IV. ÚS 692/13 #1Usnesení ÚS ze dne 13.03.2013

IV.ÚS 692/13 ze dne 13. 3. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Jiřího Rábla, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem na adrese Brno, Marie Steyskalové 62, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2012 č. j. 28 Cdo 1615/2012-514, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. února 2013, domáhal podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného pochybení Nejvyššího soudu v důsledku odklonu od jeho judikatury a porušení práva na zákonného soudce.

Z ústavní stížnosti bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem ve věci o uzavření dohody o vydání věci Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2008 č. j. 20 Co 302/2007-419, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. září 2006 č. j. 46 C 23/92-380 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Citované ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

V konkrétním případě je napadený rozsudek rozhodnutím kasačním, kterým byly zrušeny předcházející, ve výroku označené rozsudky, a ústavní stížnost tedy směřuje proti rozhodnutí, které není konečné. Za dané procesní situace by bylo jakékoliv rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně a stěžovatel bude mít v dalším řízení před obecnými soudy zachovány příslušné řádné opravné prostředky.

Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 13. března 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka