III. ÚS 2840/18 #1Usnesení ÚS ze dne 14.01.2020

III.ÚS 2840/18 ze dne 14. 1. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018 č. j. 3 Tdo 396/2018-47, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2017 sp. zn. 7 To 228/2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. února 2017 sp. zn. 15 T 115/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 8. 2018, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 27. 2. 2017 sp. zn. 15 T 115/2015 byl stěžovatel uznán vinným, že poté, co v blíže nezjištěné době, na nezjištěném místě, získal dvě směnky vystavené na jeho řad s uvedeným datem vystavení 4. 1. 2013, s datem splatnosti dne 4. 2. 2013 a s místem splatnosti na adrese jeho bydliště, každou na částku 13 500 000 Kč, celkem tedy na částku ve výši 27 000 000 Kč, které byly opatřeny napodobenými podpisy údajných výstavců směnek A. V. a M. V., tak přesto, že si byl vědom toho, že ani jeden z údajných výstavců předmětných směnek předmětné směnky nepodepsal, nejprve jednu ze směnek, ve které se měl výstavce směnky M. V. zavázat, že stěžovateli uhradí směnečný peníz ve výši 13 500 000 Kč, rubopisováním směnky převedl na jím ovládanou společnost A, a druhou směnku, ve které se měl výstavce směnky A. V. zavázat, že stěžovateli uhradí směnečný peníz ve výši 13 500 000 Kč, rubopisováním směnky převedl na jím ovládanou společnost B, a následně obě padělané směnky předal jako pravé a platné k vymáhání právní zástupkyni, která je dne 10. 11. 2014 u obvodního soudu založila do spisu sp. zn. 5 C 457/2014, pod kterou je evidován návrh společnosti B ze dne 6. 9. 2014 na vydání platebního rozkazu proti žalovanému A. V., tedy, padělaný platební prostředek použil jako pravý, čímž spáchal zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá trestního zákoníku, ve spojení s § 238 trestního zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.

3. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 29. 6. 2017 sp. zn. 7 To 228/2017 podle § 256 trestního řádu zamítl. Následně podané dovolání proti usnesení městského soudu Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) odmítl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018 sp. zn. 3 Tdo 396/2018-47, neboť neshledal, že by byl dán některý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu.

III.

Argumentace stěžovatele

4. Podle stěžovatele neobstojí závěr obecných soudů, že měl vědomost o padělanosti uplatněných směnek a že se trestného jednání dopustil v nepřímém úmyslu. Tento závěr je totiž v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Předmětné směnky předal stěžovateli M. L., který již byl za podvod vůči stěžovateli odsouzen, jako pravé, ve snaze vylákat od něj další finanční prostředky a oddálit podání trestního oznámení na jeho osobu. Stěžovatel nepovažoval za nijak důležité zmiňovat tyto směnky v uvedené trestní věci. Odměna pro M. L., který pro stěžovatele vymáhal pohledávky, byla sjednána podle písemné mandátní smlouvy za vymožení částky, a nikoli za dodání směnek či jiných písemných ujednání. Není pravdou, že stěžovatel trestní oznámení na M. L. odůvodňoval tím, že mu nedodal žádné zajišťující instituty pro vymožení dluhu. Toto konstatování je v rozporu s obsahem předmětného trestního oznámení, které bylo odůvodněno tím, že M. L. ničeho (ve smyslu finančních prostředků) nevymohl a zálohy na vymožení si ponechal. Směnky, které M. L. stěžovateli předal, jsou totožné se směnkou, kterou padělal a předložil na obhajobu ve své trestní věci. Právě on měl k dispozici jako podklady pro svou činnost smlouvy, ze kterých byl "opsán" padělaný podpis na směnky. K předání těchto směnek stěžovateli měl vypovídat stěžovatelem navržený svědek S. M., tento důkazní návrh byl ovšem zamítnut.

5. Svědek A. V. podle stěžovatele vypověděl a potvrdil existenci půjčky. Dodal, že půjčka byla vypořádána, tento závěr však nebyl podpořen žádným jiným důkazem. Nutno také upozornit na nestandardnost, že impulsem pro podání trestního oznámení ze strany A. V. a M. V. nebyla výzva k úhradě dluhu. Tato výzva byla postupně ve dnech 28. 8. 2014 a 3. 9. 2014 doručena oběma bratrům, kteří na ni reagovali obratem s pouhým konstatováním, že ničeho nedluží (nezmínili se o tom, že by směnky byly padělané). Trestní oznámení ale bylo podáno až dne 3. 11. 2014, tedy téměř dva měsíce po doručení výzvy k úhradě směnečného dluhu.

6. Pakliže je stěžovateli vytýkáno, že směnky uplatnil u soudu až 19 měsíců po jejich obdržení, jde o skutečnost nerozhodnou a nic neprokazující ve vztahu k zavinění. Stěžovatel tak postupoval z toho důvodu, že A. V. byl v dané době zatížen exekucemi v řádech milionů korun českých. O vymožení pohledávky se tak pokusil jinak než soudní cestou. Nadto po obdržení směnek zjistil, že jsou vadné, neboť je u nich rozpor mezi místem placení a údajem "splatno u". Z tohoto důvodu je stěžovatel neuplatnil v rámci návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, jak by se nabízelo, ale jen jako podpůrný důkaz toho, že mu A. V. dluží. Předmětná žaloba byla nicméně odůvodněna směnkami pravými z roku 2009. Jako důkaz stěžovatel navrhl výslech advokáta JUDr. Richarda Čička, jemuž dne 5. 4. 2013 v 12:07 zaslal e-mail s dotazem, zda je možno tyto směnky vymáhat, i tento návrh ale soud zamítl.

7. Obecné soudy měly nesprávně posoudit totožnost skutku vymezeného v usnesení o zahájení trestního stíhání a skutku uvedeného v žalobním návrhu. Trestní stíhání bylo zahájeno pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku, ve spojení s § 238 trestního zákoníku. Toho se měl stěžovatel dopustit vystavením obou směnek. Odsouzen byl však pro jednání, podle něhož toliko získal dvě směnky, u nichž měl mít vědomost toho, že ani jeden z údajných výstavců předmětných směnek tyto směnky nepodepsal. Pokud stěžovatel pomine skutečnost, že z původního obvinění byl zcela vypuštěn skutek podvodu, pak je zcela zřejmé, že vystavení a padělání směnek, ze kterého byl nejprve obviněn, je zcela jiný skutek, než uplatnění padělané směnky jako pravé.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

V.

Vlastní posouzení

9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

11. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z toho hlediska, zda jimi nedošlo k vybočení ze zásad spravedlivého procesu, jímž na úrovni ústavního pořádku odpovídá právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i jednotlivé jeho komponenty upravené v navazujících ustanoveních Listiny. Takovéhoto vybočení se mohou obecné soudy dopustit také v případě, kdy v trestním řízení nebylo postupováno v souladu se zásadami trestního řízení, mezi něž patří například zásada zákonnosti (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny, § 2 odst. 1 trestního řádu), zásada presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny, § 2 odst. 2 trestního řádu), zásada oficiality, zásada vyhledávací, zásada materiální pravdy (§ 2 odst. 4 a 5 trestního řádu) či zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu). V tomto ohledu nutno v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy klást důraz na povinnost obecných soudů popsat důkazní postup a logicky a věcně přesvědčivě jej odůvodnit (§ 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 trestního řádu).

12. V posuzované věci se s námitkami stěžovatele řádně vypořádaly již obecné soudy. Namítá-li stěžovatel, že v řízení nebylo prokázáno jeho zavinění alespoň ve formě nepřímého úmyslu, je třeba odkázat na závěry městského a obvodního soudu, jež hodnotily okolnosti získání směnek stěžovatelem i jeho následné jednání. Podle obvodního soudu okolnosti, za kterých podle verze stěžovatele tomuto předával M. L. směnky jako pravé, fakt, že šlo o směnky dluhu v hodnotě téměř třikrát vyšší, podepsané oběma bratry, ačkoli dluh se týkal výhradně A. V., nikoli M. V., a jejich neuplatnění téměř další dva roky, jsou natolik podezřelé, že opodstatňují závěr, že stěžovatel nejpozději od doby, kdy dne 6. 10. 2014 sdělil zmocněnec obou bratrů, že ničeho nedluží, do založení směnek k obvodnímu soudu v probíhajícím občanskoprávním řízení věděl, že jde o falzifikáty platebních prostředků, a nikoli pravé směnky skutečně podepsané dlužníky a byl srozuměn s tím, že může svým jednáním porušit zájem chráněný trestním zákoníkem, konkrétně zájem na ochraně českých, ale i cizozemských platebních prostředků a řádném fungování zejména bezhotovostního platebního styku.

13. Skutečnost, že stěžovatel uplatnil směnky u soudu až 19 měsíců po jejich obdržení, obecné soudy nehodnotily izolovaně, nýbrž v kontextu dalších skutkových zjištění. Z jejich rozhodnutí neplyne, že by byla postavena najisto neexistence dluhu A. V. a M. V., což ani nebylo účelem trestního řízení. Nesouhlas uvedených osob s existencí dluhu má nicméně výpovědnou hodnotu ve vztahu k otázce, zda stěžovatel byl srozuměn s možností, že uplatněné směnky jsou falzifikáty. Stěžovatel musel mít pochybnosti ohledně toho, zda tito údajní dlužníci skutečně vystavili předmětné směnky, když pro takové jejich jednání nelze nalézt rozumný důvod. Ústavní soud ve shodě s Nejvyšším soudem neshledal závěry soudů nižších stupňů v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ve vztahu ke skutkovému stavu současně považoval za postačující důvody, na jejichž základě již obvodní soud odmítl provést navrhované důkazy výslechem S. M. či R. Č. K námitce týkající se totožnosti skutku Ústavní soud plně odkazuje na závěry obecných soudů, podle nichž byla v posuzované věci zachována totožnost skutku minimálně částečným jednáním stěžovatele, jež spočívalo v použití padělaného platebního prostředku jako pravého tím, že došlo k uplatnění směnek v občanskoprávním řízení.

14. Lze uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiné jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

15. Z tohoto důvodu Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu