IV. ÚS 437/02Usnesení ÚS ze dne 28.08.2002

IV.ÚS 437/02 ze dne 28. 8. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 437/02

Ústavní soud rozhodl dne 28. srpna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. V. M., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2002, čj. 15 Co 142/2002-34,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni stěžovatel mimo jiné uvádí, že mu bylo upřeno ústavně zaručené právo na spravedlivé řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože v této věci nikdy nestál před řádným soudem, a nemohl se proto ani bránit tvrzení, že dluží částku l.779,-- Kč. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Ze spisu Magistrátu města Plzně, odboru státní sociální podpory, vztahujícího se k rozhodnutí uvedeného orgánu ze dne 2. 8. 2000, čj. 12551/99/PMA-1/6, Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo vrátit Magistrátu města Plzně částku l.779,-- Kč. O odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 8. 9. 2000 pod čj. 214/3/1002/2000, tak, že odvolání stěžovatele zamítlo a napadené rozhodnutí správního orgánu potvrdilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2000. Ze spisu 71 E 2649/2001 Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud dále zjistil, že usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 11. 2001, čj. 71 E 2649/2001-24, byl nařízen podle citovaného vykonatelného rozhodnutí Magistrátu města Plzně výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, dospěv k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady k nařízení výkonu rozhodnutí, neboť ustanovení § 251 o. s. ř. se vztahuje podle § 274 písm. e) o. s. ř. i na výkon vykonatelných rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy, včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.

Jestliže již v řízení před obecnými soudy platí zásada, že soud nařizující výkon rozhodnutí nemůže sám znovu zkoumat otázku, zda dlužník vymáhanou částku dluží či nikoli, tím méně může tuto otázku přezkoumávat Ústavní soud, navíc v situaci, kdy rozhodnutí představující podklad pro výkon rozhodnutí nejsou ani napadena.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu