IV. ÚS 299/21 #1Usnesení ÚS ze dne 10.02.2021

IV.ÚS 299/21 ze dne 10. 2. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BD Consult CZ s. r. o., sídlem Rudolfovská třída 509/124a, České Budějovice, zastoupené Mgr. Jiřím Vopičkou, advokátem, sídlem Harantova 511/14, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 33 Cdo 988/2019-202, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Radka Kozáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to z důvodu zásahu do jejího práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také pro jeho rozpor s principy předvídatelnosti soudního rozhodování, ochrany legitimního očekávání a právní jistoty.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem ze dne 19. 2. 2018 č. j. 6 C 121/2016-145 Obvodní soud pro Prahu 6 uložil vedlejšímu účastníkovi (jako žalovanému) zaplatit stěžovatelce (jako žalobkyni) částku 94 685 Kč s příslušenstvím, co do částky 53 215 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2018 č. j. 72 Co 268/2018-176 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném "vyhovujícím" výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyšší soud výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona); z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

5. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

6. V posuzované věci se stěžovatelka svou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnutí městského soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Soudní řízení ve věci samé neskončilo, přičemž stěžovatelka má i po takovém (tj. kasačním) rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána předčasně, resp. jde o nepřípustný návrh, jak vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.

7. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že stěžovatelka před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto je tato její ústavní stížnost nepřípustná. K tomu možno dodat, že stěžovatelce nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude-li pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách, a to (i) v důsledku nyní namítaného pochybení Nejvyššího soudu.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2021

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj