IV. ÚS 282/15 #1Usnesení ÚS ze dne 04.08.2015

IV.ÚS 282/15 ze dne 4. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelky LRS Chvaly, o. p. s., Stoliňská 920, Praha 9, právně zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Šídlem, ul. Malá 967, Horoměřice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. 10 C 72/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 29. 1. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Žalobkyně se vůči stěžovatelce domáhala zaplacení částky 9.469,46 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené ceny zdravotní péče poskytované žalobkyní pacientům hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení stěžovatelky v období od 25. 10. 2010 do 30. 12. 2010 a od 14. 1. 2011 do 10. 4. 2011. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že poskytnutá péče je v uvedeném případě tzv. agregovaným výkonem a připočítává se k ceně ošetřovacího dne klienta, kterou má žalobkyni uhradit stěžovatelka, jenž zdravotní výkon od žalobkyně vyžádala a který má za své klienty vyúčtovat zdravotní pojišťovně.

Stěžovatelka odmítá, že by žalobkyní poskytnuté zdravotní výkony byly agregovány do jí poskytovaného ošetřovacího dne. Z toho vyvozuje, že péče vyžádaná u žalobkyně je vyžádaná nad rámec uvedeného a pojišťovnou hrazeného ošetřovacího dne a z toho důvodu má být uhrazena zdravotní pojišťovnou.

Mezi žalobcem a stěžovatelkou bylo sporné, zda cena zdravotní péče poskytnuté žalobkyní pacientům hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení žalované má být účtována žalované a jí přímo hrazena žalobkyni nebo zda ji má žalobkyně účtovat k proplacení zdravotní pojišťovně.

Nalézací soud na daný případ aplikoval vyhlášku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 134/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 472/2009 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, přičemž stěžovatelka je povinna uhradit žalobkyni péči, kterou poskytla pacientům hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení žalované.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 9.469,46 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne z dále uvedeného, napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému ve věci náhrady škody způsobené činností soudního exekutora.

Expressis verbis, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. srpna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu