III. ÚS 107/03Usnesení ÚS ze dne 04.09.2003

III.ÚS 107/03 ze dne 4. 9. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 107/03

Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci navrhovatele D. s. B., a. s. zastoupeného JUDr. P. S., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. června 2002 č. j. 40 K 11/2002-169 a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. 1 Ko 337/2002-496, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2002 č. j. 40 K 11/2002-280 a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. 1 Ko 338/2002-500, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy. Poukázal na okolnosti, za nichž byl prohlášen konkurs na jeho majetek a ustanoven mu opatrovník, na situaci, která vznikla volbou členů představenstva a dozorčí rady a prohlášením akcionáře společnosti o tom, že je akcionářem jediným a jako takový rovněž členy představenstva a dozorčí rady jmenoval. Dále vyslovil výhrady proti osobě opatrovníka, když jde o justiční čekatelku, vykonávající praxi u Krajského soudu v Hradci Králové.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o rozhodnutí, jímž byl v konkurzním řízení stěžovateli ustanoven opatrovník, lze odkázat na obsah usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. 1 Ko 337/2002-496 a jeho odůvodnění pro použití § 29 odst. 2 občanského soudního řádu, jakož i na obsah ústavní stížnosti, v níž navrhovatel sám potvrzuje

existenci více osob, které tvrdí, že jsou oprávněny za stěžovatele jednat. Nutno dodat, že odpadnutím důvodu, pro který byl opatrovník ustanoven, jeho funkce zanikne a pokud by nesprávným postupemsoudu byla účastníku odňata možnost jednat před soudem, může být pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé napadeno žalobou pro zmatečnost (§ 229 odst. 3 obč. soudního řádu). S ohledem na tato zjištění pak Vrchní soud v Praze odmítl odvolání stěžovatele ve věci sp. zn. 1 Ko 336/2002 dne 5. prosince 2002 opodstatněně, když ustanovení opatrovníka dle § 29 odst. 2 obč. soudního řádu bylo shledáno i soudem II. stupně důvodným a když opatrovník sám předmětné odvolání za stěžovatele nepodal.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2003