odstavce 2 ve vztahu ke smluvnímu státu, který k tomuto postupu učinil výhradu, vázány.

4. Každý smluvní stát, který učiní výhradu podle odstavce 3, může tuto výhradu kdykoliv odvolat oznámením depozitáři.

Článek 18

1. Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům v sídle Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni a v sídle Organizace spojených národů v New Yorku od 3. března 1980 do svého vstupu v platnost.

2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy.

3. Po vstupu v platnost bude tato úmluva otevřena k přistoupení všem státům.

4.

(a) Tato úmluva je otevřena k podpisu nebo k přistoupení mezinárodním organizacím a regionálním organizacím integrační či jiné povahy za předpokladu, že taková organizace je tvořena svrchovanými státy a má pravomoc sjednávat, uzavírat a provádět mezinárodní dohody ve věcech, na které se vztahuje tato úmluva.

(b) V rámci své působnosti vykonávají tyto organizace svým jménem práva a nesou odpovědnost, které tato úmluva přisuzuje smluvním státům.

(c) Stane-li se taková organizace stranou této úmluvy, zašle depozitáři prohlášení, v němž uvede, které státy jsou jejími členy a které články Úmluvy se na ni nevztahují.

(d) Taková organizace nemá žádný volební hlas navíc k hlasům, které mají její členské státy.

5. Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo o přistoupení budou uloženy u depozitáře.

Článek 19

1. Tato úmluva vstupuje v platnost třicátým dnem po uložení dvacáté první ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo o schválení u depozitáře.

2. Pro každý stát, který ratifikuje, přijme, schválí Úmluvu, nebo k ní přistoupí po dni uložení dvacáté první ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo o schválení, vstupuje Úmluva v platnost třicátým dnem po uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení tímto státem.

Článek 20

1. Aniž je dotčen článek 16, může smluvní stát navrhnout změny této úmluvy. Navrhovaná změna se předloží depozitáři, který ji ihned předá všem smluvním státům. Pokud většina smluvních států požádá depozitáře o svolání konference k projednání navrhovaných změn, depozitář pozve k účasti všechny smluvní státy. Taková konference bude zahájena nejdříve za třicet dnů po zaslání pozvání. Každá změna přijatá na konferenci dvoutřetinovou většinou smluvních států je neprodleně oznámena depozitářem všem smluvním státům.

2. Pro každý smluvní stát, který uloží svou ratifikační listinu, listinu o přijetí nebo o schválení změny, vstupuje tato změna v platnost třicátým dnem po dni, kdy dvě třetiny smluvních států uložily své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo o schválení změny u depozitáře. Poté vstupuje změna v platnost pro každý další smluvní stát dnem, ke kterému smluvní stát uloží svou ratifikační listinu, listinu o schválení či přijetí změny.

Článek 21

1. Každý smluvní stát může tuto úmluvu vypovědět písemným oznámením depozitáři.

2. Výpověď nabývá účinnosti sto osmdesát dnů po dni, kdy depozitář obdrží oznámení.

Článek 22

Depozitář všem státům neprodleně oznámí:

(a) každý podpis této úmluvy;

(b) každé uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení;

(c) každou výhradu či odvolání výhrady podle článku 17;

(d) jakékoli sdělení učiněné organizací podle odstavce 4 (c) článku 18;

(e) vstup této úmluvy v platnost;

(f) vstup v platnost jakékoli změny této úmluvy;

(g) každou výpověď této úmluvy podle článku 21.

Článek 23

Prvopis této úmluvy, jejíž arabské, čínské, anglické, francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii, který zašle její ověřený opis všem státům.


Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto úmluvu, otevřenou k podpisu ve Vídni a v New Yorku dne 3. března 1980.


PŘÍLOHA I

Úrovně fyzické ochrany, které je třeba uplatňovat při mezinárodní přepravě jaderných materiálů podle kategorií uvedených v příloze II

1. Úrovně fyzické ochrany jaderných materiálů při skladování v průběhu jejich mezinárodní přepravy zahrnují:

(a) Pro materiály kategorie III - skladování v prostoru, do něhož je kontrolován přístup.

(b) Pro materiály kategorie II - skladování v prostoru pod trvalým dozorem prováděným osobami nebo elektronickým zařízením, ohraničeným fyzickou překážkou s omezeným počtem vstupů pod odpovídající kontrolou nebo v jiném prostoru se stejnou úrovní fyzické ochrany.

(c) Pro materiály kategorie I - skladování v chráněném prostoru stanoveném pro výše uvedenou kategorii II, k němuž je přístup navíc omezen pouze pro osoby, jejichž důvěryhodnost byla prokázána a který je pod dozorem stráží, které jsou v úzkém spojení se zásahovými jednotkami. Zvláštní opatření prováděná v této souvislosti by měla být zaměřena na zjištění a předcházení jakémukoli napadení, neoprávněnému přístupu nebo neoprávněnému přemístění materiálu.

2. Úrovně fyzické ochrany jaderných materiálů v průběhu mezinárodní přepravy zahrnují:

(a) Pro materiály kategorie II a III přeprava probíhá za zvláštních preventivních opatření, a to včetně předchozích ujednání mezi odesilatelem, příjemcem a přepravcem a předchozí dohody mezi fyzickými či právnickými osobami pod jurisdikcí a v souladu s předpisy vyvážejících a dovážejících států, určujících dobu, místo a postupy pro přechod odpovědnosti za přepravu.

(b) Pro materiály kategorie I přeprava probíhá za zvláštních preventivních opatření vymezených výše pro přepravu materiálů kategorie II a III a kromě toho za stálého dozoru doprovodu a za podmínek, které zabezpečují úzké spojení doprovodu s příslušnými zásahovými jednotkami.

(c) U přírodního uranu jiného než v podobě rudy či rudných zbytků zahrnuje ochrana při přepravě množství převyšujících 500 kg uranu předběžné oznámení o zásilce s udáním druhu přepravy, očekávané doby obdržení zásilky a potvrzení příjmu zásilky.

PŘÍLOHA II

Tabulka: Kategorizace jaderných materiálů

Poř.č. Materiál Druh Kategorie
I. II. III.c/
1.Plutonium a/neozářené b/2 kg a víceméně než 2 kg, ale více než 500 g500 g nebo méně, ale více než 15 g
2.Uran-235neozářený b/
- uran obohacený na 20% 235U nebo více5 kg a víceméně než 5 kg, ale více než 1 kg1 kg nebo méně, ale více než 15 g
- uran obohacený na 10% 235U nebo více, ale na méně než 20%10 kg nebo víceméně než 10 kg, ale více než 1 kg
- uran obohacený nad přírodní, ale na méně než 10% 235U10 kg a více
3.Uran-233neozářený b/2 kg a víceméně než 2 kg, ale více než 500 g500 g nebo méně, ale více než 15 g
4.Ozářené palivoochuzený nebo přírodní uran, thorium nebo nízko obohacené palivo (méně než 10% štěpitelného obsahu) d/e/

a/ Veškeré plutonium s výjimkou plutonia s koncentrací izotopu plutonia-238 převyšující 80%

b/ Materiál neozářený v reaktoru nebo materiál ozářený v reaktoru, avšak při dávkovém příkonu rovnajícím se či nižším než 1 Gy/h (100 rad/h) ve vzdálenosti 1 metru bez stínění.

c/ Množství nespadající do kategorie III a přírodní uran by měly být chráněny v souladu s postupy bezpečného zacházení

d/ I když je tato úroveň ochrany doporučena, mohou státy po zvážení specifických okolností stanovit jinou kategorii fyzické ochrany

e/ Jiné palivo, které je s ohledem na původní obsah štěpitelného materiálu před ozářením klasifikováno jako kategorie I a II, může být klasifikováno o jednu kategorii níže, pokud dávkový příkon z paliva převyšuje 1 Gy/h (100 rad/h) ve vzdálenosti 1 metru bez stínění.

Verze

č. Znění od - do Novely Poznámka
2. 08.05.2016 64/2016 Sb. m. s. Aktuální znění (exportováno 20.09.2020 13:05)
1. 08.02.1987 - 07.05.2016
0. 08.02.1987 Vyhlášené znění