III. ÚS 483/11 #1Usnesení ÚS ze dne 31.03.2011

III.ÚS 483/11 ze dne 31. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem AK KAVINEK & partneři, v. o. s. se sídlem Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. srpna 2000 sp. zn. 6 C 2062/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označeného rozsudku a tvrdí, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny).

Stěžovatel nejprve namítal, že se o existenci napadeného rozsudku, kterým mu bylo uloženo zaplatit částku odpovídající přirážce k jízdnému, za porušení přepravní smlouvy, náklady právního zastoupení a náklady nalézacího řízení, dozvěděl teprve dne 15. 12. 2010 ze sdělení zaměstnankyně Obvodního soudu pro Prahu 8 informující jeho právního zástupce o vykonávacím řízení sp. zn. 42 Nc 3114/2009. Později, na základě výzvy k odstranění vad podání, v níž byl stěžovatel vyzván k doplnění ústavní stížnosti o napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v doplňujícím podání, které Ústavní soud obdržel dne 15. 3. 2011, stěžovatel tvrdí, že se o existenci napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2000 sp. zn. 6 C 2062/2000 a o řízení, vedeném proti stěžovateli pod sp. zn. 42 Nc 3114/2009, dozvěděl po upozornění pracovnice téhož soudu L. K., která mu umožnila nahlédnout do předmětného spisu.

Zachování zákonné 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti stěžovatel proto odvíjí až od tohoto okamžiku, který údajně časově spadá do termínů buď dne 21. 12. 2010 nebo dne 3. 1. 2011. K prokázání této skutečnosti navrhuje stěžovatel provést důkaz výslechem výše jmenované pracovnice Obvodního soudu pro Prahu 8, případně záznamem o nahlédnutí do předmětného spisu.

Stěžovatel postupu výše označeného soudu vytýká, že mu jakožto osobě neznámého pobytu ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. - zaměstnankyni Obvodního soudu pro Prahu 8, přičemž neprovedl řádné šetření ohledně místa jeho skutečného pobytu a omezil se pouze na dotaz v Centrální evidenci obyvatelstva a v evidenci osob ve výkonu trestu odnětí svobody, ovšem s negativním výsledkem.

Na podporu svého tvrzení o nedostatečnosti takového postupu soudu stěžovatel poukazuje na řadu nálezů Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 2369/07, IV. ÚS 1778/08 a dalších). Současně podle názoru stěžovatele soud nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka, vyslovená v nálezech sp. zn. I. ÚS 1642/08, II. ÚS 460/09, I. ÚS 3059/07, III. ÚS 1231/09, II. ÚS 171/06, I. ÚS 264/06, II. ÚS 565/03, IV. ÚS 811/05, II. ÚS 629/04 a I. ÚS 559/2000, neboť ustanovená opatrovnice stěžovatele v řízení řádně nezastupovala, nehájila jeho zájmy, nečinila v něm žádné úkony, tedy ani návrhy na dokazování; její činnost se omezovala jen na přebírání stěžovatelovy pošty.

II.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat meritem věci, vždy zkoumá, zda v předmětné věci byly splněny podmínky a předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, které z níže uvedených důvodů činí dřívější judikaturu Ústavního soudu související s postupy obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jímž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, i když k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Podle ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti, uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, má tak ve smyslu výše citovaných ustanovení k dispozici procesní prostředek, který je nutno vyčerpat jako obranu jeho práv před tím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj