III. ÚS 1795/12 #1Usnesení ÚS ze dne 07.06.2012

III.ÚS 1795/12 ze dne 7. 6. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatelky Obec Kocbeře, se sídlem Kocbeře 53, zastoupené JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. února 2012 č. j. 7 Ao 8/2011-75, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší správní soud (I.) zamítl návrh stěžovatelky na zrušení části opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Královéhradeckého kraje, vydaného zastupitelstvem Královéhradeckého kraje usnesením č. ZK/22/1546/2011 ze dne 8. září 2011, a to části textového i grafického vymezení ploch a koridorů veřejně prospěšné stavby rychlostní silnice R11 označené v části g) jako DS1p v jejím úseku Jaroměř - Trutnov (dále jen "koridor R11"), a dále (II.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento rozsudek stěžovatelka napadla formálně bezvadnou ústavní stížností a tvrdila, že jím došlo k porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 1 odst. 2 a čl. 101 Ústavy ČR. Stěžovatelka zevrubně kritizovala způsob, jímž se Nejvyšší správní soud vypořádal s argumenty obsaženými v jejím návrhu, dle nichž předmětná koncepce Zásad územního rozvoje Královéhradeckého kraje nebyla posouzena z pohledu jejich vlivů na životní prostředí jako celek, tj. všechny jimi navrhované záměry jednotlivě i ve svém souhrnu komplexně. Stěžovatelka v důsledku toho namítala, že v daném případě došlo k porušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, která nezbytnost posouzení daného územně plánovacího dokumentu v naznačených intencích vyžaduje a neumožňuje některé jeho části z posuzování vlivů na životní prostředí vyjmout. Stěžovatelka v této souvislosti namítla i porušení § 10a odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pro posouzení věci rozhodném, a § 19 odst. 2, § 36 odst. 1, § 37 odst. 1 zákona č. 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v procesu pořizování zásad územního rozvoje nebyl vyhodnocen z tohoto pohledu nejen koridor R11 jako takový, ale nemohly být vzhledem k důvodům, které v návrhu blíže rozvedla, ani komplexně a řádně vyhodnoceny vlivy uvedené koncepce s vyhodnocením vzájemných kumulativních a synergických vlivů všech navrhovaných záměrů. Své námitky (návrhové body) předložené Nejvyššímu správnímu soudu opětovně předestřela v ústavní stížnosti a domáhala se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedený rozsudek nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Názoru stěžovatelky, že se Nejvyšší správní soud náležitě nevypořádal s argumenty, jimiž svůj návrh podložila, Ústavní soud nepřisvědčil. Napadený rozsudek je v mezích relevantních námitek stěžovatelky způsobem nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci logicky akceptovatelného argumentačního pole dostatečně a náležitě odůvodněn. To s důrazem na posouzení kontextuální a časovou genezi procesu tvorby zásad územního rozvoje, jakož i zohlednění různorodých (a z povahy věci často i protisměrných) veřejných zájmů. Nejvyšší správní soud přesvědčivě reagoval na argumenty stěžovatelky, jež jsou rovněž opětovně formulovány v ústavní stížnosti, pročež na obsah napadeného rozsudku, jež je takto výrazem ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí odkázat.

Ústavní stížnost byla za této situace posouzena jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu