IV. ÚS 936/11 #1Usnesení ÚS ze dne 26.04.2011

IV.ÚS 936/11 ze dne 26. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky Office happy, s. r. o., se sídlem Praha 9 - Kbely, Luštěnická 723, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti usnesení Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 22.11.2010 č. j. V-53005/2010-101-3-KOR, a proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 31. 1. 2011 č. j. ZKI-O-1 /17/2011-MR, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 30. 3. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené.

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí správních orgánů, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v článku 2 odst. 2 a 3, v článku 11 odst. 1 a 4 a v článku 36 Listiny základních práv a svobod - dále jen "Listina" (porušení článku 36 Listiny lze podle Ústavního soudu spatřovat v námitce o nedostatečně odůvodněném rozhodnutí správních orgánů, byť to stěžovatelka takto přímo neformuluje). Ve správním řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, přitom příslušný katastrální úřad přerušil usnesením řízení o povolení vkladu zástavního práva k nemovitosti (o zřízení zástavního práva se dohodla stěžovatelka se stavební spořitelnou), neboť zjistil, že příslušný soud rozhoduje o žalobě na určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti - toto rozhodnutí katastrálního úřadu bylo v záhlaví citovaným rozhodnutím zeměměřického a katastrálního inspektorátu potvrzeno. Stěžovatelka pak nesouhlasí právě s tím, že katastrální úřad přerušil řízení, neboť v současnosti účinná právní úprava správního řízení provedená zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, deklaruje, že správní orgán může (tedy nemusí ve srovnání s předchozí právní úpravou) přerušit správní řízení, probíhá-li u jiného orgánu řízení, v němž je řešena otázka mající povahu předběžné otázky ve vztahu k řízení před správním orgánem (v tomto případě katastrálním úřadem). Má-li katastrální úřad tuto možnost úvahy, pak si měl učinit úsudek o tom, že podaná určovací žaloba má zjevně šikanózní charakter, nemajíce naději, že by jí bylo soudem vyhověno. Přerušil-li katastrální úřad kvůli této žalobě řízení, došlo tak k porušení základních práv (svobod) a principů výše uvedených. Odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí katastrálního úřadu je přitom nedostatečné - je nepřezkoumatelné. Odůvodnění rozhodnutí zeměměřického a katastrálního inspektorátu zase vychází z literatury a judikatury, která se podle názoru stěžovatelky týkala výhradně předchozí právní úpravy správního řízení, tedy té úpravy, kde byla správní orgánu stanovena povinnost přerušit řízení.

Ústavní soud ústavní stížnost přezkoumal a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta - v této fázi jde totiž o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Právě uvedené je pak nutné zohlednit i v nyní projednávané věci. Zaprvé je třeba poznamenat, že rozhodnutí katastrálního úřadu o přerušení řízení je rozhodnutím toliko mezitímní povahy; byť je schopno komplikovat stěžovatelce její rozličné společenské aktivity, nelze na ně pohlížet stejnými měřítky spravedlivého procesu jako na rozhodnutí, jež tuto povahu nemá (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 272/03 ze dne 16. 10. 2003). Nadto považuje Ústavní soud argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedenou za nepřípadnou - z rozhodnutí správních orgánů plyne (zejména tedy z rozhodnutí zeměměřičského a katastrálního inspektorátu), proč i přes možnost vlastního úsudku podle v současnosti účinné právní úpravy vyčkají rozhodnutí soudu o určovací žalobě; srov. k tomu zeměměřickým a katastrálním inspektorátem zmíněné závěry literatury a judikatury, jež podle názoru Ústavního soudu i přes výše naznačenou legislativní změnu může dále sloužit jako interpretační vodítko. Možnost úsudku správních orgánů je totiž i za současné právní úpravy omezena povahou a specifiky konkrétního řízení, byť to, v ustanovení stěžovatelkou citovaném, umožňujícím nyní správnímu orgánu možnost úsudku není výslovně zmíněno.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost splňuje podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu