IV. ÚS 983/14 #1Usnesení ÚS ze dne 16.04.2014

IV.ÚS 983/14 ze dne 16. 4. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatele Jiřího Jahna, zastoupeného Mgr. Miloslavem Čejkou, advokátem v Brně, Šumavská 31a, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 9 To 483/2013 a proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 29. 10. 2013 [správně z 23. 10. 2013] č. j. 1 KZV 13/2013-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 14. 3. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující po svém doplnění základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se s tvrzeným porušením svého práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. V řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla, nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o zrušení zajištění nemovitostí jako náhradní hodnoty za výnosy z trestné činnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti obsažená je zásadně toliko obecnou parafrází dosavadní judikatury Ústavního soudu týkající se předmětné otázky. Stěžovatel ji přitom používá především mechanicky, aniž by se na základě jejich východisek alespoň pokusil o reflexi okolností vlastního případu. Konkrétně jde o zahájení trestního stíhání proti osobě stěžovatele (byla tedy ukončena fáze prověřování). Nadto ze stěžovatelem citované judikatury Ústavního soudu plyne, že zdejší soud akceptuje i výrazně delší dobu, po kterou dochází k zajištění věcí ve výše uvedeném smyslu [srov. přiměřeně například i usnesení ze dne 24. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 723/02]. O důvodnosti zajištění majetku v právě projednávané věci koneckonců vypovídá - byť k této otázce Ústavní soud nečiní i jen s ohledem na stěžovatelem formulovaný petit žádný kategorický závěr - jak stěžovatel vysvětluje fungování vlastního schématu, v rámci něhož mělo k tvrzené trestné činnosti docházet.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. 4. 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu