III. ÚS 2665/08 #1Usnesení ÚS ze dne 21.11.2008

III.ÚS 2665/08 ze dne 21. 11. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti H. V. K., trestně stíhaného pod jménem D. P., právně zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008 č. j. 14 To 517/2008-58 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 8. 2008 č. j. 1 Nt 504/2008-33, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen,,zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv a svobod, zaručených mu ústavním pořádkem, a to zejména článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ,,Úmluva"), článku 36, článku 40 odst. 2, článku 8 odst. 1, odst. 5 a článku 4 odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").

Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění návrhu stěžovatele a jeho příloh, bylo proti stěžovateli usnesením Policie České republiky, SKPV-OOK, Kladno, č. j. ORKD-2175/TČ-2008-70 dne 28. 5. 2008 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve spolupachatelství dle ustanovení § 9 odst. 2 tr. zákona § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona.

Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 5. 2008 č. j. 1 Nt 103/2008 - 10 byl stěžovatel v souladu s ust. § 68 odst. 1 trestního řádu vzat do vazby z důvodů dle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. V souladu s ust. § 72 trestního řádu podal stěžovatel prostřednictvím svého obhájce dne 16. 6. 2008 žádost o propuštění z vazby, kterou pak svým podáním ze dne 1. 8. 2008 doplnil. V záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 8. 2008 byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítnuta. Dále nebyl obecným soudem přijat písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, nebyla přijata záruka nabízená V. V. N. podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu ani nabízená peněžitá záruka ve smyslu ust. § 73a odst. 1 tr. řádu ve výši 800 000,- Kč. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel dne 12. 8. 2008 stížnost ke Krajskému soudu v Praze. V záhlaví blíže označeným usnesením soudu druhého stupně byla dne 18. 9. 2008 uvedená stížnost rovněž zamítnuta. Ani krajský soud nepřistoupil na nahrazení vazby stěžovatele písemným slibem a nabízenými zárukami. Vzhledem k tomu, že v mezidobí odpadl důvod vazby koluzní, je stěžovatel nyní držen ve vazbě již jen z důvodů dle ust. § 67 písm. a), c) tr. řádu.

V odůvodnění svého návrhu stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s postupem obecných soudů při rozhodování o jeho vazbě v trestním řízení. Je přesvědčen, že obecné soudy dovodily vazební důvody ve smyslu ust. § 67 tr. řádu na základě pouhých nepodložených domněnek a nevypořádaly se s jeho námitkami a důkazními návrhy, uplatněnými v jeho podáních. Zdůrazňuje, že obecné soudy nezohlednily dosavadní výsledky trestního vyšetřování, kdy dosud shromážděné důkazy dle názoru stěžovatele zcela jednoznačně svědčí ve prospěch jeho neviny.

Stěžovatel konkrétně brojí proti způsobu, jakým obecné soudy zdůvodnily existenci vazebního důvodu dle ust. § 67 písm. a) tr. řádu (tzv. útěková vazba). Zdůrazňuje, že má na území České republiky řádně povolen trvalý pobyt, neboť se tu zdržuje již od listopadu roku 2005, kdy mu bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu, které si pravidelně prodlužuje. Poukazuje na to, že po dobu svého pobytu v České republice vykonával práce pomocného personálu nejprve v bistru a poté v restauraci u svého známého, výše uvedeného pana N. V. V., což tento svědek ve své výpovědi učiněné dne 31. 7. 2008 potvrdil. Navíc pak tento svědek předložil soudu svou nabídku záruky za chování obviněného v případě jeho propuštění z vazby ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu, v níž zároveň přislíbil, že u něj obviněný bude nejen bydlet, ale také pracovat, tak jak tomu bylo v minulosti. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy pochybily, neboť uvedenou svědeckou výpověď při svém rozhodování zcela ignorovaly a nijak se s ní nevypořádaly.

Stěžovatel dále odmítá argumentaci krajského soudu v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení, v němž obecný soud vyjádřil domněnku, že stěžovateli napříště povolení k pobytu nebude prodlouženo, neboť pro to nesplňuje podmínky. Toto tvrzení obecného soudu je dle stěžovatele hrubým excesem ve způsobu rozhodování soudu, neboť soud musí na stěžovatele v souladu s ústavně zaručeným právem, a presumpcí neviny pohlížet jako na nevinného, dokud není jeho vina nalézacím soudem vyslovena. Stěžovatel odmítá důvodnost vazby útěkové i předstižné s tím, že je dle jeho názoru obecnými soudy postihován toliko za svou národnost. Obecné soudy prý z pouhé okolnosti, že je stěžovatel cizím státním příslušníkem, dovozují obavu, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání, popř. pokračovat v trestné činnosti jako člen organizované skupiny pachatelů drogové trestné činnosti. Stěžovatel přitom odkazuje na závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. II. ÚS 1542/07.

II.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vždy připomíná, že není běžnou třetí instancí systému všeobecného soudnictví a není v jeho pravomoci vykonávat průběžný dozor nad zákonností postupu obecných soudů v trestních věcech (srov. čl. 83 Ústavy). Vzhledem k principu sebeomezení, který Ústavní soud opakovaně vyjadřuje, není úkolem Ústavního soudu nahrazovat hodnocení důkazů provedených v trestním řízení. Kasační pravomoc Ústavního soudu se může uplatnit teprve tehdy, byly-li v řízení porušeny ústavní procesní principy, či jsou-li závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Ve věcech týkajících se omezení osobní svobody vazebním stíháním podle § 67 a násl. tr. řádu Ústavní soud především vyžaduje náležité odůvodnění příslušných rozhodnutí s poukazem na zákonem požadovanou existenci ,,konkrétních skutečností" ve smyslu cit. ustanovení. Samotný výklad těchto ,,konkrétních skutečností" je především věcí obecných soudů, jež musejí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit nezbytnost dalšího trvání vazby. Rozhodování o vazbě může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě, přičemž je třeba, aby závěry soudu o nezbytnosti dalšího vazebního stíhání logicky plynuly z dosud zjištěného skutkového stavu. Důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem tak může být např. zcela paušální odůvodnění vazby obviněného. Kasace na základě ústavní stížnosti však nebude připadat v úvahu, lze-li z napadených rozhodnutí jasně vysledovat objektivní východiska, způsob uvažování soudu a jejich vztah k závěrům, k nimž se obecné soudy při hodnocení osoby obviněného dobraly.

V trestní věci stěžovatele orgány činné v trestním řízení postupovaly ústavně konformním způsobem, když dovodily, že důvody vazby útěkové a předstižné ve smyslu výše citovaných ustanovení v případě stěžovatele stále trvají, a to na základě řady konkrétních skutečností, které jsou v napadených rozhodnutích stručně, leč dostatečně rozvedeny. Pokud jde konkrétně o výtky stěžovatele ohledně důvodů vazby útěkové dle ust. § 67 písm. a) tr. řádu, stěžovatel ve svém podání především odhlíží od celé řady konkrétních skutečností, o něž obecné soudy opřely své závěry o tom, že i nadále existuje důvodná obava, že se stěžovatel bude skrývat nebo jinak vyhýbat trestnímu stíhání. Předně je třeba poukázat na okolnosti, za nichž byl stěžovatel zadržen příslušníky policie. Stěžovatel byl zadržen dne 27. 5. 2008 v objektu v obci Stochov - Hornice č. p. 20, kde byla policií objevena rozsáhlá ilegální pěstírna konopí setého (Cannabis sativa), rostliny obsahující omamnou látku THC ve smyslu příloh zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Stěžovatel přitom v trestním řízení zprvu vystupoval pod smyšleným jménem D. P. v úmyslu uvádět orgány činné v trestním řízení v omyl o své totožnosti. Pod uvedeným jménem dokonce podal žádost o propuštění z vazby na svobodu dle ust. § 72 tr. řádu.

Z okolností zadržení stěžovatele a z kontextu projednávané trestné činnosti dále plyne, že obecné soudy měly při rozhodování o vazbě stěžovatele náležitý důvod nedůvěřovat jeho tvrzením ohledně jeho práce v pohostinském stravovacím zařízení jiného občana Vietnamu. Okresní soud a po něm Krajský soud v Praze v kontextu dosud zjištěných okolností v napadených rozhodnutích dostatečně zdůvodnily, proč nelze uvěřit zárukám nabízeným svědkem N. V. V. Za daných okolností, kdy je teprve v počátcích vyšetřování organizované drogové trestné činnosti, na níž se měla podílet řada dosud nezjištěných osob, a kdy se pachatel zjevně nezdržoval na místě, které ve svých podáních uváděl, lze z hlediska ústavněprávních limitů vazby jako zásahu do osobní svobody akceptovat obavu obecných soudů z útěku a zmizení stěžovatele z dosahu orgánů činných v trestním řízení jako odůvodněnou. Obecné soudy dostatečně zdůvodnily, proč považují v případě stěžovatele za pravděpodobné, že se jako osoba bez zjevné vazby na určité místo v ČR bude skrývat nebo uprchne ve smyslu ust. § 67 pís. a) tr. řádu.

Mutatis mutandis lze přitom uvedené odůvodnění uplatnit i ohledně vazby předstižné. Okolnosti případu zavdaly obecným soudům dostatečný důvod se oprávněně domnívat, že stěžovatel prostředky k obživě získává z pěstování rostlin konopí, obsahujících omamné a psychotropní látky. Jak plyne z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy tak usuzují na základě skutečnosti, že stěžovatel byl zadržen v pěstírně konopí, jež mu byla zřejmě svěřena dalšími pachateli drogové trestné činnosti do opatrování. Po svém propuštění z vazby by tudíž stěžovatel dle podložené úvahy obecných soudů mohl být v rámci organizované skupiny pachatelů pověřen obdobnou činností na jiném místě. Jde o argumentaci, kterou Ústavní soud jako zdůvodnění předstižné vazby z hlediska ústavněprávních záruk trestního procesu a v souladu se zásadou minimalizace zásahů do pravomoci obecných soudů může akceptovat.

Na druhé straně musí Ústavní soud označit za nadbytečné úvahy krajského soudu ohledně neprodloužení povolení k trvalému pobytu stěžovateli s ohledem na jeho nynější trestní a vazební stíhání. Taková úvaha, byť vyjádřená toliko v odůvodnění rozhodnutí o vazbě, trestnímu soudu nepřísluší, již s ohledem na zásadu presumpce neviny.

Uvedené však nic nemění na tom, že napadená rozhodnutí obecných soudů o vazbě stěžovatele nelze považovat za porušující jeho základní práva ve smyslu výše citovaných článků Úmluvy a Listiny, a proto byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2008

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu Ústavního soudu