II. ÚS 542/04Usnesení ÚS ze dne 07.10.2004

II.ÚS 542/04 ze dne 7. 10. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. R. P., směřující proti průtahům (nečinnosti) v řízení u Okresního soudu v Lounech ve věci, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 531/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 3. září 2004 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti postupu Okresního soudu v Lounech v řízení o jeho žalobě. Stěžovatel se domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Lounech postupovat v řízení ve věci, sp. zn. 9 C 531/2000, bez zbytečných průtahů. Žalobu, jíž se stěžovatel domáhal spolu s manželkou proti žalované náhrady škody, kterou žalovaná způsobila svojí provozní činností na jejich majetku, podal u Okresního soudu v Lounech dne 4. května 2000. Dne 6. února 2002 podal stěžovatel u okresního soudu stížnost na průtahy v řízení, a to zejména proto, že od posledního jednání soudu dne 6. listopadu 2000 nebylo nařízeno žádné další jednání. Tato stížnost byla předsedou Okresního soudu v Lounech shledána jako důvodná, avšak žádná opatření k nápravě nebyla učiněna. V dalším období byl stěžovatel neustále vyzýván okresním soudem k doplnění a opravě žalobního petitu, takže do dne podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto, a ani nebylo nařízeno žádné další jednání. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem Okresního soudu v Lounech dochází k neodůvodněným průtahům v řízení, které znamenají porušení jeho ústavně zaručeného práva, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon"), včetně podmínek ustanovení § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud v minulosti nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (viz např. rozhodnutí ve věcech, sp. zn. I. ÚS 600/03, sp. zn. II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. července 2004 nový institut, tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek, sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech, sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04).

Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tento nový procesní prostředek k ochraně svého práva na spravedlivý proces, chápaný v jeho časové dimenzi, využil, a proto je třeba nyní podávanou ústavní stížnost považovat za podání předčasné a zatím nepřípustné. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], aniž by se mohl jakkoliv zabývat věcnou stránkou stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2004

JUDr. Jiří Nykodým

soudce zpravodaj