III. ÚS 429/98Usnesení ÚS ze dne 26.05.1999

III.ÚS 429/98 ze dne 26. 5. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 429/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.T., zastoupeného JUDr. H.Š., proti rozhodnutím Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě, mimo ústní jednání dne 26. 5. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáními, adresovanými jak Nejvyššímu soudu, tak Ústavnímu soudu, ze dne

8. října 1998, 1., 10. a 12. března 1999, vznesl stěžovatel ve své pracovněprávní věci (náhrada mzdy) rozsáhlé námitky proti rozhodnutím obecných soudů (Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě) a navrhl jejich zrušení; protože všechna jeho podání byla formálně vadná a nadto nebylo z nich dostatečně zřejmé, jaké ústavně zaručené základní právo stěžovatele mělo být napadenými rozhodnutími obecných soudů porušeno, byl stěžovatel přípisem Ústavního soudu ze dne 10. února 1999 na vady svých podání upozorněn a současně mu byla stanovena 30denní lhůta k jejich odstranění; tato výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 11. února 1999 (č. l. 2).

Sdělením ze dne 11. března 1999 požádal stěžovatel Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vytčených vad, a to do 25. dubna 1999.

Přípisem ze dne 8. dubna 1999 advokátka JUDr. H.Š. (aniž by předložila za stěžovatele plnou moc) "potvrdila převzetí právního zastoupení" a současně požádala

"o povolení výjimky z 60denní lhůty dané k podání ústavní stížnosti".

Z toho, co uvedeno, je zřejmé, že stěžovatel, ač řádně poučen, do dnešního dne nepředložil Ústavnímusoudu řádnou plnou moc svého zástupce a neodstranil ani další vady svých podání tak, jak na ně byl upozorněn a jak byl k jejich odstranění vyzván; nadto z předložených rozhodnutí obecných soudů se podává - pokud by vůbec svou povahou zavdávaly zákonný důvod k jejich přezkumu cestou ústavní stížnosti - že vzhledem k době, kdy vešly do právní moci, by byl patrně takový přezkum vyloučen (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), zejména, jestliže zákon "povolení výjimky ze 60denní lhůty dané k podání ústavní stížnosti" nepřipouští, ať by důvody proto byly jakékoli.

Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci stěžovatel v určené lhůtě neodstranil vady svých podání (návrhu), a proto jeho návrh byl odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevila potřeba vyzývati stěžovatele k předložení řádné plné moci svého zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 26. května 1999