IV. ÚS 3120/15 #1Usnesení ÚS ze dne 25.11.2015

IV.ÚS 3120/15 ze dne 25. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Jana Mužáka, zastoupeného Mgr. Janem Balarinem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, č. j. 62 Co 260/2015-79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 17. 4. 2015, č. j. 103 Ex 30772/14-53, zastavil exekuci k uspokojení pohledávky stěžovatele, spočívající v zákazu uloženém povinnému provést změnu v užívání nebytového prostoru v suterénu domu na adrese Pod Kotlaskou 557/5, Praha 8, z kanceláře na masážní salon. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2015, č. j. 62 Co 260/2015-79, usnesení soudního exekutora potvrdil.

Proti usnesení městského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 15. 10. 2015, ve které navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; mezi ně podle § 72 odst. 3 náleží mj. podání mimořádného opravného prostředku.

Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III.ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný na dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Předmětnou ústavní stížnost je třeba hodnotit jako nepřípustnou za situace, kdy byla podána proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, přičemž proti tomuto rozhodnutí se lze bránit dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. O této možnosti byl stěžovatel ostatně rovněž výslovně poučen, neboť součástí napadeného usnesení bylo i poučení o opravných prostředcích, v němž městský soud nejenže poukázal na možnost dovolání podat, ale také upřesnil, že je lze podat do dvou měsíců ode dne doručení usnesení odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

Ústavní stížnost, kterou bude při splnění dalších zákonných podmínek možno hodnotit jako přípustnou, tak bude případně možno podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, tedy teprve proti pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2015

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj