IV. ÚS 1670/08 #1Usnesení ÚS ze dne 04.08.2008

IV.ÚS 1670/08 ze dne 4. 8. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. J., zastoupeného JUDr. Radimem Engelmaierem, advokátem advokátní kanceláře v Liberci, Moskevská 27/14, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. 29 Co 413/2007-35 ze dne 31. března 2008 a proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 43 E 616/2004-30 ze dne 31. října 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 - 3 a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Liberci usnesením č. j. 43 E 616/2004-30 ze dne 31. října 2006 zamítl návrh stěžovatele na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu stěžovatele pro pohledávku oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (dále jen "oprávněná") ve výši 202.300,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto stádia řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č. j. 29 Co 413/2007-35 ze dne 31. března 2008 shora citované rozhodnutí Okresního soudu v Liberci potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v důsledku krácení jeho finančních požitků ze starobního důchodu se dostal do nepříznivé životní situace. Výklad práva ve věci promlčení penalizace tak, jak je aplikován ze strany oprávněné a následně obecnými soudy, má být vůči stěžovateli i ostatním občanům diskriminační. Stěžovatel má za to, že výklad užitý oprávněnou a obecnými soudy, podle kterého v případě, že zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ani předpisy na něj navazující blíže neupravují promlčení práva vymáhání pojistného a penále, je třeba použít příslušná ustanovení občanského zákoníku jako obecného předpisu upravujícího promlčení, je účelový. Má jím být sledován zájem státu aby bylo dosaženo výběru příslušných částek pojistného a penále, přičemž při jiném výkladu, který však stěžovatel v ústavní stížnosti blíže nekonkretizuje, by povinnost stěžovatele hradit tyto částky mohla být promlčena. Tím dochází podle stěžovatele k porušení shora uvedených článků Listiny. Stěžovatel má za to, že nejasnosti zákonů, které podle jeho názoru existují, nemohou být vykládány tak, že je-li zákon nejasný, je vyložen v neprospěch občana.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především poukazuje na svoji konstantní judikaturu, ve které zdůrazňuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných poústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud dále podotýká, že pouze obecným soudům přísluší provádět výklad zákonných norem, tj. interpretaci podústavního práva.

Ústavní soud rovněž poukazuje na svou dosavadní judikaturu, ze které vyplývá, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva, bez ohledu na to, zda namítaný nebo autoritativně zjištěný, sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 31/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8).

Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti nezpochybňují ústavnost aplikovaných ustanovení podústavního práva, ale směřují proti interpretaci a aplikaci předpisů hmotného práva, a to ustanovení právního řádu týkajících se promlčení práva vymáhat pojistné na veřejné zdravotní pojištění a penále vyplývající z jeho řádného neuhrazení, resp. běhu těchto promlčecích lhůt. Vzhledem k tomu, že s námitkami stěžovatele, pokud jde o interpretaci a aplikaci příslušných ustanovení zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a občanského zákoníku, se soudy prvního i druhého stupně naprosto logickým a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly, nepovažuje Ústavní soud za nezbytné opakovat již uvedenou argumentaci a odkazuje v tomto směru na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutích těchto soudů. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem a respektovaly i hranice vymezené ústavněprávními předpisy. Z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, že se spornou otázkou promlčení velmi podrobně zabývaly a svoje argumenty stran aplikovaných zákonných ustanovení dostatečně právně-teoreticky odůvodnily. Jejich právním závěrům nelze z ústavního hlediska cokoli vytknout. S ohledem na právě uvedené skutečnosti Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, a to zejména práva na spravedlivý proces a práva občana na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, neshledává.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu