IV. ÚS 556/11 #2Usnesení ÚS ze dne 03.03.2011

IV.ÚS 556/11 ze dne 3. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2011 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010 čj. 25 Cdo 3049/2010-79, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2009 čj. 64 Co 514/2008-54 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 12. 2007 čj. 14 C 208/2007-15 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 21. února 2011 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, požadoval ustanovení zástupce pro řízení, zaplacení nákladů právního zastoupení státem a poskytnutí adekvátních lhůt pro doplňování ústavní stížnosti.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2002 k Ústavnímu soudu přes 100 ústavních stížností a v mnoha řízeních o těchto ústavních stížnostech byl přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 790/04, sp. zn. II. ÚS 82/05, sp. zn. I. ÚS 169/05, sp. zn. IV. ÚS 190/05, sp. zn. II. ÚS 2291/08, sp. zn. II. ÚS 2294/08, sp. zn. III. ÚS 2292/08, sp. zn. III. ÚS 2008/10, sp. zn. IV. ÚS 2506/10, sp. zn. IV. ÚS 2725/10 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti, včetně popisu jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením a upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost a návrhy s ní spojené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. března 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj