III. ÚS 3214/13 #1Nález ÚS ze dne 20.08.2015 K přiznání náhrady nákladů řízení účastníku řízení zastoupeného advokátem

Ačkoli pro ústavněprávní přezkum nákladů řízení deklaruje Ústavní soud zvláštní zdrženlivost v případných zásazích, dává současně najevo, že rozhodnutí obecných soudů, jež trpí vadami kvalifikovanými, mají přesto potenciál zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a konečně i do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.

Takovou kvalifikovanou vadou je mimo jiné to, že odůvodnění nákladového výroku vůbec absentuje anebo je výrazem nedostatečného seznámení se s obsahem spisu, jestliže soud pomine v advokátním zastoupení učiněné podání účastníka a náhradu nákladů řízení mu nepřizná na základě zjevně nesprávného úsudku, že mu takové náklady nevznikly.

III.ÚS 3214/13 ze dne 20. 8. 2015

N 150/78 SbNU 301

K přiznání náhrady nákladů řízení účastníku řízení zastoupeného advokátem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 20. srpna 2015 sp. zn. III. ÚS 3214/13 ve věci ústavní stížnosti Stavotherm revital, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Olomouc-Holice, Na Krejnici 530/22, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, proti výroku III usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 sp. zn. 40 Co 1066/2012 o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 č. j. 40 Co 1066/2012-114 ve výroku III bylo porušeno stěžovatelčino právo garantované ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 č. j. 40 Co 1066/2012-114 se ve výroku III zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označený výrok usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v její exekuční věci.

2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tímto usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2012 č. j. 51 EXE 6330/2012-16 tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce na stěžovatelčin majetek, a ústavní stížností napadeným výrokem rozhodl, že oprávněná ani stěžovatelka nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Tento výrok odůvodnil odvolací soud tím, že v řízení neúspěšná oprávněná by byla sice povinna nahradit stěžovatelce jí účelně vynaložené náklady exekučního řízení, dle obsahu spisu jí však "žádné náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva nevznikly".

4. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud zjevně přehlédl, že jí podané odvolání bylo sepsáno advokátem, jenž rovněž řádně doložil plnou moc; má proto za to, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za převzetí věci a sepsání odvolání, neboť takové náklady jí oproti mínění odvolacího soudu vznikly.

II.

5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření účastníka řízení toliko odkázal na "závěry vyjádřené v důvodech svého rozhodnutí", pročež nebylo toto vyjádření zasíláno stěžovatelce k eventuální replice.

6. Oprávněná (společnost TRADIX UH, a. s.) se svého postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti (konkludentně) vzdala.

III.

7. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Z níže uvedených důvodů Ústavní soud seznal, že ústavní stížnost je důvodná.

9. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že se ve své rozhodovací praxi k otázce náhrady nákladů řízení vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 130/98 ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. I. ÚS 30/02 ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 255/05 ze dne 13. 10. 2005 (v SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) a usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]; povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, povýtce způsobuje, že zde není zjevná reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí se zásadou, že o protiústavní výsledek jde tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou libovůli.

10. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1817/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177) a nálezu sp. zn. III. ÚS 1203/11 ze dne 16. 6. 2011 (N 117/61 SbNU 711) Ústavní soud zdůraznil, že "z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze, ... pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti". Podle právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 1531/07 ze dne 12. 11. 2007 (N 189/47 SbNU 461) "otázka náhrady nákladů ... dosahuje ústavněprávní dimenze zejména tehdy, jestliže postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu". To pak platí i v případě, že se tak stane "z důvodu nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu" [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459) a nález sp. zn. III. ÚS 953/12 ze dne 14. 6. 2012 (N 122/65 SbNU 591)]; proto výrok založený "na věcně nesprávných argumentech" nemůže požadavkům spravedlivého procesu dostát (srov. citovaný nález sp. zn. III. ÚS 290/06).

11. Přestože se tedy jedná "toliko" o rozhodování o nákladech řízení, považuje Ústavní soud - navzdory jinak deklarované zdrženlivosti - za nutné dát najevo, že i taková rozhodnutí mají potenciál, jde-li o vadnost kvalifikovanou (viz výše), svým významem zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. i do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.

IV.

12. Rekapitulované závěry mají zjevnou relevanci i pro posouzení ústavní stížnosti v dané věci, neboť právě takovými (kvalifikovanými) vadami ústavní stížností napadený výrok vskutku trpí, byť odvolací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti se k ní nezná, resp. nikterak nereflektuje, ačkoli mu byla dána příležitost k oponentuře.

13. Z vyžádanéhosoudního spisu je zřejmé, že stěžovatelčino odvolání, jež došlo soudu prvního stupně dne 5. 11. 2012, bylo sepsáno jejím zástupcem - advokátem (viz č. l. 26) a ve spise je rovněž založena i příslušná plná moc, datovaná dnem 28. 8. 2012 (č. l. 28).

14. Odvolacísoud tedy očividně pominul (přehlédl), že stěžovatelka byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem, a učinil tomu odpovídající flagrantně nesprávný závěr, že jí žádné náklady řízení (jako účastníku nezastoupenému) nevznikly.

15. Ve smyslu v předchozím prezentovaného výkladu zásad (a hranic) ústavněprávního přezkumu je zřejmé, že tím nastala situace, jež je způsobilá založit důvod pro kasační rozhodnutí Ústavníhosoudu.

16. Napadeným výrokem odvolacíhosoudu vskutku bylo - způsobem postiženým v obecné poloze v bodu 10 shora - porušeno ústavně zaručené stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a na tomto základě musel Ústavní soud ústavní stížnosti vyhovět. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 č. j. 40 Co 1066/2012-114 ve výroku III podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto zrušil.