IV. ÚS 2351/18 #1Usnesení ÚS ze dne 27.11.2018

IV.ÚS 2351/18 ze dne 27. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Z. B., zastoupeného Mgr. Vladimírem Matysem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2018, č. j. 11 To 143/2018-435, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. března 2018, č. j. 2 T 79/2016-373, zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení a přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Následnou stížnost Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením v neveřejném jednání zamítl.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vytýká krajskému soudu, že ačkoliv rozhodl o stížnosti meritorně, neučinil tak ve veřejném zasedání, přestože tak z důvodu zachování zásady kontradiktornosti řízení, rovnosti účastníků a požadavku na bezprostřednost a ústnost řízení postupovat měl (viz nálezy sp. zn. I. ÚS 1377/16, III. ÚS 608/10). Tím spíše tak měl krajský soud postupovat proto, že nerozhodoval jen o stížnosti proti nepovolení obnovy řízení, ale také o stížnosti proti nepřerušení výkonu trestu odnětí svobody; stěžovatel hodlal prokázat neslučitelnost výkonu trestu s jeho aktuálním zdravotním stavem. V uvedené postupu spatřuje stěžovatel zásah do svých základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 89 Ústavy České republiky; požaduje, aby Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil.

V doplnění stěžovatel uvádí, že po vydání napadeného usnesení rozhodoval Okresní soud v Hradci Králové rovněž o jeho požadavku na bezplatnou obhajobu, kterou mu nepřiznal (č. j. 2 T 79/2016-441); následnou stížnost Krajský soud v Hradci Králové odmítl (č. j. 11 To 228/2018-459, ze dne 26. června 2018) a uvedl, že stěžovatel "byl opakovaně soudně trestán a lze konstatovat, že nedodržení zákona je pro něho jistým normálem". Senát krajského soudu přitom nepřiměřeně přihlédl i k dřívějším zahlazeným rozhodnutím, a zaujal tak ke stěžovateli negativní vztah; proto považuje stěžovatel za nezbytné, aby po zrušení shora napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud přikázal rozhodnutí o stížnosti k projednání jinému senátu Krajského soudu v Hradci Králové.

Ve druhém doplnění ústavní stížnosti stěžovatel Ústavnímu soudu sděluje, že nové stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 47/18, podle kterého: "zamítne-li soud v neveřejném zasedání jako nedůvodnou stížnost proti rozhodnutí, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy řízení v situaci, kdy již sám dokazování neopakuje, popřípadě nedoplňuje, nejde o porušení čl. 36 odst. 1 ani čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obecná námitka, že stížnostní soud nenařídil veřejné zasedání, nemůže být úspěšná", na jeho věc nedopadá. Důvodem je podle něj souběžná stížnost proti zamítnutí návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, v jehož rámci stěžovatel považoval za nezbytné osobně prokázat a ozřejmit neslučitelnost výkonu trestu s jeho aktuálním zdravotním stavem i nedostatečné a negativní poměry z hlediska lékařské péče.

Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Hradci Králové (sp. zn. 2 T 79/2016) a vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové. Předseda senátu 11 To stručně konstatoval, že soudu nic nebránilo rozhodnout o stížnosti v neveřejném zasedání, neboť se ztotožnil s usnesením soudu prvního stupně. S ohledem na rozsah i obsah vyjádření účastníka je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal.

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 2 T 79/2016-193 ze dne 2. března 2017 ve spojení s usneseními Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 144/2017-231 a Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 1452/2017-26 uznán vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 odst. 1 trestního zákoníku) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku), za což byl potrestán odnětím svobody na deset měsíců a zákazem řízení motorových vozidel na dva roky.

Bezprostředně po rozhodnutí o dovolání podal stěžovatel návrh na obnovu řízení a přerušení výkonu trestu (č. l. 310). Okresní soud v Hradci Králové nařídil veřejné zasedání (15. března 2018) a oba návrhy zamítl (č. l. 368); soud nepovažoval navržený důkaz za novum a ani pro druhý návrh nebyly důvody (stěžovatel na podporu svých tvrzení nic nepředložil). Bezprostředně po vyhlášení stěžovatel usnesení napadl stížností, k níž doložil řadu příloh, včetně starších lékařských zpráv. Krajský soud v neveřejném zasedání (č. l. 433) stížnost zamítl s odůvodněním, že sdílí důvody odmítnutí soudem prvního stupně.

Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - upravuje trestní řád, který jej rozděluje do dvou kroků: 1) řízení o návrhu na povolení obnovy; 2) je-li obnova povolena, následuje samo obnovené řízení. Účelem rozdělení je nejprve zjistit, zda návrh obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry soudů. Posouzení navržených důkazů je plně v kompetenci soudu, který má veškeré předpoklady se znalostí původního řízení zjistit, existují-li skutečnosti nové, významné či bezpředmětné. Rozhodnutí soudu může být podrobeno přezkumu prostřednictvím řádného opravného prostředku - stížnosti.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně. Uvedené právo však neplatí absolutně; v případech, kdy soud již veřejně rozhodoval a v rámci opravného prostředku je předmětem posuzování jen spisový materiál, může rozhodovat v zákonem stanovených případech i neveřejně. V trestním řízení tak soud rozhoduje, nepředepisuje-li zákon výslovně hlavní líčení, vazební zasedání nebo veřejné zasedání (§ 232 a 240 trestního řádu). Otázkou projednání té které věci ve veřejném zasedání se soudy (včetně Ústavního soudu) zabývaly opakovaně a své závěry judikovaly. Konečně i stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na případy, kdy Ústavní soud pro zachování práva na spravedlivý proces konstatoval nezbytnost veřejného projednání věci.

V projednávané věci krajský soud kontroloval, byl-li postup soudu prvního stupně zákonný a správný; nezjistil žádné pochybení, a proto stížnost jako nedůvodnou zamítl, neboť se zcela ztotožnil s přesvědčivým a srozumitelným usnesením okresního soudu.

Se stěžovatelem se Ústavní soud neztotožňuje, odmítá-li aplikaci stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 47/18 na svou věc jen proto, že v jeho případě měl soud rozhodovat o dvou stížnostech. Stěžovatel si musel být vědom toho, že stížnostní soud může rozhodnout i bez jeho slyšení, a hodlal-li prokázat svá tvrzení (nedostatečnost lékařské péče a neslučitelnost jeho aktuálního zdravotního stavu s výkonem trestu), měl příslušné důkazy soudu včas předložit, což však neučinil.

Požadavky na veřejnost jednání (sp. zn. I. ÚS 1377/16) splnil již okresní soud. Stěžovatel nesprávně aplikuje i nález sp. zn. III. ÚS 608/10, neboť ten dopadá na jinou situaci (poté co soud prvního stupně obnovu povolil, stížnostní soud v neveřejném zasedání rozhodl opačně, rozhodnutí o povolení obnovy řízení zrušil a sám návrh na povolení obnovy řízení zamítl). Setrvalost judikatury Ústavního soudu potvrzuje i zamítavý nález ze dne 26. září 2018, sp. zn. IV. ÚS 38/18, podle kterého "[z]amítne-li soud v neveřejném zasedání jako nedůvodnou stížnost ... proti rozhodnutí, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy řízení ... v situaci, kdy již sám dokazování neopakuje, popř. nedoplňuje, nejde o porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod".

Za dané situace Ústavní soud, i s ohledem na svoji konstantní judikaturu, nezjistil stěžovatelem tvrzené porušení základních práv a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu