IV. ÚS 1403/07 #1Usnesení ÚS ze dne 18.06.2007

IV.ÚS 1403/07 ze dne 18. 6. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Chata Kopřivná a. s. v likvidaci, se sídlem Praha 1, Jeruzalémská 962/3 s užívaným vchodem Senovážné nám. 23, Praha 1, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem Čerčany, Sokolská 505, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, kterým byl podle jejího přesvědčení porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6. odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.

Z předložené ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 5. 2005, se navrhovatel Ing. P. N. domáhal po Mgr. K. L. vydání 100 ks listinných akcií na majitele, každou v hodnotě 10.000,- Kč v pořadí 001-100 v nominální hodnotě všech akcií 1,000.000,- Kč společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci. Podáním doručeným soudu dne 7. 7. 2006 navrhl navrhovatel přibrání dalších čtyř účastníků do řízení, a to mimo jiné i stěžovatelky a současně změnil návrh tak, že nadále požaduje, aby žalovaní 1) až 5) rukou společnou a nerozdílnou vydali navrhovateli 100 ks listinných akcií společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci, reg. č. 000 001-000 100, o nominální hodnotě 10.000,- Kč/ks. Krajský soud v Ostravě usnesením napadeným ústavní stížností ve výroku I. přibral do řízení všechny další navržené účastníky a ve výroku II. připustil změnu návrhu, a to podle ustanovení § 94 odst. 3 a § 95 odst. 1 o. s. ř.

Podle názoru stěžovatelky Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím vytvořil nerovné postavení účastníků v řízení tím, že stěžovatelku bezdůvodně a bez návrhu přibral do řízení a doposud jí neumožnil se k věci relevantně vyjádřit, neboť stěžovatelce nebyla doručena ani žaloba, ani změna žaloby. Krajský soud tak porušil právo stěžovatelky na rovné postavení účastníků v soudním řízení a na spravedlivý proces

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

Tvrdí-li tedy stěžovatelka, že ze strany soudu I. stupně došlo k závažným právním nedostatkům, může konečné rozhodnutí soudu I. stupně v rámci soustavy obecných soudů napadnout řádným, popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v o. s. ř. plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem (§ 201 a násl. o. s. ř.) v souladu s čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení o přibrání dalších účastníků do řízení a připuštěním změny návrhu dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být.

Napadené rozhodnutí tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudkyně zpravodajka ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2007

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka