III. ÚS 2017/11 #1Usnesení ÚS ze dne 16.11.2011

III.ÚS 2017/11 ze dne 16. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Vlastimilem Janečkem, advokátem v Praze 1, Týnská 12, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2011 č. j. 4 Nd 107/2011-289, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 11. 7. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2011 č. j. 4 Nd 107/2011-289, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a porušena měla být také jeho právní jistota podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Jak patrno z ústavní stížnosti, napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 19/2011.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na své působení před rokem 1989 s tím, že nemá důvěru v osoby, které jsou spjaty s minulým režimem. Představuje pro ně určité nebezpečí, přinejmenším tím, že jim připomíná jejich minulost. Z tohoto důvodu jej nemohou tyto osoby vnímat neutrálně a zcela objektivně. Vznesl proto námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří byli členy Komunistické strany Československa (KSČ), již podrobně odůvodnil. Nejvyšší soud však prý zcela nesprávně konstatoval, že jako hlavní důvod své námitky uvádí jejich členství či kandidaturu ve zmíněné straně. Stěžovatel souhlasí s tím, že toto není způsobilou námitkou podjatosti, ovšem v kontextu jeho stále pokračujícího boje proti exponentům minulého režimu, včetně soudců s komunistickou minulostí, je tomu jinak. Je proto třeba předpokládat, že zmíněné aktivity těmto soudcům nebudou příjemné, a nemohou být proto nestranní. Dále stěžovatel namítl, že obecné soudy, rozhodují-li o přidělení jeho věci konkrétnímu soudci, rozhodují v rozporu se systémem přidělování věcí. Poukazuje přitom na jinou věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 247/2008 s tím, že k tomu mělo dojít i v této věci.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Otázkou možné podjatosti soudců z důvodu jejich dřívějšího členství v KSČ se Ústavní soud na základě ústavních stížností téhož stěžovatele opakovaně zabýval v usnesení ze dne 24. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 3268/10, ze dne 5. 5. 2011 sp. zn. III. ÚS 860/11 a ze dne 30. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 1448/11. Stěžovatel, jak lze usuzovat z ústavní stížnosti, názor Ústavního soudu akceptoval, nicméně svou argumentaci doplnil v tom smyslu, že se v současné době angažuje proti exponentům bývalého režimu, včetně soudců s komunistickou minulostí, a ti že proto vůči jeho osobě mohou mít negativní vztah. Z napadeného rozhodnutí ovšem neplyne, že by stěžovatel svou námitku podjatosti odůvodnil tímto způsobem, a i kdyby tomu tak bylo, touto problematikou se již zabýval III. senát Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. III. ÚS 3268/10, přičemž ve světle právního názoru tam vysloveného by napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu plně obstálo. Jde-li o námitku pochybení při přidělování věci, tuto stěžovatel ničím nepodložil, tedy až na zcela irelevantní tvrzení, že se tak děje u jiných soudů v jiných věcech. Proto ani tuto námitku neshledal Ústavní soud opodstatněnou.

S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu