IV. ÚS 9/97Usnesení ÚS ze dne 16.07.1998

IV.ÚS 9/97 ze dne 16. 7. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 9/97 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti České republiky - Okr.ú. v R., zastoupené advokátem JUDr. R.J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 1996, čj. 20 Co 158/96-85,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Česká republika - Okr.ú. v R. (dále jen "stěžovatel"), se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 8. října 1996 čj. 20 Co 158/96-85, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14.11.1995, čj. 6 C 18/94-65, a to v části, jímž se stěžovatelka domáhala zaplacení peněžité částky 38.022.139.80 Kč odpovídající ceně budovy čp. 1492 s příst. a pozemků č. 3003/1, 3004/2, 70/1, 80/1 až 80/11, 70/4 až 70/8 vše v k.ú. R., dále bylo tímto rozsudkem připuštěno zpětvzetí žaloby v té její části, v níž se stěžovatel domáhal vydání budovy čp. 257 s příslušenstvím, stavební parcely č. 319, zahrady parc.č. 320, garáže se st.parc. č. 398/2, garáže se st.parc. č. 398/3, garáže se st.parc. č. 398/4 a garáže se st.parc. č. 398/5, v k.ú. R., rozsudek soudu l. stupně byl v této části zrušen a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, změněn byl výrok rozsudku soudu l. stupně ve výroku o nákladech řízení a konečně krajský soud pod bodem IV. výrokové části ústavní stížností napadeného rozsudku nevyhověl návrhu stěžovatele na připuštění dovolání proti cit. rozsudku.

Stěžovatel v ústavní stížnosti ve spojení s jejím následným doplněním učiněným k výzvě Ústavního soudu ve směru jejího souladu s platnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu tvrdí, že výše cit. rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku Komunistické strany Československa lidu České a Slovenské Federativní Republiky a v čl. 1 odst. 1, čl. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2 IV. ÚS 9/97

Napadený rozsudek byl vydán dne 8. 10. 1996, tedy již za účinnosti novely o.s.ř., provedené zákonem č. 2-38/1995 Sb., která novelizovala také mj. ustanovení § 239 o.s.ř., podle jehož odst. 2 nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Stěžovatel, jak je patrno z obsahu spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 6 C 18/94, který si ústavní soud připojil, učinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním potvrzujícího - ve výroku o věci samé - odvolacího rozsudku a tento návrh odůvodnil tím, že se jedná o speciální zákon (zákon č. 496/1990 Sb.), jehož výklad zatím není ustálen a je třeba především provést právní výklad v něm používaného pojmu "vydat"; v tomto směru odkázal na své odvolání s tím, že se jedná o zásadní právní otázku. Odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozsudku, jak již shora uvedeno, tomuto návrhu stěžovatele nevyhověl, stěžovatel však proti tomuto rozsudku dovolání nepodal. Za tohoto stavu pak ústavní soud musel učinit závěr, že ústavní stížnost stěžovatele (který v jejich důvodech v podstatě opakuje argumenty, které uplatňoval již v řízení před obecnými soudy, které se týkají právě výkladu v zákoně č. 496/1990 Sb. použitého pojmu vydání , ve vztahu k majetkovému převodu předmětných nemovitostí uskutečněnému na základě hospodářské smlouvy ze dne 17. 5. 1990, a které také uváděl v odvolání proti napadenému rozsudku) je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), neboť stěžovatel nevyužil - ač mohl - možnosti, dané v jeho případě citovaným ustanovením § 239 odst. 2 o.s.ř. a dovolání nepodal. Nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto z tohoto důvodu byla jeho ústavní stížnost jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 1998

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj