Pl. ÚS 33/94Usnesení ÚS ze dne 16.01.1995 Neoprávněnost právnické osoby přes ústavní stížnost podávat návrh na zrušení zákona ve státoobčanské věci

V ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/193 Sb. , o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Právnická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Tyto podmínky však v případě Českého spolku na Slovensku nejsou a ani nemohou být splněny. Spolek jako právnická osoba totiž ani ústavní stížnost v tomto případě podat nemůže, neboť subjektem právního vztahu státního občanství mohou být pouze fyzické osoby a příslušný stát.

Pl.ÚS 33/94 ze dne 16. 1. 1995

U 3/3 SbNU 317

Neoprávněnost právnické osoby přes ústavní stížnost podávat návrh na zrušení zákona ve státoobčanské věci

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu navrhovatele Č., o podání ze dne 1. prosince 1994, došlém Ústavnímu soudu dne 6. prosince 1994, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud se stížností na porušení čl. 12 odst. 2 Ústavy ČR a č1. 15 Všeobecné deklarace lidských práv. Svou stížností, kterou neoznačil přímo jako "ústavní stížnost", nýbrž jako "podnět k suspendování zákona", napadá ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Podle názoru představitelů Č., je tento zákon v rozporu s čl. 12 odst. 2 Ústavy ČR, neboť nabytí cizího státního občanství nelze pokládat za totožné se žádostí o propuštění ze státního svazku České republiky. Takto učiněné rozhodnutí nutno podle jejich názorů považovat za opci, a nikoli za žádost, jak to předpokládá § 17 výše uvedeného zákona.

V ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Právnická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu

aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona č. 182/1993 Sb.

Tyto podmínky však v případě přípisu Č., nejsou, a ani nemohou být splněny. Spolek jako právnická osoba totiž ani ústavní stížnost v tomto případě podat nemůže, neboť subjektem právního vztahu státního občanství mohou být pouze fyzické osoby a příslušný stát.

V případě předmětného podání proto stěžovatel nesplňuje podmínky pro podání návrhu na zrušení zákona, ani návrhu na podání ústavní stížnosti. Podle výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu ve spojení s jeho § 43 odst. 1 písm. d) jde o návrh podaný právnickou osobou, která není aktivně legitimována k jeho podání, pokud jej nespojí se současně podanou ústavní stížností. Protože však Č., nemůže být subjektem vztahu státního občanství, jeho základní právo nebo svoboda nemohly být v tomto případě dotčeny nějakým zásahem orgánu veřejné moci. Jedná se proto o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V tomto případě se jedná o vadu návrhu, kterou není možno odstranit.

Podle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.,o Ústavnímsoudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 1995 Prof.JUDr. Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR