III. ÚS 3660/11 #1Nález ÚS ze dne 14.03.2012 Přepjatě formalistické posuzování platnosti směnky obecnými soudy

Ústavní soud sice považuje shodně s teorií směnečného práva za nevhodné přílišné grafické rozdělení textu do jednotlivých rámečků, ale učinit závěr o neplatnosti směnky pouze z těchto důvodů považuje za možné pouze v případě, že se takovým zásahem zcela odstraní - zruší - smysl souvislého směnečného prohlášení a výsledný text ztratí jednoznačný význam. I u tak přísně formalizovaného právního úkonu, jakým je směnka, nelze zcela pustit ze zřetele skutečný obsah touto formou projevené vůle. Závěr dovolacího soudu o neplatnosti směnky z důvodu nesouvislého textu směnečného prohlášení považuje Ústavní soud za formalistický.

III.ÚS 3660/11 ze dne 14. 3. 2012

N 53/64 SbNU 667

Přepjatě formalistické posuzování platnosti směnky obecnými soudy

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského - ze dne 14. března 2012 sp. zn. III. ÚS 3660/11 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Š. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2011 sp. zn. 29 Cdo 5250/2009, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu o zaplacení 61 900 Kč s postižními právy ze směnky je správné, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.

Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2011 sp. zn. 29 Cdo 5250/2009 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. prosince 2011, doplněnou po výzvě k odstranění vad podáním ze dne 15. prosince 2011 co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku.

2. Rozsudkem napadeným ústavní stížností bylo zamítnuto dovolání stěžovatele, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu o zaplacení 61 900 Kč s postižními právy ze směnky je správné; žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Stěžovatel tvrdil, že v řízení bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, označil stěžovatel za důsledek přílišného formalismu při nalézání obsahu soukromého práva, přičemž nemá ani oporu v právní normě - zákoně směnečném a šekovém. Napadené rozhodnutí překročilo svým formalismem ústavněprávní rámec interpretace a aplikace norem soukromého práva a principy autonomie soukromoprávních vztahů. Směnka je nejen cenným papírem, ale také výsledkem právního jednání, právního úkonu jejího výstavce, který svým podpisem potvrdil úmysl převzít soukromoprávní závazek. Posuzovaná směnka obsahuje všechny zákonem taxativně předepsané náležitosti, a to, že údaje jsou zarámované pro větší přehlednost, nemůže způsobit její neplatnost.

4. Stěžovatel dále zpochybnil správnost napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, protože není zřejmé, co vlastně Nejvyšší soud v dovolacím sporu hodnotil, když na straně 4 napadeného rozhodnutí je vyobrazena směnka, která byla předmětem jiného sporu, a navíc byla shledána Vrchním soudem v Olomouci platnou. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

II.

5. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 17 Sm 137/2007 (17 Cm 82/2007) a ústavní stížnosti vyplynulo následující:

6. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. července 2008 (17 Cm 82/2007-36) byl zamítnut návrh stěžovatele, aby mu žalovaný J. M. uhradil částku 61 900 Kč s 6% úrokem z prodlení od 9. července 2007 do zaplacení. Žádnému z účastníků soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

7. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. června 2009 (7 Cmo 5/2009-62) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

8. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele zamítl rozsudkem ze dne 18. srpna 2011 (29 Cdo 5250/2009-100), neboť dospěl k závěru, že potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je správné; žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

9. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. ledna 2012 (29 Cdo 5250/2009-120) opravil rozsudek ze dne 18. srpna 2011 (29 Cdo 5250/2009-100) tak, že grafickou podobu směnky na straně 4 vypustil a nahradil ji podobou sporné směnky.

III.

10. Podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil.

11. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti setrval na závěru o neplatnosti směnky. Grafická podoba směnky byla zahrnuta do rozhodnutí teprve podruhé a vzhledem k technickým problémům s naskenováním podoby směnky a jejím začleněním do textu rozhodnutí přehlédl, že při písemném vyhotovení rozhodnutí došlo k její záměně. Tvrzení, že senát 29 Cdo při rozhodování věci stěžovatele hodnotil jinou směnku, účastník řízení označil za přinejmenším spekulativní a zavádějící. Účastník řízení vyslovil názor, že uvedené pochybení při písemném vyhotovení rozsudku by nemělo být důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti stěžovatele, a poukázal na to, že soudy všech stupňů, které ve věci rozhodovaly, neměly žádné pochyby o tom, jaká směnka byla předmětem řízení v dané věci. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řada dlouhých svislých a vodorovných čar dělících směnku na obdélníky rozmanitých velikostí, bez zachování řádků a sloupců, narušuje souvislost textu směnečného prohlášení natolik, že způsobuje neplatnost směnky. Dále poukázal na právní větu publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (věc sp. zn. 29 Cdo 722/2010), která poskytuje obecný návod pro hodnocení směnek. Účastník řízení vznesl návrh, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou, a udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

12. Stěžovateli bylo zasláno vyjádření účastníka řízení na vědomí. Stěžovatel na toto vyjádření ve stanovené lhůtě nereagoval ani nesdělil, zda trvá na ústním jednání před Ústavním soudem.

13. Po seznámení se s předloženými podklady Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

IV.

14. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná a dovolací soud v případě rozhodování o platnosti směnky postupoval formalisticky.

15. Jádrem ústavní stížnosti ve věci stěžovatele je posouzení, zda směnka má náležitosti stanovené v ustanovení čl. 1 § 75 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "směnečný a šekový zákon"). Podle čl. 1 § 75 směnečného a šekového zákona směnka vlastní musí obsahovat:

1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;

2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;

3. údaj splatnosti;

4. údaj místa, kde má být placeno;

5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

6. datum a místo vystavení směnky;

7. podpis výstavce.

16. Směnka je považována za dokonalý cenný papír, což znamená, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě a jen směnečnou listinou a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými. Formální přísnost směnky se projevuje v tom, že směnečná listina musí být jako směnka označena. V textu listiny musí být tedy použito slovo "směnka", pojaté do vlastního textu listiny. Směnka přitom není jen náhodným shlukem jednotlivých položek, ale tvoří určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení. Z tohoto hlediska nebudou zpravidla platnými směnkami listiny vyhotovené jen jako nesouvislý přehled jednotlivých položek bez vzájemné jazykové souvislosti. Na újmu platnosti směnky nebudou rámečky jen tehdy, kdy je zcela zřejmé, že jde o zvýraznění jen některých zásadních doložek (srov. Např. Kovařík, Z: Zákon směnečný a šekový, Komentář 5. dopl. vydání, Praha, C. H. Beck, 2011, str. 2-8).

17. Podstatnou náležitostí obsahu směnky, vedle jiných náležitostí plynoucích ze směnečného a šekového zákona (čl. 1§ 1 směnka cizí, čl. 1 § 75 směnka vlastní), je souvislý obsah listiny, nestačilo by pořadí zcela nesouvislé, a tím spíše by byla neplatná směnka obsahující vnitřní odpor. Jde-li o podpis výstavce směnky vlastní, musí krýt souvislý text směnky, z čehož plyne, že jej je třeba umístit na líci směnky pod její obsah.

18. Ústavní soud se neztotožňuje s právním závěrem Nejvyššího soudu, který vyslovil v napadeném rozhodnutí ve věci stěžovatele, že některé údaje na směnce v rámečku znamenají jejich vyloučení z textu listiny. V posuzovaném případě Ústavní soud nedospěl k závěru, že z grafické úpravy listiny je jednoznačné, že rámeček má právě tento význam a vylučuje z textu listiny náležitosti požadované zákonem u směnečné listiny.

19. Z podoby posuzované směnky je zřejmá celková vzájemná souvislost i logická návaznost jednotlivých doložek směnečné listiny, i přes řadu svislých a vodorovných čar rozdělených, která obsahuje veškeré náležitosti požadované zákonem a ze které beze sporu vyplývá výstavcův bezpodmínečný slib zaplatit majiteli směnečné listiny v určitém místě a čase směnečnou sumu.

20. V případě předmětné směnky tak nejde pouze o náhodný shluk jednotlivých doložek bez vzájemné jazykové souvislosti, ale o určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení. Ze směnečné listiny je totiž zcela zřejmý slib výstavce "za tuto směnku zaplatím", jenž je obsažen ve vlastním textu listiny, přičemž tato listina obsahuje i předcházející údaje místa a data vystavení směnky, jakož i postupně navazující údaje splatnosti, jméno toho, komu má být placeno, směnečnou sumu i podpis výstavce (včetně jména a adresy výstavce). Ze skutečnosti, že výše zmíněné údaje jsou umístěny do "rámečků", nelze dovodit, že by význam těchto rámečků spočíval ve vyloučení (vynětí) těchto údajů z textu listiny. V dané věci je splněna i podmínka krycí funkce podpisu výstavce, neboť vázanost podpisu ke směnečnému textu vyplývá z jeho umístění v souladu se zákonem pod všemi doložkami směnečné listiny; souvztažnost výstavcova podpisu je v neposlední řadě dána také vnějším orámováním směnečné listiny.

21. Závěr dovolacího soudu o neplatnosti směnky z důvodu nesouvislého textu směnečného prohlášení považuje Ústavní soud za formalistický. Směnečné závazky jsou sice přísnými závazky, ale předpokládá se, že dlužník předloženou mu směnku v platebním místě při splatnosti jejímu majiteli bez dalšího zaplatí. Soud pominul skutečnost, že vystavení směnky bylo výsledkem ujednání účastníků, v dané věci se jedná o smluvní vztah podnikatelů. Tedy osob, které jsou obeznámeny s placením závazků pomocí cenného papíru směnky. Směnka nebyla výstavcem řádně zaplacena, a proto se majitel po splatnosti směnky obrátil na soud. Pokud obecné soudy žalobu zamítly a učinily závěr, že z grafické podoby směnky nelze jednoznačně vyvodit text směnečného prohlášení, nepřihlédly ke skutečnosti, že použitý tiskopis směnky měl nepochybně sloužit jako směnečný cenný papír a v tomto smyslu i vyjadřoval nepochybnou vůli obou účastníků směnečného právního vztahu. Ústavní soud sice považuje shodně s teorií směnečného práva za nevhodné přílišné grafické rozdělení textu do jednotlivých rámečků, ale učinit závěr o neplatnosti směnky pouze z těchto důvodů považuje za možné pouze v případě, že se takovým zásahem zcela odstraní - zruší - smysl souvislého směnečného prohlášení a výsledný text ztratí jednoznačný význam. I u tak přísně formalizovaného právního úkonu, jakým je směnka, nelze zcela pustit ze zřetele skutečný obsah touto formou projevené vůle.

22. Nejvyššísoud postupoval přepjatě formalisticky, když dovolání stěžovatele zamítl podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem občanského soudního řádu, čehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím dotčení smyslu ustanovení čl. 1 § 75 směnečného a šekového zákona, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Došlo i k porušení principu rovnosti účastníků řízení, protože požadavek neakceptovatelnosti přepjatého formalismu se vztahuje stejnou mírou na každého z účastníků [nález sp. zn. III. ÚS 127/96 ze dne 11. 7. 1996 (N 68/5 SbNU 519), viz též nález sp. zn. III. ÚS 61/97 ze dne 4. 11. 1999 (N 154/16 SbNU 145)].

23. Nejvyššísoud v písemném vyhotovení rozhodnutí, které je předmětem přezkumu, na str. 4 zobrazil jinou spornou směnku (rozsudek ze dne 17. srpna 2011 č. j. 29 Cdo 722/2010-60). V této jiné věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu i nalézacího soudu zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Ústavnísoud se pozastavuje nad změnou právního názoru Nejvyššího soudu, který v průběhu 24 hodin vydal dvě diametrálně odlišná rozhodnutí v obdobných věcech. Je třeba, aby Nejvyšší soud v dalším řízení pokračoval a rozptýlil pochybnosti o správnosti rozhodování ve věci samé. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012 (29 Cdo 5250/2009-120) byl opraven rozsudek ze dne 18. srpna 2011 (29 Cdo 5250/2009-100) tak, že se grafická podoba směnky na straně 4 vypouští a nahrazuje se podobou sporné směnky, ale je třeba, aby věc byla řádně projednána v novém dovolacím řízení.

25. Z uvedených důvodů Ústavnísoud podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti v celém rozsahu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.