III. ÚS 988/07 #1Usnesení ÚS ze dne 25.07.2007

III.ÚS 988/07 ze dne 25. 7. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti 1/ H. V. a 2/ M. M., zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Krajánkova 12, proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 11, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 9. 11. 2006, ČTS : ORII-2415/OOK1-2006, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 8. 12. 2006, č.j. 1 ZN 5257/2006-142, a "přípisu" Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 2. 2007, č.j. KZn 4569/2005-182, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 1 odst.1 Ústavy České republiky, čl. 1, čl.3, č.10 odst.1,2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - zrušil v záhlaví označená usnesení (podání) orgánů činných v trestním řízení, vydaná (učiněná) ve věci jejich trestního oznámení.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným usnesením ze dne 9. 11. 2006 odložil policejní orgán podle §159a odst. 1 tr. řádu oznámení stěžovatelů, obsahující podezření ze spáchání trestných činů podle § 206 a § 209 tr. zákona (prostřednictvím článků v časopisu Pestrý svět) s tím, že nejde o trestný čin a nebylo namístě věc vyřídit jiným způsobem.

Stížnost, kterou proti usnesení o odložení trestního oznámení stěžovatelé podali, státní zástupce obvodního státního zastupitelství usnesením ze dne 8. 12. 2006 jako nedůvodnou zamítl [§ 148 odst.1 písm.c) tr.řádu].

Podnětem k výkonu dohledu dle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, požádali stěžovatelé o přezkoumání postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 s tvrzením, že (z důvodů podrobně v podnětu rozvedených) "je na místě opětovně a důsledně prověřit veškeré skutkové okolnosti dané věci".

Přípisem ze dne 20. 2. 2007 vyrozuměl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze stěžovatele o tom, že podnět jako nedůvodný odložil.

Ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Podle ustanovení § 72 odst. 3 téhož zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Posledním opravným prostředkem byla v dané věci stížnost proti usnesení policejního orgánu, o niž rozhodl státní zástupce obvodního státního zastupitelství; z fotokopií dokladů o doručení jeho usnesení ze dne ze dne 8. 12. 2006, č.j. 2 ZN 5257/2006-142, se podává (a shodně uvádějí stěžovatelé), že toto usnesení bylo zástupci stěžovatelů doručeno dne 15. 12. 2006 (stěžovatelům dne 14. 12. 2006). Jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 18. 4. 2007, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.

Stěžovatelé se mýlí, jestliže počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti odvozují ode dne doručení vyrozumění o odložení podnětu k výkonu dohledu dle § 12d zák.č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Ústavní soud dal ve svých usneseních sp. zn. I.ÚS 203/03 a sp. zn. II.ÚS 695/06 opakovaně najevo, že za poslední prostředek, poskytovaný zákonem k ochraně práva, podnět k výkonu dohledu považovat nelze, neboť není procesním prostředkem k ochraně práv; "smysl hierarchického uspořádání státního zastupitelství a dohled vyššího státního zastupitelství totiž spočívá (již podle legální definice, obsažené v § 12c zákona č. 283/1993 Sb.) v zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a v jejich rámci při výkonu jejich působnosti, a nikoliv ve vytváření procesních prostředků k ochraně subjektivně veřejných základních práv nebo svobod dotčených subjektů".

Ústavní soud z těchto závěrů vychází i v dané věci.

To, že napadený přípis státního zástupce městského státního zastupitelství nemá ani formální ani materiální povahu rozhodnutí (či jiného zásahu) orgánu veřejné moci dle § 72 odst.1 písm.a) zákona o Ústavním soudu, jež by bylo způsobilé porušit základní práva stěžovatele, je v projednávané věci významné i potud, že ústavní stížnost, jež proti němu směřuje, je logicky návrhem, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost v části směřující proti usnesením orgánů činných v trestním řízení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu) a v části směřující proti přípisu o státního zástupce městského státního zastupitelství jako návrh k jehož projednání není podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2007

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj