III. ÚS 120/94Usnesení ÚS ze dne 24.08.1994 Zásah orgánu veřejné moci do základního práva nebo svobody jako základní podmínka ústavní stížnosti

Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Aplikace citovaného ustanovení Ústavním soudem je v předmětné věci vyloučena, protože navrhovatelé neprokázali základní náležitost ústavní stížnosti, tj. zásah orgánu veřejné moci, v daném případě existenci rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů podle § 28 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb.

III.ÚS 120/94 ze dne 24. 8. 1994

U 17/2 SbNU 237

Zásah orgánu veřejné moci do základního práva nebo svobody jako základní podmínka ústavní stížnosti

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů: Ing. A.K., Ing. P.D., JUDr. T.K., Mgr. V.J., Ing. P.H., MUDr. J.K., J.S., Ing. J.P., J.V., D.Š., J.B., JUDr. P.T., JUDr. J.O., I.K., Ing. J.M., M.R., Mgr. M.F., J.N. a Ing. M.J.,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se navrhovatelé domáhají zrušení ustanovení § 25 odst. 3 a přílohy zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů. V odůvodnění svého návrhu namítají znevýhodnění nezávislých kandidátů pro volby do obecních zastupitelstev a tím porušení ústavního principu rovnosti. Z hlediska druhu řízení před Ústavním soudem České republiky navrhovatelé označují svoje podání termínem ústavní stížnost.

K tomu, aby předmětný návrh mohl být ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem vyžadované náležitosti, zakotvené zejména v § 30 odst. 1, § 34, § 72, § 75 zákona č. 182/1993 Sb. Všechny uvedené náležitosti musí splňovat rovněž ústavní stížnost, se kterou je podle § 74 citovaného zákona spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že právo mocným rozhodnutím v řízení, jehož

byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. V případě navrhovatelů by v souvislosti s námitkou protiústavnosti § 25 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb. takovýmto zásahem orgánu veřejné moci bylo výlučně rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny podle § 28 odst. 3 citovaného zákona. Z podaného návrhu nevyplývá, že by k takovému zásahu orgánu veřejné moci došlo.

Podle ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ve věci přezkoumání rozhodnutí místní volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů poskytuje zákon č. 152/1994 Sb. možnost podat k volební komisi vyššího stupně odvolání (§ 28 odst. 3). V případě odmítnutí odvolání zakládá ustanovení § 58 odst. 2 citovaného zákona oprávnění domáhat se soudního přezkoumání rozhodnutí volební komise. Pokud by došel soud k závěru, že ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb., jehož by mělo být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky věc předložit Ústavnímu soudu. V případě, že by soud k takovému závěru nedospěl, a rozhodl by v souladu s ustanovením § 25 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb., byly by splněny podmínky § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. pro podání ústavní stížnosti.

Navrhovatelé však nevyužili žádný procesní prostředek k ochraně svého práva, který jim zákon poskytuje. Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Aplikace citovaného ustanovení Ústavním soudem je v předmětné věci vyloučena, protože navrhovatelé neprokázali základní náležitost ústavní stížnosti, tj. zásah orgánu veřejné moci, v daném případě existenci rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů podle § 28 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb. Z uvedeného vyplývá, že absence náležitosti, vyžadované pro ústavní stížnost v § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odůvodňuje závěr o zjevné neopodstatněnosti návrhu, důsledkem čehož je podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. jeho odmítnutí.

Výklad návrhu ve smyslu jeho kvalifikace jako návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (§ 64 až 71 zákona č. 182/1993 Sb.) vede k závěru o jeho rozporu s ustanovením § 64 zákona č. 182/1993 Sb., které upravuje okruh aktivně legitimovaných subjektů pro dané řízení. Z tohoto hlediska je nutno jej kvalifikovat jako návrh, podaný někým zjevně neoprávněným, což je následně podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. rovněž důvodem jeho odmítnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 24. 8. 1994

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj