IV. ÚS 3115/08 #1Usnesení ÚS ze dne 28.05.2009

IV.ÚS 3115/08 ze dne 28. 5. 2009

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. Tomášem Procházkou, advokátem, se sídlem tř. V. Klementa 1225, Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2008 č. j. 25 Co 279/2008-1137 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. prosince 2008 č. j. 21 P 265/2003-1055 a proti probíhajícímu trestnímu řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 320/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 19. prosince 2008 doručena ústavní stížnost stěžovatele J. T., kterou pak stěžovatel doplnil svým podáním ze dne 21. ledna 2009.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud z podání zjistil, že stěžovatel není zastoupen advokátem, a proto jej vyzval k odstranění této vady, což stěžovatel učinil.

Stěžovatel byl dále vyzván, aby odstranil vady návrhu, zejména aby jasně a určitě vymezil, které věci se týká a co sleduje, vylíčil rozhodující skutečnosti, a sice to, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Dále pak aby označil jasně a určitě důkazy, jichž se dovolává na podporu svých tvrzení a návrhů učiněných vůči Ústavnímu soudu. Z ústavní stížnosti rovněž nebylo zřejmé vymezení základních lidských práv, do kterých bylo dle názoru stěžovatele zasaženo.

Stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce vady odstranil, když blíže specifikoval, že se domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, namítá zejména šikanozní postup soudů, jednotlivých soudců, znalců, zaměstnanců státní správy (orgán péče o dítě apod.), dále pak má za to, že v řízení došlo k nepřiměřeným průtahům. Stěžovatel se domnívá, že bylo zasaženo do jeho práva na rodinný život zakotvený v čl. 32 Listiny základních práv a svobod a v čl. 18 Úmluvy o právech dítětě.

Jak Ústavní soud zjistil z doplněného podání rozhodnutí o posledním procesním prostředku bylo stěžovateli doručeno dne 2. září 2008 a stěžovatel podal svou stížnost dne 19. prosince 2008 tedy po lhůtě stanovené v zákoně o Ústavním soudu.

Stran probíhajícího trestního řízení proti stěžovateli u Okresního soudu v Mladé Boleslavi nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do probíhajícího řízení (dne 5. března 2009 podal stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 12 To 362/2008-134 dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto) a stěžovatel se ani výslovně nedomáhá zrušení tohoto rozsudku, a i kdyby se domáhal, musel by Ústavní soud konstatovat, že jeho stížnost v této věci je předčasná, a proto by ji musel odmítnout jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ].

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není ze seznamu zde uvedených řízení vyloučeno (narozdíl od návrhu na obnovu řízení). Z toho nepochybně vyplývá, že podané dovolání je z hlediska dikce zákona posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele (na rozdíl od podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, který jím podle zákona o Ústavním soudu a ustálené judikatury Ústavního soudu není). Lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.

Podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by byla věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Výsledek řízení před Nejvyšším soudem přitom nelze předjímat. Rozhodování dovolacího soudu včetně posuzování dovolacích důvodů by se nadto ocitlo mimo procesní rámec přezkumu Ústavním soudem, ač ten již mnohokrát judikoval, že dovolací řízení se v žádném svém stádiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu.

Ústavní soud nemůže ani na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat, neboť tak by zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti a také nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvodu. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje a naopak mu umožňuje, v případě neúspěšnosti dovolání, vypracovat novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala průběh a výsledky dovolacího řízení.

Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod. V tomto duchu je třeba vykládat i zákonné podmínky k přistoupení k meritornímu přezkumu v dovolacím řízení (srovnej nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 55/04 [www.usoud.cz]).

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k opožděnosti podání, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2009

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj