III. ÚS 453/01Usnesení ÚS ze dne 16.01.2003

III.ÚS 453/01 ze dne 16. 1. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 453/01

Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Č.K., zastoupeného Mgr. J.K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2001, sp. zn. 23 Co 691/2000, a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. července 2000, sp. zn. 9 C 880/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2001 - 23 Co 691/2000-62 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. července 2000 - 9 C 880/99-36), jimiž byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy části řízení vedeného před Okresním soudem v Semilech pod sp. zn. 6 C 68/96, a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy před obecnými soudy, rovněž jako v předchozím řízení, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to tím, že soudy obou stupňů porušily zásadu volného hodnocení důkazů a důkazy neposuzovaly jak ve vzájemných souvislostech, tak i jednotlivě, a že stěžovateli byla postupem Krajského soudu v Hradci Králové odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatel dále tvrdil, že odvolací soud přehlédl, že stěžovatel v průběhu řízení o obnově změnil právního zástupce a komunikoval

s původním právním zástupcem JUDr. J.S. a zcela pominul osobu Mgr. J.K., kterého stěžovatel pověřil vedením sporu. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena.

Současně s ústavní stížností podal stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2001 (23 Co 691/2000-62) dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. března 2002 (20 Cdo 306/2002-102) odmítnuto jako opožděné [§ 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

Stěžovatel podal proti vpředu označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové rovněž žalobu pro zmatečnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2002 (56C 5/2001-22).

Ústavní soud vyčkal v souladu se zásadou subsidiarity rozhodnutí obecných soudů o podaných mimořádných opravných prostředcích stěžovatelem. Poté po prostudování spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 9C 880/99 a s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o návrhu stěžovatele, jímž se domáhal povolení obnovy části řízení vedeného před Okresním soudem v Semilech pod sp. zn. 6 C 68/96, jež se týkala protinávrhu stěžovatele na zaplacení 441 982,- Kč.

Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. lze pravomocný rozsudek napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny účastník nemohl použít v původním řízení nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení. Další podmínkou je, že takové důkazy mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci pro navrhovatele obnovy. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní.

V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy se návrhem stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně zabývaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§ 228 odst. 1 o. s. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení tvrzeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), ani jiného ústavně zaručeného práva stěžovatele, nedošlo.

Obdobně pak je nedůvodné i tvrzení stěžovatele, že mu byla odňata možnost jednat před soudy. Jeho návrh na obnovu řízení byl Okresním soudem v Semilech projednán v ústním jednání, odvolací soud (Krajský soud v Hradci Králové) pak v souladu s tehdy platnou procesní úpravou ústní jednání nařizovat nemusel (§ 214 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2000).

Rovněž tak tvrzené vady, které se týkaly změny právního zastoupení v průběhu řízení o obnově, z připojeného spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 9 C 880/99 nevyplývají. S jeho nově zvoleným právním zástupcem bylo jednáno v souladu s platným procesním předpisem a pro stručnost lze odkázat na přiléhavé vypořádání se s tímto tvrzením

v rozhodnutí Krajskéhosoudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2002 (56 C 5/2001-22), o žalobě stěžovatele pro zmatečnost.

Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecnýchsoudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a jako takový odmítnut, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona).

V Brně dne 16. ledna 2003