III. ÚS 677/12 #1Usnesení ÚS ze dne 15.05.2012

III.ÚS 677/12 ze dne 15. 5. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele K. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 28, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 7 Tdo 1270/2011-74, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2011 sp. zn. 5 To 98/2010 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2010 sp. zn. 2 T 5/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že dle jeho přesvědčení orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v jeho průběhu v souladu s § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, výše škody, k jejíž náhradě jej soud zavázal, byla nesprávně stanovena, konečně pak řízení neprobíhalo před místně příslušnými soudy. Poukázal na jednání předcházející nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 120.000.000,- Kč, když všechny úkony týkající se poškozeného probíhaly na základě dohody s ním, neměl v úmyslu uvádět jej v omyl, naopak plnil přesně to, co mu slíbil. Proto tedy nelze jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin podvodu, pro který byl podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen. Dále vyslovil své podezření z porušování zákonů a "machinací" třetích osob a orgánů činných v trestním řízení v předmětné věci v průběhu celého trestního řízení, toto podezření uvedl i v podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona i v dopise ministru spravedlnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným oprav opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí stížnosti je také zjištění, že návrh byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud důvodně konstatoval, že stěžovatel v dovolacím řízení uplatnil námitky shodné s těmi, jež uplatnil v řízení odvolacím, soudy obou stupňů se s nimi dostatečně a správně vypořádaly a v odůvodnění svého usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil proč, s poukazem na obsah dovolání, na závěry vrchního soudu obsažené v jeho rozsudku ze dne 16. února 2011, dále mj. na § 265b odst. 1 a § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jakož i na svou judikaturu, shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Na toto odůvodnění lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byly návrhy směřující proti usnesení Nejvyššího soudu a rozsudkům předcházejícím odmítnuty jako zjevně neopodstatněné [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu