III. ÚS 733/02Usnesení ÚS ze dne 23.01.2003

III.ÚS 733/02 ze dne 23. 1. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 733/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky F., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. H., advokátem proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, mimo ústní jednání dne 23. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Formálně vadnou ústavní stížností, jež byla doručena Ústavnímu soudu dne

28. listopadu 2002, brojila stěžovatelka proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, která spočívá v tom, že v rámci autoremedury nezrušil své usnesení ze dne 12. července 1995

(17 C 141/95), o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka tvrdila, že se řídila poučením v označeném usnesení, že bude-li poplatek zaplacen do konce lhůty k podání odvolání, soud I. stupně (Obvodní soud pro Prahu 2) zruší toto usnesení. Stěžovatelka tvrdila, že poplatek v této lhůtě zaplatila. Odvolání však proti tomuto usnesení nepodala. Vzhledem k tomu, že již od jeho vydání uplynula dlouhá doba, podala ústavní stížnost, kterou se domáhala, aby Ústavní soud označil postup Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci napadeného usnesení za nepřijatelný z hlediska práv zaručených Listinou základních práv a svobod.

Účastník řízení, Obvodní soud pro Prahu 2, k výzvě Ústavního soudu (§ 42

odst. 4 zákona), podáním předsedkyně senátu, z něhož vzešlo usnesení obecného soudu

o zastavení řízení, se k věci vyjádřil tak, že odkázal na rozhodovací důvody obsažené

v odůvodnění usnesení obecného soudu o vrácení soudního poplatku stěžovatelce.

Ústavnísoud, zkoumaje nejprve, zda návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem je po formální stránce bezvadný, zjistil, že trpí formální vadou, která spočívala v tom, že plná moc právního zástupce stěžovatelky obsahuje substituční doložku (§ 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona). Vada byla stěžovatelce vytknuta výzvou Ústavního soudu (č. l. 5). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v mezidobí od podání ústavní stížnosti změnila své sídlo, byl vyzván její právní zástupce k odstranění již zmíněné formální vady v plné moci (č. l. 8) s poučením o následcích jejího případného neodstranění. Tuto výzvu převzal právní zástupce stěžovatelky dle doručenky 6. ledna 2003 a současně mu byla k jejímu odstranění stanovena 30denní lhůta.

V takto stanovené lhůtě vytknutá vada v plné moci právního zástupce odstraněna nebyla (lhůta marně uplynula dne 5. února 2003), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknutých vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 23. ledna 2003