III. ÚS 46/95Usnesení ÚS ze dne 16.03.1995

III.ÚS 46/95 ze dne 16. 3. 1995

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 46/95-8

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. S.Š., proti stanovisku Ministerstva zdravotnictví České republiky, ze dne 23. ledna 1995, č.j. POJ-4-723p, o placení pojistného za práce neschopné občany, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu ČR, se stěžovatel domáhá vyslovení zákazu vybírat zdravotní pojištění od nezaměstnaných občanů, nepobírajících jiné příjmy, nahrazující mzdu, dále od nezaměstnaných a od práce neschopných občanů. Stěžovatel se dále domáhá vydání předběžného opatření v uvedené věci.

Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že navrhovatel poskytl právní pomoc jiným fyzickým osobám, přičemž jeho právní názor nebyl v řízení, týkajícím se těchto osob, příslušnými státními orgány akceptován. Navrhovatel dále vyvinul iniciativu, směřující ke změně právních předpisů, upravujících

III. ÚS 46/95-9

zdravotní pojištění, která nebyla Ministerstvem zdravotnictví České republiky přijata, a k níž ministerstvo zaujalo výklad, podporující stávající úpravu.

Podmínkou uplatnění ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je přímé dotčení stěžovatele zásahem orgánu veřejné moci. Poskytnutí právní pomoci jiné fyzické (nebo právnické) osobě a následný neúspěch této osoby při uplatnění tvrzeného práva, na straně stěžovatele přímé dotčení zásahem orgánu veřejné moci nezakládá.

Další podmínkou uplatnění ústavní stížnosti podle cit. ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. je veřejnoprávní povaha zásahu orgánu veřejné moci, jenž, buď v podobě právního aktu (pravomocného rozhodnutí) nebo faktického aktu (opatření či jiného zásahu), zakládá, mění nebo ruší základní práva a svobody konkrétního subjektu nebo se jich přímo dotýká. Pod tímto způsobem vymezený pojem zásahu orgánu veřejné moci však výklad, podaný orgánem veřejné moci, nelze podřadit. Výklad totiž nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob a ani autoritativně nekonstatuje existenci těchto práv, resp. povinností (na rozdíl od deklaratorního individuálního právního aktu).

Z uvedeného vyplývá, že návrh byl jednak podán zjevně neoprávněnou osobou a je také zjevně neopodstatněný, což bylo důvodem jeho odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 16. března 1995

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj