IV. ÚS 1140/15 #1Usnesení ÚS ze dne 26.05.2015

IV.ÚS 1140/15 ze dne 26. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Tomáše Lodese, zastoupeného Mgr. Lucií Suchou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 327/2014-113 ze dne 9. ledna 2015 a proti usnesení Okresního soudu v Prostějově č. j. 9 C 139/2012-94 ze dne 1. října 2014 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel, s odkazem na porušení jeho ústavně zaručených práv, zejména práva na soudní a jinou právní ochranu, zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Prostějově jeho v záhlaví citovaným usnesením připustil, aby do řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 139/2012 na místo žalobkyně MIDESTA s.r.o. vstoupil nabyvatel práva (pohledávky, která byla předmětem žaloby) NETFIRMY s.r.o. K odvolání stěžovatelky (ve sporu v postavení žalované) Městský soud v Brně usnesení soudu prvního stupně jeho v záhlaví označeným usnesením potvrdil.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ust. § 237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V projednávané věci je proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání, o čemž byl stěžovatel též odvolacím soudem poučen. Podle zjištění Ústavního soudu však stěžovatel před podáním ústavní stížnosti dovolání nepodal. Ústavní soud je tak nucen konstatovat, že stěžovatel nedostál požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv, a ústavní stížnost podal předčasně.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tedy Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2015

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka