III. ÚS 619/99Usnesení ÚS ze dne 27.09.2000

III.ÚS 619/99 ze dne 27. 9. 2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 619/99

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. M., zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 1999, sp. zn. 15 Ca 85/99, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jeseníku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. února 1999, čj. PÚ/13/2960/99-TK/1, spolu s návrhem na zrušení jednotlivého ustanovení zák. č. 243/1992 Sb., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 1999 (15 Ca 85/99-15), ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Jeseníku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. února 1999 (PÚ/13/2960/99-TK/1), spolu s návrhem na zrušení ustanovení § 2 zák. č. 243/1992 Sb. v části "..... a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské.....", s odůvodněním, že pokud pozemkový úřad a krajský soud aplikovaly ve svém rozhodnutí příslušné ustanovení zákona, jsou jejich rozhodnutí v rozporu s ustanovením čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť neumožňují navrácení zabaveného majetku v případě, že původní vlastník nenabyl zpět československého státního občanství.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný usnesením odmítne

[§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ze samotné ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel, který uplatnil svůj restituční nárok na majetek konfiskovaný jeho babičce M. K. podle dekretu č. 12/1945 Sb., jako osobě německé národnosti, která současně pozbyla podle dekretu č. 33/1945 Sb. československé státní občanství a žila od roku 1946 v Německu, kde v roce 1961 zemřela a státní občanství nikdy zpět nenabyla, nebyl v řízení před pozemkovým úřadem úspěšný (bylo rozhodnuto, že není vlastníkem nemovitostí v k. ú. T.).

Na základě stěžovatelova opravného prostředku Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem (viz shora) napadené rozhodnutí správního orgánu potvrdil s tím, že skutková zjištění správního orgánu odpovídají obsahu spisu a provedeným důkazům. Ostatně stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, že orgánům veřejné moci nevytýká protiústavnost jejich rozhodnutí, která jsou v souladu s platnou právní úpravou, ale namítá právě tu skutečnost, že nemohl řádně uplatnit restituční nárok, neboť původní vlastnice ztratila československé občanství a nezískala je nikdy zpět.

Jak správní orgán, tak obecný soud se dostatečným způsobem vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, které v rámci řízení uvedl a vyčerpávajícím způsobem svá rozhodnutí zdůvodnily. Krajský soud rozhodující o opravném prostředku stěžovatele nadto se rovněž zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal s důvodností aplikace ustanovení § 2 odst. 2

písm. c) ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., ve znění novel, a to ústavně konformním způsobem ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, když nelze přehlédnout, že Ústavní soud již dříve vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci Pl. ÚS 48/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 21, Praha 1997 a ve Sbírce zákonů pod č. 121/96 Sb., nález ve věci II. ÚS 22/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., č. 55, Praha 1996, a nález ve věci III. ÚS 39/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4.,

vydání 1., č. 60, Praha 1996), jak je nutno ústavně konformním způsobem aplikovat citované ustanovení restitučního zákona a neshledal tato ustanovení v rozporu s ústavou nebo mezinárodní smlouvou.

Pro takto rozvedené důvody byla ústavní stížnost stěžovatele shledána jako zjevně neopodstatněná, a proto byla dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnuta.

Odmítavý výrok stran ústavní stížnosti je současně důvodem, proč byl spolu s ústavní stížností podaný návrh na zrušení stěžovatelem označených částí zákona č. 243/1992 Sb. shledán ve smyslu ustálené praxe Ústavníhosoudu jako neopodstatněný (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996) a také o něm rozhodnout obdobným výrokem

[§ 43 odst. 2 písm. b) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. září 2000