IV. ÚS 3299/10 #1Usnesení ÚS ze dne 25.01.2011

IV.ÚS 3299/10 ze dne 25. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., se sídlem L-111 5 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, AK se sídlem v Brně, Koliště 55, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2010 čj. 56 Co 296/2010-319 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 19. 11. 2010 se CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. (dále jen "zástavní věřitelka", případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") vydané ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Finančního úřadu v Třinci proti povinnému J. D. prodejem nemovitostí pro pohledávku 972.014 Kč.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Rozhodnutím ze dne 16. 7. 2009, ve znění opravného usnesením ze dne 10. 3. 2010, Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") odmítl jako opožděnou přihlášku zástavní věřitelky, kterou se domáhala uspokojení pohledávky v částce 449.024 Kč z výtěžku dražby v exekuci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 30 E 317/2002v (výrok I.), a rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v částce 268.612 Kč (výrok II.).

Dne 21. 7. 2010 odvolací soud k odvolání zástavní věřitelky proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 16. 7. 2009, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 3. 2010, odvolání zástavní věřitelky proti výroku I. odmítl (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu napadené rozhodnutí potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV.).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že v řízení před odvolacím soudem byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody, a to zejména ve smyslu čl. 11 odst. 3, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"); dle jejího názoru byly porušeny základní zásady spravedlivého procesu.

Stěžovatelka (obdobně jako v odvolání) okresnímu soudu vytkla, že odmítl přihlášku její pohledávky pro opožděnost, ačkoliv jí jako zástavní věřitelce nedoručil dražební vyhlášku a o dražbě se dověděla až po jejím skončení. Dále namítla, že opravné usnesení ze dne 10. 3. 2010 má povahu spíše doplňujícího než opravného rozhodnutí.

Odvolacímu soudu stěžovatelka vytkla, že akceptoval nesprávný postup okresního soudu, aniž by jí poskytl jakoukoliv možnost se k okolnostem vyjádřit, čímž porušil zásadu dvouinstančnosti řízení a donutil ji podat ústavní stížnost.

Stěžovatelka dále uvedla, že dne 17. 10. 2008, tj. přede dnem konání dražby, spolu s Českou spořitelnou, a. s., učinily ve vztahu k příslušnému katastrálnímu úřadu souhlasné prohlášení o změně v osobě zástavního věřitele, což bylo zřejmé z katastru nemovitostí; byla tudíž v dobré víře, že učinila veškeré relevantní kroky k zajištění souladu údajů v katastru nemovitostí se skutečným stavem a měla tak být okresním soudem informována o dražbě.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces dle hlavy páté Listiny a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny odvolacím soudem.

Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v projednávané věci z níže uvedených důvodů neshledal.

Ústavní soud především nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že opravné usnesení okresního soudu ze dne 10. 3. 2010 v rozporu s limity ustanovení § 164 o. s. ř. změnilo obsah opravovaného rozhodnutí ze dne 16. 7. 2009. Skutečnost, že v daném případě byly dány podmínky opravy, je zřejmá mj. i z odůvodnění opravovaného rozhodnutí okresního soudu na str. 3 (č. l. 286), které je prakticky totožné s výrokem I. opravného rozhodnutí ze dne 10. 3. 2010.

Ústavní soud neakceptoval ani tvrzení stěžovatelky o vadném postupu okresního soudu při doručování dražební vyhlášky, což ji mělo zbavit možnosti podat včas přihlášku. Z odůvodnění na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21. 7. 2010 je zřejmé, že dražební vyhláška byla doručena řádně původnímu zástavnímu věřiteli, a účinky řádného doručení trvaly i vůči jeho hmotněprávnímu nástupci (analogicky podle § 107 odst. 4 o. s. ř.).

Po posouzení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i předcházejících rozhodnutí okresního soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy ve svých rozhodnutích uvedly dostatečně jasně základní důvody, z nichž vycházely, a v jejich postojích neshledal žádný náznak svévole.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu