IV. ÚS 71/18 #1Usnesení ÚS ze dne 29.03.2018

IV.ÚS 71/18 ze dne 29. 3. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Václava Procházky, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem, sídlem Žižkovo náměstí 2, Čáslav, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. října 2017 č. j. 4 To 625/2017-8261 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. října 2017 č. j. 3 T 33/2013-8253, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi dle tvrzení stěžovatele došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na lidskou důstojnost podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen" Listina"), práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel vznesl v trestním řízení, které je proti němu vedeno, námitku podjatosti rozhodujícího senátu. Tvrdil v ní, že nařízení pokračování trestního stíhání navzdory stěžovatelovu nepříznivému zdravotnímu stavu svědčí o tom, že jsou rozhodující soudci podjatí. Námitce nebylo napadenými rozhodnutími vyhověno.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, splňující jinak podmínky pro její projednání, je nepřípustná.

4. V případech, kdy je podle trestního řádu rozhodnuto o dílčích aspektech vedení trestního řízení, nelze totiž zásadně k přezkumu rozhodnutí obecného soudu z pohledu ústavněprávního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů (čl. 81, 90 Ústavy).

5. Právě o takovou situaci v dané věci jde, neboť stěžovatel se domáhá zásahu Ústavního soudu v otázce, již ze zákona musí soudní orgány řešit (např. odvolací soud) v pozdějších fázích trestního řízení. Zásah Ústavního soudu v takové fázi je namístě pouze zcela výjimečně, kdy dochází k nezvratnému a vskutku závažnému porušování základních práv a svobod (jako například v případech uvalení vazby), u něhož by se budoucí zásah např. odvolacího soudu jevil jako opožděný a nedostatečný. V takové situaci se však stěžovatel podle zjištěných okolností nenachází. Zásah Ústavního soudu proto není přípustný (obdobně viz např. usnesení ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. III. ÚS 3854/16 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2018

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj