III. ÚS 482/04Usnesení ÚS ze dne 29.09.2004

III.ÚS 482/04 ze dne 29. 9. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. A. zastoupeného Mgr. I. Š. advokátem na průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 15 C 282/98, za účasti Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v návrhu, který Ústavní soud obdržel dne 30. 7. 2004, domáhá toho, aby Ústavní soud Okresnímu soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí uložil, aby nadále nepokračoval v průtazích ve věci vedené před tímto soudem pod sp. zn. 15 C 282/98 a ve věci neprodleně jednal.

V odůvodnění návrhu stěžovatel uvádí, že dne 3. 8. 1998 podal u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí žalobu o zaplacení konkrétní částky s příslušenstvím. V této věci byl vydán platební rozkaz, ten však byl po podaném odporu zrušen. Rozsudek ve věci samé byl vydán až dne 3. 5. 2002; na základě odvolání byl však tento rozsudek odvolacím soudem dne 29. 11. 2002 zrušen.

Navrhovatel zejména argumentuje tím, že na základě pokynu odvolacího soudu soud prvního stupně až usnesením ze dne 4. 7. 3003 (správně 2003) přibral do řízení znalce za účelem zjištění pravosti podpisu žalované, a navíc tomuto znalci stanovil k vypracování znaleckého posudku zcela nepřiměřeně dlouhou lhůtu šesti měsíců. Přes takto stanovenou lhůtu byl znalecký posudek vypracován až dne 10. 6. 2004, tedy 5 měsíců po určené lhůtě.

Za této situace má stěžovatel za to, že v předmětné věci dochází ke značným průtahům, neboť řízení již trvá šest let, aniž by ve věci samé bylo vydáno pravomocné rozhodnutí.

Navrhovateli byla soudcem zpravodajem zaslána výzva s poučením, aby s ohledem na výše citovaný petit návrhu doložil (ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3, odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.") rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva, za něž, v dané věci, je třeba považovat též rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 6/2002 Sb.").

K doplnění návrhu a odstranění jeho vad byla stěžovateli určena lhůta 15 dnů od obdržení výzvy s upozorněním, že pokud podmínky výzvy nesplní, bude návrh, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut.

V doplňujícím podání ze dne 8. 9. 2004 navrhovatel připojil kopii žádosti ze dne 26. 7. 2004, adresované Okresnímu soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí ke sp. zn. 15 C 282/98, v níž označený soud "žádá o sdělení, zda byla ze strany soudu znalci prodloužena lhůta k vyhotovení znaleckého posudku (pokud ano, z jakého důvodu), která byla původně stanovena do 17. 1. 2004".

Navrhovatel v této žádosti vyslovuje přesvědčení, že lhůta stanovená znalci k vypracování znaleckého posudku byla neobvykle dlouhá a další prodlevy tedy jen zbytečně prodlužují tento soudní spor.

Závěrem tohoto podání navrhovatel zdůrazňuje, že "pokud by Ústavní soud citovanou žádost nepovažoval za procesní opravný prostředek k ochraně práva ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., odkazuje na možný postup podle ustanovení § 72 odst. 5 citovaného zákona".

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda navrhovatel vyhověl podmínkám písemné výzvy k odstranění vad podání, kterou navrhovatel převzal prostřednictvím svého advokáta dne 30. 8. 2004, a zjistil, že tomu tak není.

Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. je možné ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Z ustanovení § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb. vyplývá, že k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, případně také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku.

V předmětné věci navrhovatel ve svém podání argumentoval údajnými průtahy v řízení vedeném před Okresním soudem ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 15 C 282/98, které byly způsobeny zejména údajně nepřiměřeně dlouhou lhůtou k vypracování znaleckého posudku, která byla navíc překročena o pět měsíců.

Navrhovatel nevyužil procesní prostředek uvedený v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., který byl zaveden do právního řádu České republiky s účinností od 1. 7. 2004. Shora uvedenou "žádost" nelze totiž považovat jak podle jejího obsahu, tak i podle její formy, za návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Z obsahu podání navrhovatele nelze dospět ani k závěru, že by navrhovatel mimo výše označenou "žádost" podal k předsedovi předmětného okresního soudu stížnost na průtahy v řízení (ve smyslu § 171 zákona č. 6/2002 Sb.), kterou bylo možné podat jako procesní prostředek k ochraně práv a svobod navrhovatele.

Z výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že navrhovatel před podáním návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv účastníka řízení poskytuje a z tohoto důvodu je návrh nepřípustný.

Soudce zpravodaj rovněž zkoumal, zda v předmětné věci jsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., tj. zda "ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo [§ 75 odst. 2 písm. a)], nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.]".

Takové podmínky, předpokládané ve výše citovaném zákonném ustanovení v dané věci, naplněny nebyly.

Pokud navrhovatel poukazuje ve vztahu k zachování 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti na ustanovení § 72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb. je tento poukaz ve vztahu ke shora řečenému v dané věci irelevantní, neboť to nic nemění na skutečnosti, žesoudce zpravodaj je nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., neboť navrhovatel ve stanovené lhůtě neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené, a podaný návrh je nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2004JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj