Pl. ÚS 35/06 #1Nález ÚS ze dne 22.04.2008 Obecně závazná vyhláška obce Kořenov č. 2/2004, o zajištění a udržování čistoty veřejných prostranství a veřejné zeleně

Povinnosti uložené ve zkoumané vyhlášce jsou v podstatě totožné s těmi, které jsou sankciovány podle skutkových podstat přestupků zákona přestupkového. Proto není namístě jejich podřazení pod tzv. "ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě" ve smyslu § 46 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jak činí napadená vyhláška v čl. 6 odst. 2. Není totiž možné, aby stejné jednání, které je definováno přestupkovým zákonem jako přestupek proti veřejnému pořádku podle § 47 přestupkového zákona, prohlásila obecní vyhláška za přestupek proti pořádku v územní samosprávě podle § 46 odst. 2 přestupkového zákona. Pokud tak obec učinila (v čl. 6 odst. 2 vyhlášky), vykročila z mezí své pravomoci.

Pokud by Ústavní soud do budoucna připustil plošně formulované zákazy, aniž by obec byla povinna potřebu takové plošné regulace zdůvodňovat, hrozila by územní partikularizace veřejného práva podle územních obvodů jednotlivých obcí. K plošným zákazům, které je třeba učinit bez ohledu na místní zvláštnosti, slouží primárně zákon. Existenci místních specifik a potřeb na ně reagovat určitým regulačním způsobem naznačuje právě omezení zákazu pouze na určitá místa v obci či na určité doby, nejlépe v kombinaci obojího. Plošné zákazy naopak naznačují svévoli, nerespektování principu proporcionality a osobování si pravomoci přijímat obecné regulace, které by, v souladu s principem jednotného právního řádu, měly platit zásadně stejně pro celé území unitárního státu.

Obec je oprávněna, v režimu § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, regulovat pohyb chovaných psů na veřejných prostranstvích nebo dokonce zakázat jejich volný pohyb na těchto prostranstvích, stejně jako je oprávněna regulovat pohyb chovaných psů na veřejných prostranstvích, i pokud jde o způsob jejich pohybu (např. na vodítku), eventuálně vybavení náhubkem. Obec je rovněž oprávněna ukládat povinnosti v souvislosti s odklízením psích exkrementů na veřejném prostranství podle § 10 písm. c) zákona o obcích.

Pl.ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008

286/2008 Sb.

N 72/49 SbNU 67

Obecně závazná vyhláška obce Kořenov č. 2/2004, o zajištění a udržování čistoty veřejných prostranství a veřejné zeleně

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické ze dne 22. dubna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 35/06 ve věci návrhu Ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Kořenov č. 2/2004 o zajištění a udržování čistoty veřejných prostranství a veřejné zeleně a zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti s chovem a držením psů na území obce Kořenov (nález byl vyhlášen pod č. 286/2008 Sb.).

I. Článek 3 písm. a) vyhlášky obce Kořenov č. 2/2004 ve slovech "vyjma prostor, ke kterým obec nemá vlastnické právo", článek 3 písm. b) ve slovech "areálu místních hřbitovů" a článek 6 odst. 2 téže vyhlášky se zrušují.

II. Ve zbývající části se návrh zamítá.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace návrhu a vyjádření účastníků řízení

1. Návrhem podaným podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a podle § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a podle § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. dubna 2006, navrhl ministr vnitra, Mgr. František Bublan, zrušení obecně závazné vyhlášky obce Kořenov č. 2/2004 o zajištění a udržování čistoty veřejných prostranství a veřejné zeleně a zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti s chovem a držením psů na území obce Kořenov (dále též "vyhláška"). Procesním nástupcem původního navrhovatele - ministra vnitra - se ke dni 1. 7. 2006 ze zákona stalo Ministerstvo vnitra [viz zákon č. 234/2006 Sb. - srov. k tomu např. bod 9 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/06 ze dne 22. 5. 2007, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 45, nález č. 87, vyhlášen pod č. 190/2007 Sb., přístupný rovněž na elektronické adrese http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx].

2. Podle Ministerstva vnitra (dále též "navrhovatel") jsou ustanovení zmíněné vyhlášky v rozporu se zákonem. Proto navrhovatel dne 2. února 2006 zahájil správní řízení ve věci pozastavení účinnosti předmětné vyhlášky. Obec nápravu nezjednala, takže navrhovatel rozhodnutím ze dne 7. dubna 2006 č. j. ODK-242-6/1-2006 účinnost vyhlášky pozastavil (rozhodnutí nabylo právní moci 10. 4. 2006).

3. Podle navrhovatele tato vyhláška, vydaná v rámci samostatné působnosti obce, vymezuje v čl. 2 písm. a) veřejná prostranství pro účely stanovení pravidel a zákazů, aniž by je jakkoli specifikovala. V podstatě tak pouze reprodukuje zákonnou definici podle § 34 zákona o obcích. Tím došlo ke zneužití zákonem svěřené věcné působnosti obce, neboť je nutné přesně vymezit ta prostranství, kde je něco zakázáno nebo naopak dovoleno (s odkazem na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/2000, Sbírka rozhodnutí, svazek 22, nález č. 85, vyhlášen pod č. 240/2001 Sb., nebo sp. zn. Pl. ÚS 50/03, Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 133, vyhlášen pod č. 567/2004 Sb.). Z důvodů nedostatečného vymezení veřejných prostranství je v rozporu se zákonem také čl. 3 písm. a) vyhlášky.

4. K čl. 3 písm. b) vyhlášky uvedl, že obec není oprávněna v obecně závazné vyhlášce stanovit povinnosti ve vztahu k místním hřbitovům. Odkázal na § 19 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, v platném znění, podle něhož lze tuto problematiku upravit v řádu veřejného pohřebiště.

5. K čl. 3 písm. c) a d) vyhlášky navrhovatel uvedl, že znečištění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení, resp. zanedbání povinnosti úklidu veřejného prostranství je přestupkem podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, protože obec nesmí doplňovat ani zpřesňovat skutkové podstaty přestupků. Stejný závěr přitom platí i o čl. 4 odst. 2 písm. a) vyhlášky.

6. V čl. 4 odst. 1 vyhláška stanoví povinnost správce nebo vlastníka veřejné zeleně udržovat čistotu a pořádek, travnaté plochy nejméně jedenkrát za rok posekat a posekanou hmotu z pozemku odstranit, vyjma mulčování. Takováto povinnost je však sankcionována podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. U právnických osob a podnikajících fyzických osob se jedná o správní delikt podle § 58 odst. 2 zákona o obcích. Povinnost vlastníků pozemků, jakož i osob pozemky užívajících, zabránit šíření škodlivých organismů včetně plevelů vyplývá dále z ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. Na základě zvláštních předpisů je možné postihnout i činnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky [srov. např. § 47 odst. 1 písm. g) a § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny]. Navíc plochy veřejné zeleně mohou být vlastněny subjekty odlišnými od obce. Ve světle této skutečnosti zákaz stát, zastavit nebo jezdit motorovými vozidly na plochách veřejné zeleně zjevně překračuje rámec zákonného zmocnění § 10 zákona o obcích.

7. Souhlas vlastníka či správce s výsadbou nebo ošetřováním veřejné zeleně [čl. 4 odst. 2 písm. d) vyhlášky] spadá do občanskoprávních vztahů, které nelze regulovat obecně závaznou vyhláškou.

8. Stanovení zákazu nepřiměřeného obtěžování občanů veřejnou reprodukcí hudby konkuruje § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích (rušení nočního klidu), dále § 127 občanského zákoníku a § 32 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. Závěr, že omezení hlučnosti nemůže být předmětem obecně závazné vyhlášky, vyplývá podle navrhovatele rovněž z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 16, nález č. 143, vyhlášen pod č. 239/1999 Sb.). Ustanovení, která nejsou v rozporu se zákonem, postrádají sama o sobě normativní relevanci, což odůvodňuje zrušení celé vyhlášky.

9. K žádosti Ústavního soudu o vyjádření obec Kořenov lakonicky sdělila, že zastává názor, že její vyhláška není v rozporu se zákonem.

10. Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zaslán stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky, sdělil, že do uvedeného řízení nevstupuje.

II.

Znění napadeného právního předpisu

Ministrem vnitra napadená obecně závazná vyhláška zní takto (pozn. red.: včetně drobných pravopisných nepřesností):

Obec Kořenov

vydává obecně závaznou vyhlášku

č. 2/2004

O zajištění a udržování čistoty veřejných prostranství a veřejné zeleně a zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti s chovem a držením psů na území obce Kořenov

Zastupitelstvo obce Kořenov vydalo na svém zasedání dne 29. 3. 2004 v souladu s ustanovením § 10 písm. a), b) a c), § 84 odst. 2 písm. i), zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, č. usnesení tuto obecně závaznou vyhlášku:

ODDÍL I

Článek 1 - Obecná ustanovení

Tato obecně závazná vyhláška upravuje zajištění a udržování čistoty veřejných prostranství a veřejné zeleně a zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti s chovem a držením psů na území obce Kořenov.

Každý je povinen dbát toho, aby svým chováním neobtěžoval ostatní občany, neohrožoval jejich bezpečnost, zdraví a klid.

Článek 2 - Základní pojmy

a) Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky,veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

b) Zařízení sloužící potřebám veřejnosti jsou taková zařízení, která slouží veřejnosti na veřejném prostranství (např. tel. automat, lavičky, odpadové nádoby, veřejné osvětlení apod.).

c) Veřejnou zelení se rozumí zejména ucelené soubory stromů, keřů, travnatých a květinových ploch, dále trávníky a květinové záhony, které se nacházejí na veřejném prostranství.

d) Veřejný pořádek v obci je stav, který umožňuje klidné a pokojné soužití občanů a návštěvníků obce a realizaci jejich práv, zejména nedoknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochrany majetku, ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí.

ODDÍL II

Článek 3 - Povinnosti osob v souvislosti s chovem a držením psů

Fyzická osoba, která vede nebo doprovází psa, je za účelem zajištění místních záležitostí veřejného pořádku a čistoty veřejných prostranství povinna:

a) mít psa na vodítku a zabránit volnému pobíhání psů na veřejném prostranství v obci, které je vymezeno čl. 2 písm. a) této vyhlášky - vyjma prostor, ke kterým obec nemá vlastnické právo, pes musí mít známku nebo jiné identifikační značení

b) zabránit vstupu psa do budovy obecního úřadu, areálu místních hřbitovů a autobusových čekáren

c) zajistit, aby pes neznečišťoval veřejná prostranství, veřejnou zeleň nebo zařízení sloužící k potřebám veřejnosti

d) neprodleně odstranit nečistoty (výkaly apod.) způsobené psem na veřejném prostranství

Článek - 4 Veřejná zeleň

1) Na plochách veřejné zeleně je jejich správce nebo vlastník povinen udržovat čistotu a pořádek a travnaté plochy nejméně jedenkrát za rok posekat a posekanou hmotu z pozemku odstranit, - vyjma mulčování.

2) Na plochách veřejné zeleně je zakázáno:

a) jakýmkoliv způsobem poškozovat, ničit nebo znečišťovat veřejnou zeleň

b) stát, zastavit nebo jezdit motorovými vozidly

c) rozdělávat oheň, stanovat nebo nocovat mimo místa k tomu určená

d) bez souhlasu vlastníka či správce vysazovat nebo ošetřovat vegetaci

Článek 5 - Veřejná produkce hudby

1) Občany v obytných domech je zakázáno nepřiměřeně obtěžovat veřejnou produkcí hudby (například z restaurací, diskoték a jiných organizovaných akcí) v době od 22.00 do 06.00 hodin. Na noci předcházející dnům pracovního volna a pracovního klidu se tento zákaz vztahuje v době od 24.00 do 07.00 hodin.

2) Dodržování tohoto článku je povinen zajistit provozovatel zařízení nebo organizátor akce, kde dochází k veřejné produkci hudby.

3) Jednorázové výjimky může na základě písemné žádosti provozovatele nebo organizátora povolit starosta obce.

ODDÍL III

Článek 6 - Kontrola a sankce

1) Kontrolu plnění povinností uvedených v této vyhlášce vykonávají pověření zaměstnanci OÚ.

2) Za nedodržení povinností uvedených v této vyhlášce je možno uložit sankce:

a) dle § 58 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, podnikající fyzické osobě nebo právnické osobě do výše 200.000,- Kč

b) dle § 46 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, fyzické osobě do výše 30.000,- Kč.

Článek 7 - Zrušovací ustanovení

Ke dni účinnosti této vyhlášky se zrušuje vyhláška č. 1/2002, o zajištění a udržování čistoty a veřejných prostranství a zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti s chovem a držením psů na území obce Kořenov.

Článek 8 - Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 16. 4. 2004.

III.

Ústavní konformita legislativního procesu

11. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

12. Ze zápisu z jednání Zastupitelstva obce Kořenov, konaného dne 29. března 2004, Ústavní soud zjistil, že tato vyhláška byla schválena 7 hlasy ze 7 přítomných (usnesení č. 26/04). Protože zastupitelstvo tehdy mělo devět členů, z nichž dva jednání nebyli přítomni, lze konstatovat, že vyhláška byla přijata stanoveným způsobem [§ 12 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Dále Ústavní soud zjistil, že předmětná vyhláška byla řádným způsobem dne 1. dubna 2004 vyvěšena na úřední desce a sejmuta dne 19. dubna 2004 [účinnosti nabyla dne 16. dubna 2004 (§ 12 zákona o obcích a čl. 8 předmětné vyhlášky)]. Vyhláška tedy byla přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem.

IV.

Hodnocení vyhlášky Ústavním soudem

Návrh je z níže uvedených důvodů opodstatněný jen částečně.

IV./a

13. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva územních samosprávných celků v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. K vydávání obecně závazných vyhlášek, i když jsou jimi ukládány povinnosti, již nepotřebují žádné další zákonné zmocnění, na rozdíl od vydávání právních předpisů v přenesené působnosti ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy (viz nález Pl. ÚS 45/06 z 11. 12. 2007, Sbírka rozhodnutí, svazek 47, nález č. 218, vyhlášen pod č. 20/2008 Sb., dostupný na elektronické adrese http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

14. Do sféry samostatné působnosti obce, regulovatelné obecně závaznými vyhláškami, ve smyslu ústavním pořádkem garantované územní samosprávy, spadají záležitosti, které jsou převážně místního nebo regionálního dopadu a jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů. Nepochybně tam, vedle jiných záležitostí (srov. obiter dictum v bodě 19 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/06 ze dne 22. 5. 2007), patří i zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství a ochrana veřejné zeleně, tedy oblasti, které se snaží regulovat i vyhláška obce Kořenov a které byly obcím svěřeny k místní normativní úpravě ustanovením § 10 písm. a), b) a c) zákona o obcích.

15. Při rozhodování o návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky Ústavní soud posuzuje, zda vyhláška byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence, ústavně předepsaným způsobem a zda její obsah neodporuje ústavním zákonům a zákonům (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Pro toto posouzení Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, kterými jsou: (1) přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, (2) zkoumání, zda se obec při vydávání vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, (3) zkoumání, zda obec při vydávání vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost, a (4) přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "její rozumnosti" (srov. obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. 3. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 61, vyhlášen pod č. 210/2005 Sb., naposledy pak nález sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. prosince 2007, vyhlášen pod č. 20/2008 Sb., http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). Stejnou metodu testování zvolil Ústavní soud i v projednávané věci.

16. K vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy) principiálně není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění. Jak Ústavní soud poukázal shora (viz část III.), obec postupovala co do výkonu své pravomoci ústavně souladným způsobem.

IV./b

17. Ústavní soud tedy zkoumal, zda se obec nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti. Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3 Ústavy. Rozvedením čl. 104 odst. 3 Ústavy, ve smyslu stanovení věcné působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky, je ustanovení § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích. Podle tohoto ustanovení se obec při výkonu samostatné působnosti (ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích), při vydávání obecně závazných vyhlášek, řídí zákonem. Tomuto zákonnému příkazu odpovídá vymezení věcných oblastí, v nichž je obec oprávněna, tj. bez zákonného zmocnění v pravém smyslu, tvořit právo (§ 10 téhož zákona). Obec je tedy limitována mezemi své působnosti vymezené zákonem, a nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě. Je-li obec oprávněna, na základě čl. 104 odst. 3 Ústavy, vydávat obecně závazné vyhlášky a tvořit tak právo v zákonem vymezených věcných oblastech, nepotřebuje k uložení konkrétních povinností vedle § 10 zákona o obcích, pro oblasti tam uvedené, ještě další explicitní zákonné zmocnění (viz sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007, http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

K čl. 5 vyhlášky (Veřejná produkce hudby)

18. Podle čl. 5 vyhlášky je zakázáno nepřiměřeně obtěžovat občany v obytných domech veřejnou produkcí hudby (například z restaurací, diskoték a jiných organizovaných akcí) v době od 22.00 do 06.00 hodin, a pokud jde o noci předcházející dnům pracovního volna a pracovního klidu, v době od 24.00 do 07.00 hodin. Dodržování tohoto zákazu je povinen zajistit provozovatel zařízení nebo organizátor akce, kde dochází k veřejné produkci hudby. Ustanovení umožňuje starostovi obce povolit jednorázové výjimky (srov. část II. shora). Navrhovatel s tímto ustanovením nesouhlasí a upozornil, že tutéž problematiku řeší § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích (rušení nočního klidu), § 127 občanského zákoníku a § 32 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění.

19. Věcná působnost k přijetí obecně závazné vyhlášky za účelem zajištění ochrany veřejného pořádku, který může být narušen veřejnou produkcí hudby z organizovaných akcí, je dána v § 10 písm. a) a b) zákona o obcích. Ústavní soud proto posoudil, zda tuto úpravu vylučují konkurující právní předpisy.

20. Ústavní soud nesouhlasí s navrhovatelem v tom, že sama možnost jednotlivých občanů bránit se proti škodlivým jednáním podle občanského zákoníku (např. navrhovatelem citovaná ustanovení o imisích) vždy bez dalšího vylučuje vydání obecně závazné vyhlášky obce. Nelze směšovat soukromoprávní a veřejnoprávní úpravu téhož jevu, která v obou případech slouží odlišnému účelu [shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 4/05 ze dne 6. března 2007, Sbírka rozhodnutí, svazek 44, nález č. 40, vyhlášen pod č. 129/2007 Sb.; nález sp. zn. Pl. ÚS 41/04 ze dne 5. prosince 2006, Sbírka rozhodnutí, svazek 43, nález č. 217, vyhlášen pod č. 20/2007 Sb.; nebo naposledy nález sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. prosince 2007 (viz výše), všechny přístupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx].

21. Účelem zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, je ochrana a podpora veřejného zdraví (zdravotního stavu obyvatelstva a jeho skupin) a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí. Lze tedy říci, že cíl regulace je zde užší, protože je zaměřený pouze na ochranu před hlukem, který svou velkou intenzitou a délkou trvání hlukové zátěže může ohrozit zdraví obyvatelstva. Cílem této regulace tedy není hluk jednorázový, méně intenzívní, který však může narušit veřejný pořádek a soužití v obci. Podle § 32 zákona o ochraně veřejného zdraví nesmí hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory uvedené v ustanovení § 30. Pokud jde o provozovny služeb, i zde jde o dlouhodobější činnosti, produkující zvýšenou hlukovou zátěž, škodlivou (resp. potenciálně škodlivou) pro veřejné zdraví, nikoli o jednorázový hluk narušující veřejný pořádek a občanské soužití v obci (i když nepochybně i takový následek může tento hluk způsobovat). Pokud jde o veřejné produkce hudby, může jít již o jednorázovou akci. Důvod, pro který zákon o ochraně veřejného zdraví tyto činnosti reguluje, je však zřejmě dán vyšší intenzitou hlukové zátěže spojené s takovou produkcí, která může ohrozit veřejné zdraví, než rizikem narušení veřejného pořádku a občanského soužití. I když se tedy cíle právní regulace veřejných produkcí hudby v obou uvažovaných normách přibližují, ani zde se zcela nepřekrývají. Podle § 34 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví prováděcí právní předpis upraví hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se noční dobou pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou. Noční doba a noční klid (§ 47 přestupkového zákona a čl. 5 vyhlášky) tedy není totéž. I zde se tak projevují odlišné cíle právní regulace podle zákona o ochraně veřejného zdraví na straně jedné a § 47 přestupkového zákona a § 10 písm. a) a b) zákona o obcích na straně druhé. Skutečnost, že je otázka hluku regulována zákonem č. 258/2000 Sb., tedy bez dalšího nevylučuje regulaci vyhláškou vydanou v rámci samostatné působnosti obce.

22. Pokud jde o konkurenci čl. 5 vyhlášky se zákonem o ochraně veřejného zdraví a zákonem o přestupcích, účelem ustanovení § 47 přestupkového zákona je ochrana veřejného pořádku (v širším smyslu ochrana občanského soužití v obci). Obdobný účel (cíl regulace), omezený ovšem na místní, obecní záležitosti, mají obecně závazné vyhlášky vydané na základě § 10 písm. a) a b) zákona o obcích. Otázku konkurence norem vydávaných ve vyhláškách místní samosprávy a přestupkového zákona Ústavní soud posuzuje v intencích bodu 41 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. prosince 2007.

23. Skutková podstata přestupku proti pořádku v územní samosprávě má podle názoru Ústavního soudu povahu subsidiární ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku proti veřejnému pořádku podle přestupkového zákona. Vztah skutkových podstat přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona a přestupku proti pořádku v územní samosprávě podle § 46 odst. 2 téhož zákona může totiž mít pro potenciálního přestupce vzhledem k diametrálně odlišným pokutám (do 1 000 Kč v prvním případě, do 30 000 Kč ve druhém případě - viz čl. 6 odst. 2 přezkoumávané vyhlášky) zásadní význam. Obec nemá zmocnění ke tvorbě samostatných skutkových podstat přestupků, je jen oprávněna za zákonem daných předpokladů (viz body 13 a 14 shora) ukládat určité povinnosti. Povinnosti uložené ve zkoumané vyhlášce jsou v podstatě totožné s těmi, které jsou sankciovány podle skutkových podstat přestupků zákona přestupkového. Proto není namístě jejich podřazení pod tzv. "ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě" ve smyslu § 46 zákona č. 200/1990 Sb., jak činí napadená vyhláška v čl. 6 odst. 2. Není totiž možné, aby stejné jednání, které je definováno přestupkovým zákonem jako přestupek proti veřejnému pořádku podle § 47 přestupkového zákona, prohlásila obecní vyhláška za přestupek proti pořádku v územní samosprávě podle § 46 odst. 2 přestupkového zákona. Pokud tak obec učinila (v čl. 6 odst. 2 vyhlášky), vykročila z mezí své pravomoci. Proto Ústavní soud přistoupil ke zrušení ustanovení článku 6 odst. 2 zmíněné vyhlášky.

24. Ústavní soud dále zvážil, zda se zákaz činností, které mohou narušit veřejný pořádek v obci, musí vztáhnout na místně určená veřejná prostranství a vymezené časové úseky během dne. Dosavadní judikatura Ústavního soudu vycházela z ustanovení § 10 písm. a) věty za středníkem obecního zřízení a vyžadovala, aby obec ve vyhlášce k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku vždy místně určila konkrétní veřejná prostranství, na nichž se určitá činnost v určitém čase omezuje, případně zakazuje. Takováto interpretace se jevila být v souladu se zákonnou dikcí § 10 písm. a) zákona o obcích v části ustanovení za středníkem, podle kterého může obec v samostatné působnosti ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou "k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány". Pro určení věcné působnosti obce je podstatná věta před středníkem ("... k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku"), zatímco věta za středníkem je již jen demonstrativním výčtem toho, co taková vyhláška může obsahovat.

25. Zákon tedy nevylučuje, aby činnost, která může narušit veřejný pořádek v obci, byla obecně zakázána všude tam, kde může narušit veřejný pořádek. Možnost uložit plošný zákaz určité činnosti způsobilé vážně narušit veřejný pořádek v obci, ať už k ní dojde na kterémkoliv místě na jejím území, ve své nedávné judikatuře již Ústavní soud dovodil, ale zatím pouze v případě prostituce (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 69/04 ze dne 8. března 2007, Sbírka rozhodnutí, svazek 44, nález č. 44, vyhlášen pod č. 161/2007 Sb., bod 47). K opodstatněnosti plošného zákazu prostituce na území obce dospěl v kontextu existujících mezinárodněprávních závazků České republiky, povahy regulované činnosti (představující obecné ohrožení dobrých mravů a výrazné ohrožení mravní výchovy dětí a mládeže), a konečně i v kontextu úplné absence úpravy na zákonné úrovni. Tento právní názor však neznamená, že by Ústavní soud požadavek specifikace míst, v nichž má být určitá činnost regulována, do budoucna zcela opustil. Nejde ovšem o požadavek vyplývající z dikce § 10 písm. a) zákona o obcích, neboť věta za středníkem představuje toliko demonstrativní ukázku obsahu obecně závazné vyhlášky, nýbrž o požadavek, který je diktován obecným principem proporcionality.

26. V souladu s principem proporcionality obecně platí, že obec by neměla zákazy (vzhledem k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 69/04 s výjimkou prostituce) formulovat plošně, ale vždy jen v nejméně omezujícím rozsahu. To znamená, že by měla regulaci určitého chování vztahovat zásadně na určitá, ve vyhlášce vymezená místa, případně doby, s přihlédnutím k povaze chování a jeho způsobilosti (významnou měrou) narušit veřejný pořádek v obci. Příkladem může být regulace činností narušujících veřejný pořádek hlukem. Hlučná činnost bude ve větší míře narušovat veřejný pořádek v rezidenční zóně, ale ve výrazně menší míře bude působit rušivě v zóně průmyslové, kde nikdo nebydlí, nebo v oblasti koncentrace zábavních podniků, kde lze očekávat vyšší práh hluku. Je všeobecně známo, že stejná hladina hluku působí jinak v denní době pracovního dne, jinak ve dnech pracovního klidu či v noci. Svou roli bude hrát i povaha hlučné činnosti. Například regulace hlasitých projevů se může dostat do kolize s ústavní garancí svobody projevu. V takovém případě musí být regulace ve vztahu přísné proporcionality ke sledovanému cíli, přípustnému podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy, pokud by Ústavní soud do budoucna připustil plošně formulované zákazy, aniž by obec byla povinna potřebu takové plošné regulace zdůvodňovat, hrozila by územní partikularizace veřejného práva podle územních obvodů jednotlivých obcí. K plošným zákazům, které je třeba učinit bez ohledu na místní zvláštnosti, slouží primárně zákon. Existenci místních specifik a potřeb na ně reagovat určitým regulačním způsobem naznačuje právě omezení zákazu pouze na určitá místa v obci či na určité doby, nejlépe v kombinaci obojího. Plošné zákazy naopak naznačují svévoli, nerespektování principu proporcionality a osobování si pravomoci přijímat obecné regulace, které by, v souladu s principem jednotného právního řádu, měly platit zásadně stejně pro celé území unitárního státu.

27. Ústavní soud v této souvislosti poznamenává, že pravomoc obce stanovovat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se neomezuje jen na veřejná prostranství, jak by snad mohlo vyplývat z ustanovení věty za středníkem v § 10 písm. a) zákona o obcích. Jak bylo uvedeno výše, jde jen o demonstrativní výčet. Obec tedy svou regulaci může uplatnit i na činnosti odehrávající se na jiných místech než veřejných prostranstvích, pokud se jejich následky projevují na veřejných prostranstvích nebo pokud jsou způsobilé veřejný pořádek v obci narušit.

28. V kontextu výše uvedeném se územní vymezení zákazu v čl. 5 odst. l vyhlášky jeví jako dostatečné. Ustanovení sice neobsahuje výslovné vymezení míst na území obce, na které se zákaz vztahuje, výkladem však lze dovodit, že se vztahuje na místa, kde se nacházejí lidská obydlí ("Občany v obytných domech je zakázáno ..."). Nedopadá tedy na místa, v nichž hlasitá produkce hudby nemůže veřejný pořádek v obci narušit. Regulace je dále omezena pouze na dobu nočního klidu, jinak definovaného pro pracovní dny a dny pracovního volna nebo klidu. Nejde tedy o plošný zákaz, který by naznačoval zneužití zákonem svěřené působnosti.

29. Nad rámec tohoto případu Ústavní soud zdůrazňuje, že tímto právním názorem se nijak neodchyluje od závěrů plynoucích mj. z nálezů sp. zn. Pl. ÚS 14/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 68, str. 163, vyhlášen pod č. 280/1995 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 1/05 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 122, vyhlášen pod č. 302/2005 Sb.), podle nichž obec, též s ohledem na právní jistotu poplatníků místních poplatků, musí při stanovení místního poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství v obecně závazné vyhlášce dostatečně konkrétně a přesně určit místa, za jejichž zvláštní užívání bude místní poplatek vybírán, tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně. To vyplývá z ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, podle něhož u poplatku za užívání veřejného prostranství obec v obecně závazné vyhlášce určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství. V oblasti místních poplatků má tak i nadále místo právní názor, že prostá transpozice legální definice veřejného prostranství podle § 34 zákona o obcích do obecně závazné vyhlášky takový ústavní požadavek právní jistoty poplatníků pro účel stanovení místních poplatků nesplňuje.

30. Ústavní soud tedy shrnuje, že obec má pravomoc v obecně závazné vyhlášce vymezit odlišně dobu nočního klidu v pracovních dnech a ve dnech pracovního klidu, demonstrativně vyjmenovat činnosti, které noční klid narušují, spolu se stanovením povinnosti zdržet se těchto činností ve vymezené době, případně na vymezených místech na území obce [§ 10 písm. a) a b) zákona o obcích].

Povinnosti osob v souvislosti s chovem a držením psů

31. Podle čl. 3 přezkoumávané vyhlášky fyzická osoba, která vede nebo doprovází psa, je za účelem zajištění místních záležitostí veřejného pořádku a čistoty veřejných prostranství povinna:

a) mít psa na vodítku a zabránit volnému pobíhání psů na veřejném prostranství v obci - vyjma prostor, ke kterým obec nemá vlastnické právo, pes musí mít známku nebo jiné identifikační značení;

b) zabránit vstupu psa do budovy obecního úřadu, areálu místních hřbitovů a autobusových čekáren;

c) zajistit, aby pes neznečišťoval veřejná prostranství, veřejnou zeleň nebo zařízení sloužící k potřebám veřejnosti;

d) neprodleně odstranit nečistoty způsobené psem na veřejném prostranství.

32. Podle platné judikatury Ústavního soudu otázky, jako je zákaz vypouštění domácího a hospodářského zvířectva na veřejné prostranství, zákaz volného pobíhání psů, odstranění znečištění veřejného prostranství způsobené psem nebo povinnost vést psa na vodítku, pokud není zaručena jeho ovladatelnost, nejsou v rozsahu samostatné působnosti obce, neboť regulují vztahy, které spadají do oblasti upravené zákony či jinými právními předpisy. Tyto právní vztahy jsou, ve smyslu dosavadní judikatury, upraveny zejména zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, občanským zákoníkem a zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

33. Jak již Ústavní soud výše uvedl (srov. zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007), pro posouzení konkurence úpravy v rámci místní samosprávy a v rámci zvláštního zákona je podstatná otázka účelu, kterému ta která úprava slouží. Podle § 10 písm. a) zákona o obcích může obec ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Podle písmene c) téhož ustanovení pak může obec ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. Účelem této působnosti je regulovat činnosti narušující veřejný pořádek, občanské soužití a čistotu v obci.

34. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, může obec upravit obecně závaznou vyhláškou pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro jejich volné pobíhání. Toto ustanovení nelze podle Ústavního soudu vykládat restriktivně a za pravidla pro pohyb psů nepovažovat povinnost vodit psa na vodítku a s náhubkem. V kontextu této judikatury se ovšem jeví jako otázka, k čemu dané zákonné zmocnění slouží a co na jeho základě může obec vůbec regulovat. Protože výklad právních předpisů nemá vést ke zjevně absurdnímu (v tomto případě věcnou působnost obce v podstatě negujícímu) důsledku, Ústavní soud považuje nadále za neudržitelné, aby byl příkaz vodit psa na vodítku pokládán za jdoucí mimo rámec samostatné působnosti obce ve smyslu § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb.

35. Ústavní soud tedy shrnuje, že obec je oprávněna v režimu § 10 písm. a) zákona o obcích regulovat pohyb chovaných psů na veřejných prostranstvích nebo dokonce zakázat jejich volný pohyb na těchto prostranstvích, stejně jako je oprávněna rovněž v režimu § 10 písm. a) zákona o obcích regulovat pohyb chovaných psů na veřejných prostranstvích, i pokud jde o způsob jejich pohybu (např. na vodítku), eventuálně vybavení náhubkem. Obec je rovněž oprávněna ukládat povinnosti v souvislosti s odklízením psích exkrementů na veřejném prostranství podle § 10 písm. c) zákona o obcích.

36. Ústavní soud naproti tomu shledal jako vykročení z mezí zákonem stanovené působnosti čl. 3 písm. b) ve slovech "areálu místních hřbitovů", neboť obec není oprávněna stanovit v obecně závazné vyhlášce povinnosti ve vztahu k místním hřbitovům. Podle § 19 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, v platném znění [který je zvláštním zákonem ve vztahu k § 10 písm. a) zákona o obcích], totiž tuto problematiku je nutno upravit v řádu veřejného pohřebiště.

Povinnosti spojené s ochranou veřejné zeleně

37. Podle čl. 4 vyhlášky je správce nebo vlastník ploch veřejné zeleně povinen na těchto plochách udržovat čistotu a pořádek a travnaté plochy nejméně jedenkrát za rok posekat a posekanou hmotu z pozemku odstranit. Na plochách veřejné zeleně zakazuje dále jakýmkoliv způsobem poškozovat, ničit nebo znečišťovat veřejnou zeleň, resp. stát, zastavit nebo jezdit motorovými vozidly, rozdělávat oheň, stanovat nebo nocovat mimo místa k tomu určená, eventuálně bez souhlasu vlastníka či správce vysazovat nebo ošetřovat vegetaci.

38. Ústavní soud ustáleně vykládal obdobné zákazy jako překročení věcné působnosti obce, neboť předmětem napadené vyhlášky činí vztahy, které spadají do oblasti upravené zákony, a dodržování povinností z těchto vztahů vyplývajících je pod dozorem orgánů státní správy (nedávno např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/06 ze dne 12. 6. 2007, Sbírka rozhodnutí, svazek 45, nález č. 96, vyhlášen pod č. 191/2007 Sb.). Z obdobných důvodů, jako jsou důvody uvedené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007, Ústavní soud dospívá k závěru, že takovéto závěry jsou nadále neudržitelné. Rozhodnou otázkou v tomto kontextu je, jaký účel může obec v režimu § 10 písm. c) zákona o obcích sledovat, tedy zda pouze ochranu zeleně ve smyslu ochrany rostlin jako biologických organismů, anebo zda ochrana veřejné zeleně zahrnuje i širší cíle, např. zlepšování estetického vzhledu měst a obcí. Zákon o obcích druhou možnost nevylučuje a tato možnost se také jeví jako podstatně racionálnější výklad zákona, neboť za součást životního prostředí (o kterém hovoří citované ustanovení zákona o obcích) lze považovat vše, co člověka obklopuje a od čeho se odvíjí kvalita jeho života.

39. Shora uvedené má podstatný vliv na celkové posouzení toho, zda se obec pohybuje v rámci své věcné působnosti či nikoliv. Je-li ochrana veřejné zeleně chápána úzce jen jako ochrana rostlin rostoucích na veřejných prostranstvích, pak se cíl a předmět regulace podle § 10 písm. c) zákona o obcích zcela překrývá s cíly a předměty regulace zákonů na úseku ochrany životního prostředí. Pak by vymezení věcné působnosti obce k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně v ustanovení § 10 písm. c) zákona o obcích bylo prázdnou kategorií, neboť obci pak už nezbývá k regulaci prakticky žádný prostor. Pokud se však předmět a cíl regulace podle zmíněného § 10 písm. c) neomezuje jen na ochranu rostlin jako živých organismů, ale zahrnuje ochranu zeleně i v její estetické kvalitě jako součásti prostředí obklopujícího člověka v jeho sídlech a promítajícího se do kvality života a pohody bydlení v obci, pak § 10 písm. c) zákona o obcích umožní obcím ukládat na tomto úseku povinnosti, aniž by jim byl vytýkán pokus normovat oblasti, které jsou již upraveny speciálními zákony. Protože prvý výklad zcela popírá jakoukoliv věcnou působnost obce v této oblasti, Ústavní soud zvolil výklad druhý, který umožňuje obci regulovat nakládání s veřejnou zelení, včetně povinnosti pravidelných sečí a jiné údržby této zeleně, samozřejmě za dodržení principu přiměřenosti takového zásahu do vlastnického práva třetích osob.

40. Teze, která vychází z judikatury Ústavního soudu (např. sp. zn. Pl. ÚS 21/06, Pl. ÚS 4/05), podle níž obec může určité činnosti (typicky táboření, stanování, rozdělávání ohně, jako je tomu i v tomto případě) zakázat jen na veřejných prostranstvích ve vlastnictví obce, nikoli na veřejných prostranstvích ve vlastnictví třetích osob, je nadále rovněž neudržitelná (shodně citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007, bod 44). Může totiž vést ke kolizi s ústavní garancí rovnosti vlastnického práva a jeho ochrany, když praktickým (a nezamýšleným) důsledkem tohoto názoru je vyšší míra ochrany vlastnického práva obce na rozdíl od ochrany, kterou právní řád poskytuje jiným vlastníkům. Zatímco jiní vlastníci se proti neoprávněným zásahům do svého vlastnického práva mohou bránit pouze soukromoprávní (typicky negatorní) žalobou, obec může určité neoprávněné zásahy do svého vlastnického práva (např. stanování a táboření na jejích pozemcích) zakázat vlastní obecně závaznou vyhláškou s vlastním systémem kontroly a sankcionování. Může tak využít k ochraně svého majetku komplexní veřejnoprávní systém donucení, který osoba soukromého práva nikdy k dispozici mít nemůže. Proto by obce neměly využívat své vrchnostenské oprávnění k posílení ochrany svého vlastnictví na úkor vlastnictví jiných osob. Pokud chce obec chránit veřejnou zeleň v režimu § 10 písm. c), případně veřejný pořádek v režimu § 10 písm. a) zákona o obcích, např. zákazem neoprávněného (ve smyslu nedostatku svolení vlastníka pozemku) stanování a táboření na vymezených veřejných prostranstvích, případně území obce, pak to musí činit zásadně bez ohledu na vlastnictví konkrétního pozemku. Tomuto požadavku napadená vyhláška vyhověla, až na článek 3 písm. a) ve slovech: "vyjma prostor, ke kterým obec nemá vlastnické právo". Proto Ústavní soud přistoupil i ke zrušení této části zmíněné vyhlášky.

IV./c

41. Ústavnísoud podrobil vyhlášku i zkoumání, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost, a přezkumu obsahu vyhlášky z hlediska její "rozumnosti". Kromě vykročení z mezí své pravomoci (viz podrobně v bodě 23 shora), Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly naznačovat, že by obec Kořenov vydáním své vyhlášky sledovala zákonem neaprobované, nelegitimní cíle nebo byla vedena nerelevantními úvahami. Ústavní soud neshledal nic, co by mohlo zpochybnit rozumnost napadené vyhlášky [srov. body 22 a 23 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 57/05 ze dne 13. 9. 2006 ve věci obecně závazné vyhlášky města Nový Bor k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (Sbírka rozhodnutí, svazek 42, nález č. 160, vyhlášen pod č. 486/2006 Sb.) a bod 34 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/06 ze dne 22. 5. 2007 ve věci obecně závazné vyhlášky města Ostrova o místním poplatku ze psů (viz výše)].

V.

42. Ústavnísoud se konečně zabýval i tím, zda vyhláška splňuje obecná kritéria kladená na právní předpisy, vyplývající z pojmu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 a z čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, tj. zda jsou její ustanovení s využitím obvyklých interpretačních postupů určitá a vzájemně nerozporná, neboť jinak by byl porušen princip právní jistoty a hrozilo by riziko porušení zákazu svévole ze strany orgánů veřejné moci. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje (obdobně jako ve shora zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007, bodě 50), že zejména od menších obcí nelze očekávat, že své právní předpisy budou formulovat ve stejné kvalitě, jakou by měly mít formulace zákonných norem, neboť obce zpravidla nedisponují erudovanými legislativci. Na stranu druhou však nelze připustit ani v případě právních předpisů obcí, aby jejich ustanovení byla formulována natolik neurčitě či nesrozumitelně, že by adresát těchto norem nebyl schopen předvídat jejich aplikaci a neměl možnost upravit podle toho své chování. Ničím takovým ovšem navrhovatel neargumentoval a ani Ústavní soud v předmětné vyhlášce nic podobného neshledal.

43. Ústavnísoud tedy návrhu vyhověl jen v té části, kterou bylo navrženo zrušení článku 3 písm. a) ve slovech: "vyjma prostor, ke kterým obec nemá vlastnické právo" a článku 3 písm. b) ve slovech "areálu místních hřbitovů". Z důvodů uvedených v bodě 23 odůvodnění tohoto nálezu shora zrušil i ustanovení článku 6 odst. 2 zmíněné vyhlášky. Ve zbývající části návrh zamítl podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Rozhodl tak bez ústního jednání za podmínek stanovených v § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, protože účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání.