III. ÚS 3614/20 #1Usnesení ÚS ze dne 26.01.2021

III.ÚS 3614/20 ze dne 26. 1. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti ELAN e-commerce s. r. o., sídlem Tiskařská 599/12, Praha 10 - Malešice, zastoupené Mgr. Davidem Satkem, advokátem, sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 23 Cdo 3174/2020-63, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti General Logistics Systems Czech Republic, s. r. o., sídlem Průmyslová 5619/1, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. V řízení o žalobě, jíž se vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) domáhá po stěžovatelce (žalované) zaplacení částky ve výši 190 099,78 Kč, Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 11. 2. 2020 č. j. 6 C 227/2019-49 vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu místně příslušnému (výrok II.).

3. K odvolání vedlejší účastnice řízení Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 27. 4. 2020 č. j. 47 Co 53/2020-52 změnil usnesení okresního soudu tak, že se jeho místní nepříslušnost nevyslovuje a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 10. 2020 č. j. 23 Cdo 3174/2020-63 odmítl, neboť uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka se svojí otázkou, zda může dojít k uzavření písemné dohody o místní příslušnosti, tzv. prorogační doložkou ve smyslu § 89a o. s. ř., bez toho, že by ji jedna ze stran podepsala, ve skutečnosti pouze pokoušela zpochybnit skutková zjištění, ke kterým krajský soud dospěl při zkoumání podmínek místní příslušnosti, když uzavřel, že ze strany stěžovatelky došlo k potvrzení jak cenové nabídky, kterou sama podepsala, tak karty zákazníka, přičemž tyto listiny byly následně odeslány zpět vedlejší účastnici řízení. Správnost skutkových zjištění učiněných v řízení před soudy nižších stupňů přitom v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. K tomu doplnil, že dohodu o prorogaci podle § 89a o. s. ř. mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky v uzavřené smlouvě. Jestliže krajský soud vyšel ze skutkových zjištění, že si stěžovatelka s vedlejší účastnicí řízení ve smlouvě, jež vznikla na základě přijetí cenové nabídky a potvrzení karty zákazníka a jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, sjednaly prorogační doložku zakládající místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má sídlo vedlejší účastnice řízení, nelze dovodit, že by se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve popisuje skutkové okolnosti sporu a rekapituluje obsah v řízení vydaných rozhodnutí. Zdůrazňuje, že v dovolání nezpochybňovala skutková zjištění krajského soudu (ta byla podle stěžovatelky nesporná), ale naopak na jeho skutkovém zjištění, že podepsala jednu část nabídky a kartu zákazníka a odeslala je vedlejší účastnici řízení, staví svojí argumentaci. Předmětem dovolání byla totiž právní otázka, zda podpis právního jednání pouze jednou ze stran zakládá platně uzavřené dvoustranné právní jednání, pro které zákon obligatorně vyslovuje požadavek písemné formy. Podle stěžovatelky je posouzení splnění formálních náležitostí pro platnost smlouvy otázkou právní a nikoliv skutkovou. Dovolání tak vadami netrpělo a postup Nejvyššího soudu, který její dovolání odmítl, byl v rozporu s právem na soudní ochranu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je rovněž přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Stěžovatelka brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo její dovolání odmítnuto jako nepřípustné, neboť uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, když její námitky se týkaly skutkových zjištění. Stěžovatelka se přitom snaží přesvědčit Ústavní soud o opaku, tedy že v dovolání formulovala právní otázku, nikoliv skutkovou.

9. K tvrzenému nesprávnému posouzení přípustnosti stěžovatelčina dovolání Nejvyšším soudem Ústavní soud nejprve připomíná, že závěr o přípustnosti či nepřípustnosti dovolání, kam spadá i posouzení způsobilosti uplatněného dovolacího důvodu, zásadně nepodléhá jeho přezkumné pravomoci, neboť přípustnost dovolání je podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen Nejvyšší soud; výjimku představují excesy v podobě rozhodovací libovůle či přepjatého formalismu [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1739/14 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavním soudem prováděný přezkum se proto zaměřuje pouze na to, zda Nejvyšší soud nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem a své závěry dostatečně objasnil a přezkoumatelným způsobem odůvodnil (viz též usnesení ze dne 9. 2. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3416/14 či ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. II. ÚS 2368/16). V nyní posuzované věci Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal.

10. Námitky stěžovatelky ohledně nesprávnosti závěrů Nejvyššího soudu stran posouzení způsobilosti uplatněného dovolacího důvodu Ústavní soud nesdílí. Jestliže krajský soud vyšel ze zjištění, že ze strany stěžovatelky došlo k potvrzení jak cenové nabídky, kterou stěžovatelka podepsala, tak karty zákazníka, přičemž tyto listiny byly následně odeslány zpět vedlejší účastnici řízení a na jejich základě učinil právní závěr, podle něhož došlo k akceptaci předložené cenové nabídky včetně všeobecných obchodních podmínek a k uzavření písemné dohody o místní příslušnosti okresního soudu, potom stěžovatelčiny dovolací námitky postavené na řešení otázky, zda podpis právního jednání pouze jednou ze stran zakládá platně uzavřené dvoustranné právní jednání, spadají opravdu mezi námitky, které jsou skutkového charakteru. Nadto nelze přehlédnout, že k otázce platnosti prorogační doložky soud nevede samostatné řízení, neprovádí dokazování, naplnění podmínek řízení se toliko osvědčuje na základě skutečností sdělených účastníky řízení a posouzení příslušných podkladů (zpravidla listin), jimiž tvrzené skutečnosti podloží.

11. Stěžovatelka navíc zřejmě vychází z mylného předpokladu, že k uzavření smlouvy nemohlo dojít v situaci, kdy jí byla zaslána nabídka, na níž absentoval podpis vedlejší účastnice řízení. Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, obsahuje-li podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele (tady vedlejší účastnice řízení) být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Smlouva je poté uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podepsala-li stěžovatelka jak cenovou nabídku vedlejší účastnice řízení, která obsahovala podstatné náležitosti zasílatelské smlouvy (§ 1732 a § 2474 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), tak i kartu zákazníka, jejichž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, a tyto listiny zaslala zpět vedlejší účastnici řízení, akceptovala tím její návrh, a smlouva, jakož i prorogační doložka, mohly být uzavřeny okamžikem, kdy se dostaly podepsané listiny do dispozice vedlejší účastnice řízení.

12. Nad rámec uvedeného Ústavní soud nicméně podotýká, že platnost, účinnost smlouvy, jakož i to, zda vůbec byla uzavřena, může být předmětem řízení o věci samé v rámci řešení prejudiciální otázky k žalobnímu nároku, nikoliv však v rámci zkoumání podmínky řízení předcházejícího projednání věci.

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud usnesením ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu