IV. ÚS 834/12 #1Usnesení ÚS ze dne 19.03.2012

IV.ÚS 834/12 ze dne 19. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Turon s. r. o., se sídlem Brno, Hlinky 133/64, zastoupené JUDr. Milanem Zábršem, advokátem na adrese Brno, Veveří 57, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. února 2012 č. j. 29 C 151/2011-23, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. března 2012, se stěžovatelka domáhala podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva daná čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to porušením ustanovení čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny a taktéž čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice navrhla zrušit celý napadený rozsudek, přestože soud žalobě stěžovatelky o zaplacení 1 022,- Kč s příslušenstvím vyhověl, obsahem ústavní stížnosti však byl nesouhlas s výrokem II. napadeného rozsudku, kterým soud určil stěžovatelce náhradu nákladů řízení vůči žalované ve výši 3 720,- Kč, namísto uplatněné částky 8 520,- Kč. Stěžovatelka má za to, že postupem obecného soudu byl porušen základní princip demokratické společnosti vyjádřený v čl. 2 odst. 1 Listiny, tedy princip předvídatelnosti soudního rozhodování, jakož i potlačen princip naplnění legitimního očekávání. K tomu mělo dojít tím, že okresní soud ohledně výše nákladů řízení nevycházel z vyhlášky č. 484/2000 Sb., nýbrž z vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že ústavní stížnost je vedena polemikou stěžovatelky s důvody, pro které jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v uplatňované výši. Takto pojatá ústavní stížnost zůstává zcela v rovině podústavního práva a staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti [srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Pokud obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy).

Okresní soud se rozhodnutím o náhradě nákladů řízení řádně zabýval a v odůvodnění napadeného rozsudku velmi podrobně vyložil, proč postupoval při výpočtu náhrady nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1997 Sb. Tímto rozhodnutím se soud nijak neodchýlil od judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. usnesení ze dne 10. února 2011 sp. zn. III. ÚS 218/11 či usnesení ze dne 8. března 2012 sp. zn. III. ÚS 611/12 dostupná na http://nalus.usoud.cz). Kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé zasáhnout do některého z tvrzených ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, Ústavním soudem zjištěno nebylo.

Ústavní soud již v minulosti opakovaně konstatoval, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 329/04 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 36, nález č. 39, strana. 427 a násl.). V tomto ohledu nelze napadenému rozhodnutí s ohledem na ústavně garantovaná práva stěžovatelky cokoli vytknout. V postupu soudu není možné dovodit prvky libovůle ani porušení práva na legitimní očekávání.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci okresním soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti výroku ve věci samé odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části směřující proti výroku o nákladech řízení pak podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 19. března 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu