IV. ÚS 156/02Usnesení ÚS ze dne 01.07.2002

IV.ÚS 156/02 ze dne 1. 7. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. S., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. prosince 1998, sp. zn. 20 Cdo 633/98,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 12. března 2002 podání označené stěžovatelkou jako prostředek nápravy proti nepravomocnému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.

Uvedené podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, zejména stěžovatelka nebyla právně zastoupena. Dopisem ze dne 20. března 2002, doručeným jí dne 26. března 2002, byla proto vyzvána, aby vady podání odstranila. K tomu jí byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů od doručení dopisu. Současně byla poučena o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti a rovněž byla poučena, že neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí ústavní stížnosti.

Dne 29. března 2002 byl Ústavnímu soudu doručen dopis, kterým stěžovatelka požadovala poshovění v předepsané lhůtě. Tuto žádost odůvodnila svým podáním k Ministerstvu spravedlnosti ČR, které následně vydalo pro ni nepříznivé stanovisko, proti kterému stěžovatelka hodlá podat další ústavní stížnost. Stěžovatelka uvedla, že bude patrně možno spojit obě ústavní stížnosti ke společnému projednání, případně, že vezme ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zpět. Požádala proto Ústavní soud o posečkání do doby podání druhé ústavní stížnosti, tedy přibližně do 10. května 2002. Stěžovatelce bylo vyhověno. V uvedené lhůtě byla Ústavnímu soudu doručena kopie určení advokáta Českou advokátní komorou. Ústavní soud vyzval uvedeného advokáta k odstranění vad podání. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů a výzva mu byla doručena dne 21. května 2002. Ještě před vypršením lhůty stěžovatelka sdělila Ústavnímu soudu, že určený advokát se na uvedené adrese nezdržuje a za těchto okolností nemůže dodržet Ústavním soudem stanovenou lhůtu. Rovněž požádala Ústavní soud, aby řízení zastavil z formálních důvodů.

Ústavnísoud vyčkal přesto konce lhůty stanovené advokátovi a po jejím marném uplynutí ústavní stížnost odmítl pro neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě dle § 43 odst. 1 lit. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 1. července 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj