II. ÚS 471/14 #1Usnesení ÚS ze dne 27.02.2014

II.ÚS 471/14 ze dne 27. 2. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Jaroslavy Zenkerové, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 56 EC 1394/2011-31 ze dne 25. 4. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 2. 2014, stěžovatelka žádá o přezkoumání v záhlaví uvedeného rozsudku. Namítá, že rozsudek byl vydán na základě tzv. formulářové žaloby, a že neměla možnost se proti němu odvolat.

Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 10 stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobci částku 968 Kč s příslušným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 3 060,28 Kč. Současně ji s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. poučil, že proti rozsudku není odvolání přípustné.

Ústavní soud zjistil dotazem na příslušné kanceláři Obvodního soudu pro Prahu 10, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen do vlastních rukou dne 10. 6. 2013. Tuto informaci dále ověřil z kopie vyžádané doručenky.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nelze prominout.

Posledním rozhodnutím ve věci je ústavní stížností napadený rozsudek, který byl stěžovatelce doručen dne 10. 6. 2013. Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 12. 8. 2013. Pokud byla ústavní stížnost podána až dne 5. 2. 2014, stalo se tak zjevně po uplynutí stanovené dvouměsíční lhůty.

Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný návrh.

Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k věcnému projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj