III. ÚS 2664/15 #1Usnesení ÚS ze dne 15.09.2015

III.ÚS 2664/15 ze dne 15. 9. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci návrhu Vladimíra Šepela, bez právního zastoupení, na zrušení zákona č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 1. září 2015 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Vladimíra Šepela, označený jako "Stížnost na zákon o napravení křivd za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi". Z obsahu podání je patrno, že navrhovatel pod tímto označením míní zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění pozdějších předpisů, a že se navrhovatel domáhá zrušení, eventuálně změny tohoto zákona.

Tomuto návrhu nelze vyhovět, neboť pro jeho projednání nejsou splněny zákonné podmínky.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho hlavním úkolem ve smyslu ustanovení článku 83 Ústavy České republiky je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se Ústavní soud ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). I pro Ústavní soud to mimo jiné znamená, že musí respektovat své kompetence vymezené především v ustanovení článku 87 odst. 1 Ústavy, které jsou dále konkretizovány zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a nemůže je překračovat.

Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen:

a) prezident republiky,

b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,

c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

d) vláda za podmínek uvedených v § 118,

e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.

Ústavní stížnost podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 74 citovaného zákona může fyzická nebo právnická osoba spolu s ústavní stížností podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Fyzická nebo právnická osoba je tedy podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. e) ve spojení s ustanovením § 74 zákona o Ústavním soudu oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu pouze společně s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo pouze právní předpis. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu představovat pouze individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní (srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 246/96 - judikáty Ústavního soudu jsou dostupné v internetové databázi NALUS http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci se navrhovatel obrátil na Ústavní soud přímo s návrhem na zrušení zákona, aniž by byly splněny podmínky stanovené v § 64 odst. 1 písm. e) a v § 74 zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než projednávaný návrh na zrušení zákona - aniž posuzoval splnění dalších náležitostí podání - podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu