IV. ÚS 184/02Usnesení ÚS ze dne 29.04.2003

IV.ÚS 184/02 ze dne 29. 4. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 184/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti M., a.s., zastoupené Mgr. H. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 12 Co 125/2001-73, ze dne 19. 12. 2001, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, čj. 9 C 342/1998-34, ze dne 5. 5. 2000,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl zavázán k úhradě částky 4 350 000,- Kč s přísl. z titulu poplatkové povinnosti dle zák. č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Návrh na připuštění dovolání byl zamítnut. Z přípisu předsedkyně senátu 9 C Obvodního soudu pro Prahu 5 Ústavní soud zjistil, že spis tohoto soudu byl postoupen spolu s dovoláním, stěžovatelem podaným dne 1. 3. 2002, Nejvyššímu soudu ČR.

Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust.§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Uvedené závěry Ústavního soudu byly podle ust. § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb., které bylo rozesláno dne 3. 2. 2003.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě před tímto datem, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatel, který vycházel z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu a podal v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, nemohl následný vývoj názorů tohoto soudu, vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb., předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb. použít, neboť ústavní práva stěžovatele nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud ČR o jeho dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatel proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je tedy závěr, uvedený ve sdělení č. 32/2003 Sb., možno z uvedeného důvodu aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který tak byl dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj