IV. ÚS 2209/11 #1Usnesení ÚS ze dne 05.08.2011

IV.ÚS 2209/11 ze dne 5. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele CORMEN s. r. o., se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Průmyslová 1420, zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 14/16, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Cmo 75/2011 ze dne 28. 4. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.

Napadeným usnesením, jak patrno z jeho obsahu i obsahu ústavní stížnosti, bylo v řízení, v němž stěžovatel má postavení žalovaného, změněno rozhodnutí soudu I. stupně - Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Cm 136/2010 ze dne 7. 3. 2011, jímž bylo (po vydání platebního rozkazu a podání odporu proti němu stěžovatelem, k námitce stěžovatele uvedené ve vyjádření k žalobě) uvedené řízení zastaveno, když krajský soud učinil závěr, že v dané věci není dána pravomoc soudu, neboť smlouvou mezi účastníky uzavřenou byla sjednána rozhodčí doložka, podle níž má být předmětná věc projednána v řízení před rozhodci.

K odvolání žalobce namítajícímu neplatnost sjednané rozhodčí doložky změnil odvolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení nezastavuje. Důvodem změny rozhodnutí prvostupňového soudu byl závěr odvolacího soudu, že stěžovatel námitku o tom, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, neučinil při svém prvém úkonu ve věci (§ 106 odst. 1 o. s. ř.), přitom vycházel ze zjištění, že stěžovatel nikoliv již v odporu podaném proti platebnímu rozkazu, ale teprve ve svém následně podaném vyjádření k žalobě ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. namítl, že věc má být projednána před rozhodci.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v podstatě v tom, že soud v napadeném rozhodnutí nesprávně a v rozporu s konstantní judikaturou, z níž cituje, vyložil pojem první úkon účastníka ve věci samé a aplikací nesprávného výkladu právní úpravy (ustanovení § 106 odst. 1 o. s. ř.) zamezil stěžovateli, který navíc neměl možnost se k odvolání vyjádřit, domoci se svého nároku.

Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nebylo dané řízení zastaveno. Věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena, přičemž pravomocné rozhodnutí ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, lze ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost. Za tohoto stavu, kdy také nutno připomenout, že Ústavní soud stojí mimo soustavu obecných soudů a nepředstavuje v ní další instanci, třeba učinit závěr, že dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2011

Pavel Holländer

soudce zpravodaj