III. ÚS 1045/08 #1Usnesení ÚS ze dne 12.06.2008

III.ÚS 1045/08 ze dne 12. 6. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Bezděkova 53, proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 3. 2008 č. j. 0 Nt 901/2008-5 a usnesení náměstka okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. ZT 348/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení, neboť míní, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením policejního orgánu (Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování Strakonice) ze dne 27. 7. 2007 ČTS: ORST-333/HK-2007, bylo pro jednání spočívající v přisvojení si svěřených peněžních prostředků společnosti VEROLD Strakonice, s. r. o., zahájeno proti stěžovateli trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zákona.

Usnesením ze dne 27. 7. 2007 (resp. opravným usnesením ze dne 30. 7. 2007) ČTS: ORST-333/HK-2007 policejní orgán zajistil peněžní prostředky stěžovatele na jeho účtu u Komerční banky, a. s., a to do výše 352 000 Kč.

Stěžovatelova žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků byla ústavní stížností napadeným usnesením státního zástupce podle § 79a odst. 4 tr. řádu zamítnuta s odůvodněním, že poškozenou byla ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení provedena analýza účetnictví za období od února 2006 do dubna 2007 ve vztahu k čerpání pohonných hmot na čerpací stanici poškozené, kde byl stěžovatel zaměstnán. Z průběžných výsledků této analýzy, jak se podává z odůvodnění usnesení, vyplývá "velmi důvodné podezření, že způsobená škoda obviněným je mnohonásobně vyšší a tudíž je předpoklad změny právní kvalifikace v neprospěch obviněného."

Stížnost proti tomuto usnesení Okresní soud ve Strakonicích taktéž napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z vyšetřovacího spisu zjistil, že policejní orgán opatřil "celou řadu především listinných důkazů zaměřených na zjištění způsobené škody (a) rovněž provedl výslechy svědků", přičemž důkazy, které byly doposud shromážděny policejním orgánem, podle jeho názoru nasvědčují tomu, že skutky, pro něž je vedeno trestní stíhání, "se staly... a zůstává důvodné podezření, že se (jich) dopustil právě (stěžovatel)"; nadto došlo k rozšíření trestního stíhání stěžovatele o další období, přičemž nově zjištěná (celková) způsobená škoda činí 441 263,95 Kč.

Stěžovatel je přesvědčen, že žádná ze zákonných podmínek (dle § 79a odst. 1 tr. řádu) nebyla splněna; napadené usnesení žádnou skutečnost nasvědčující tomu, že zajištěné finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, neuvádí, a dle stěžovatele zde žádná "zjištěná skutečnost", která by orgánu činnému v trestním řízení umožňovala, aby tak závažným způsobem zasáhl do jeho majetkových práv, neexistuje.

Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy")]. Není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat; pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud také opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257) nebo jestliže by byly výrazem "libovůle".

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

V mezích takto limitovaného přezkumu byla posouzena stěžovatelova stížnost, a to jako zjevně neopodstatněná.

Smyslem a účelem institutu zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, jak je upraven ustanovením § 79a tr. řádu, je omezení dispozičního práva majitele bankovního účtu k těmto prostředkům z důvodů zde taxativně uvedených, tj. pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti (tím je specifickým druhem zajištění věci v trestním řízení). Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu u banky pro účely trestního řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, pak příslušný orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo omezí (§ 79 odst. 3 tr. řádu). Takto může tento orgán rozhodnout i z podnětu žádosti majitele účtu o zrušení nebo omezení zajištění (§ 79a odst. 4 tr. řádu).

Je obecně uznáváno, že vyložené ustanovení trestního řádu představuje ústavně konformní výjimku z ochrany vlastnictví, která je při zachování určitých podmínek pokládána za přiměřenou cíli, sledovanému touto právní úpravou. Při naplnění zmíněných podmínek pak ingerence Ústavního soudu není namístě, a to již z toho důvodu, že by takovým postupem předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení a zasáhl by tak do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů, což mu nepřísluší. Ústavní soud je oprávněn se zabývat toliko otázkou, zda ustanovení § 79a odst. 3, 4 tr. řádu byla vyložena a aplikována ústavně konformním způsobem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 459/03).

Jak vyplývá z dikce uvedených ustanovení trestního řádu, je věcí úvahy rozhodujícího orgánu, zda nadále trvá potřeba zajištění peněžních prostředků pro účely trestního řízení. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z odůvodnění napadených usnesení, je důvodem zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele trvající důvodné podezření, že předmětné peněžní prostředky jsou výnosem stěžovatelovy trestné činnosti, přičemž poškozené společnosti měla být způsobena škoda ve výši 441 263,95 Kč.

V usnesení sp. zn. I. ÚS 723/02 Ústavní soud konstatoval, že zásah státu omezující základní práva musí vždy respektovat přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce; musí proto existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Jako porušující tuto zásadu proporcionality bylo zajištění finančních prostředků pro účely trestního řízení posouzeno kupříkladu v nálezu II. ÚS 642/07; od zde hodnocené situace se však věc stěžovatele odlišuje, neboť zajištění jeho finančních prostředků trvá teprve cca deset měsíců, což - vzhledem ku konkrétním postupům vyšetřování - za tehdy zjištěný excesivní stav považovat nelze.

Vycházeje ze shora uvedených úvah, má Ústavní soud zato, že rozhodující orgány (státní zástupce i soud) dodržely (dosud) obecné principy dané pro řízení o uvolnění zajištěných peněžních prostředků na účtu u banky podle § 79a odst. 3, 4 tr. řádu a dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat uvedená zákonná ustanovení ústavně konformním způsobem. Ústavní soud v posuzovaném případě nezjistil v postupu orgánů činných v trestním řízení libovůli nebo porušení procesních principů obsažených v ústavním pořádku, které by svědčily o dotčení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Pokud stěžovatel zároveň namítá, že v trestním řízení dochází k porušování jeho práva na obhajobu, vhledem k jím vymezenému petitu ústavní stížnosti se Ústavní soud, s ohledem na zásadu ultra petitum partium iudex condemnare non potest, uvedenou námitkou nemohl zabývat.

Je tudíž namístě uzavřít, že výše uvedené podmínky k ingerenci Ústavního soudu v dané věci splněny nejsou. Stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr, jak se podává z řečeného, lze mít za zřejmý.

Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2008

Jiří Mucha

předseda senátu