IV. ÚS 71/98Usnesení ÚS ze dne 08.10.1998

IV.ÚS 71/98 ze dne 8. 10. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. K.S., zastoupeného Mgr. M.P., proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 28. 11. 1997, č.j. 1331/97-3152, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 2. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 28. 11. 1997, č.j. 1331/97-3152. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne 20. 5. 1997 č.j. PÚ 97-KRZ-353 o nepovolení obnovy řízení ve věci restituce zemědělského majetku.

Stěžovatel je přesvědčen, že nepovolením obnovy řízení došlo k porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") tím, že nebyla zaručena rovnost lidí v právech, čl. 37 Listiny tím, že nebyla zaručena rovnost účastníků v řízení a čl. 38 Listiny tím, že mu nebylo zaručeno právo projednat věc bez zbytečných průtahů a možnost se vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že v řízení vycházelo ze závěrů, které ve věci učinil Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 16. 10. 1996 č.j. 10 Ca 270/96-51 zamítl odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu ze dne 7. 3. 1996, č. j. PÚ 142/179/96-KRZ-235 jímž bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem majetku, k němuž uplatnil nárok, neboť nebyla prokázána existence restitučního titulu. Dále uvedlo, že stěžovatel se domáhal povolení obnovy řízení poté, co Ústavní soud jeho stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích odmítl z důvodu opožděného podání. Ministerstvo zemědělství obnovu řízení nepovolilo, pro nenaplnění podmínek § 62 správního řádu, neboť všechny skutečnosti uvedené v návrhu i v odvolání byly v předchozím řízení známy.

Ústavní soud z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 28. 11. 1997, č.j. 1331/97-3152 zjistil, že stěžovatel podal dne 10. 3. 1997 a dne 1. 4. 1997 Okresnímu pozemkovému úřadu dva návrhy na obnovu řízení pravomocně skončeného rozhodnutím tohoto úřadu ze dne 20. 5. 1997. Ve svém prvním návrhu stěžovatel jako důvod obnovy uvedl, že znalecký posudek č. 3057-147-B/95 byl nepravdivým důkazem. Ve svém druhém návrhu stěžovatel jako důvody obnovy uvedl nově najevo vyšlé skutečnosti, tj. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 297/96-51, kterým byla podobná věc jiné osoby rozhodnuta opačně než věc stěžovatele, přestože jde o shodné případy, a opětovně označil cit. znalecký posudek za nepravdivý důkaz. Ministerstvo uvedlo, že jiné posouzení, byť podobné věci krajským soudem, nelze považovat za nově najevo vyšlou skutečnost, stejně jako za nezákonný nelze považovat znalecký posudek vyhotovený znalcem k takovýmto účelům jmenovaným krajským soudem, když nebyl využit jiný prostředek k ověření jeho správnosti. Ministerstvo neshledalo důvody pro povolení obnovy řízení, odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo.

Z usnesení Ústavního soudu ze dne 30. ledna 1997, č.j. IV.ÚS 8/97-12, Ústavní soud zjistil, že cit. usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 1996, č.j. 10 Ca 270/96-51 a to z toho důvodu, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zák.č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud připomíná, že podle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy. Výjimky z uvedené zásady jsou upraveny ve druhém odstavci citovaného ustanovení. Ústavní soud poukazuje na svůj nález ze dne 13. 6. 1997 sp.zn. IV. ÚS 366/96 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek 8, ročník 1997 - II. díl, č. 78), podle něhož rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení (§ 62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb.) není rozhodnutím pouhé procesní povahy a proto není vyloučeno jeho přezkoumání v řízení podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. Pokud stěžovatel nevyužil možnosti podat podle části páté o.s.ř. žalobu proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Kromě toho je zřejmé, že tvrzené důvody pro obnovu řízení posoudily správní orgány v mezích svého diskrečního oprávnění a jakkoli lze mít na věc rozdílný názor, těžko těmto orgánům vytknout neústavnost jejich postupu, přičemž, jak vyplývá z postavení Ústavního soudu, toliko takový postup by mohl být důvodem pro jeho zásah. Navíc pak, chtěl-li stěžovatel zpochybnit rozhodnutí ve věci samé co do jejich ústavnosti, měl včas podat ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. 10. 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj