III.ÚS 261/96 ze dne 8. 11. 1996
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 261/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů JUDr. A.Š. a ing. O.Š., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.H.,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 11. června 1996, čj. 14 Co 789/94-72, protože jím mělo být porušeno jejich ústavní právo na ochranu vlastnictví, zaručení č1. 11 Listiny základních práv a svobod.
Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Podle ust. § 75 odst. 1 téhož zákona je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
1
Navrhovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti uvádějí, že "proti rozsudku Krajského soudu Brno jsme rovněž podali dovolání...". Ústavní soud se proto obrátil na právního zástupce navrhovatelů s dotazem, zda ve věci, která je předmětem ústavní stížnosti, skutečně bylo podáno dovolání a z jakého důvodu. Z vyjádření právního zástupce, doručeného Ústavnímu soudu dne 21.10.1996 vyplynulo, že dovolání skutečně bylo podáno, a to proti témuž rozsudku, který byl napaden ústavní stížností.
Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 4 C 290/92, který si Ústavní soud vyžádal vyplynulo, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne 11.6.1996, čj. 14 Co 789/94, nabyl právní moci dne 2.8.1996. Tímto rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvého stupně jak ve věci samé, tak ve výroku o náhradě nákladů. Dne 27.8.1996 podali navrhovatelé proti tomuto rozsudku dovolání podle ust. § 238 odst. 1 písmeno a) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl.
Dovolání nepochybně je procesním prostředkem, který zákon k ochraně práv navrhovatelů poskytuje, zejména je-li nepochybné, že je přípustné. V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve věci samé a je tudíž dán dovolací důvod [§ 238 odst. 1 písmeno a) o.s.ř.].
Za uvedeného stavu řízení ve věci je zjevné, že navrhovatelé v době podání ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 1996
JUDr.Vladimír Jurka
soudce Ústavního soudu ČR