II. ÚS 452/98Nález ÚS ze dne 20.02.2001 Oprávněnost vyloučení z mysliveckého sdružení, právo na spravedlivý proces

Okresní soud při svém rozhodování prováděl důkazy, přičemž jím vyvozené závěry o splnění podmínek pro navrhovatelovo vyloučení z mysliveckého sdružení jsou v extrémním rozporu s tím, co v řízení před okresním soudem vyšlo najevo. Jestliže totiž čl. 9 odst. 3 stanov Mysliveckého sdružení Z. stanoví, že k usnesení o vyloučení člena sdružení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů sdružení, nelze při celkovém počtu členů sdružení 28 dovodit z hlasování, při kterém z 24 přítomných hlasovalo 22 členů, a to tak, že 12 hlasů bylo pro vyloučení, 6 hlasů bylo proti a 6 členů se hlasování zdrželo, že došlo k platnému vyloučení navrhovatele z mysliveckého sdružení. Jestliže tedy Okresní soud v Českých Budějovicích navzdory uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že k vyloučení z mysliveckého sdružení Z. došlo oprávněně, porušil tím navrhovatelova ústavně zaručená práva na spravedlivý proces, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a došlo k odepření ochrany práv navrhovatele zákonem stanoveným způsobem podle čl. 90 Ústavy České republiky.

Otázkou možnosti zrušit ústavní stížností rovněž napadená rozhodnutí Myslivecké jednoty Z. se Ústavní soud nezabýval, neboť toto rozhodnutí není v rámci jeho přezkumné pravomoci, když nejde o rozhodnutí vydaná v oblasti výkonu veřejné správy, a Myslivecká jednota Z. při tomto svém rozhodování nevystupovala jako orgán veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

II.ÚS 452/98 ze dne 20. 2. 2001

N 35/21 SbNU 307

Oprávněnost vyloučení z mysliveckého sdružení, právo na spravedlivý proces

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

České republiky rozhodl v senátě, v právní věci

ústavní stížnosti J. K,. proti rozhodnutí Mysliveckého sdružení Z.

o vyloučení stěžovatele a pozbytí platnosti povolenky k lovu

v honitbě Z., a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze

dne 26.5.1998, sp. zn. 8 C 165/97, za účasti Mysliveckého sdružení

Z., se sídlem ve Z., jako vedlejšího účastníka, takto:

Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne

26.5.1998, sp. zn. 8 C 165/97, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 23.10.1998, který byl doručen Ústavnímu soudu

dne 26.10.1998, se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí

Mysliveckého sdružení Z. ze dne 29.8.1997, kterým byl stěžovatel

z tohoto sdružení vyloučen, a proti rozsudku Okresního soudu

v Českých Budějovicích ze dne 26.5.1998, sp. zn. 8 C 165/97.

Skutková a právní stránka věci spočívá v tom, že dne

29.8.1997 bylo členskou schůzí Mysliveckého sdružení Z. vydáno

rozhodnutí, kterým byl navrhovatel z tohoto sdružení vyloučen.

Před touto členskou schůzí obdržel navrhovatel sdělení předsedy

mysliveckého sdružení V. T. ze dne 28.7.1997, že ke dni 26.7.1997

pozbyla platnosti navrhovateli mysliveckým sdružením vydaná

povolenka k lovu v honitbě Z. s odůvodněním hrubého porušení

stanov a organizačního řádu, kterého se měl navrhovatel dopustit

tím, že si ponechal pro vlastní potřebu ulovený kus černé zvěře.

Toto rozhodnutí předsedy sdružení bylo časově omezeno do konání

nejbližší členské schůze sdružení. Navrhovatel se návrhem ze dne

7.10.1997 obrátil na Okresní soud v Českých Budějovicích,

a domáhal se vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že vyloučení

navrhovatele z mysliveckého sdružení je neplatné a rovněž je

neplatné rozhodnutí o pozbytí platnosti povolenky k lovu.

Okresní soud v Českých Budějovicích návrh navrhovatele

zamítl. Věc posuzoval podle ustanovení § 244 a násl. občanského

soudního řádu, tedy ve správním soudnictví, neboť daná věc prý

spadá pod tuto úpravu, neboť ve smyslu ustanovení § 244 odst. 2 o.

s. ř. ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost

rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož

i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim

zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických

a právnických osob v oblasti veřejné správy. Zároveň však okresní

soud dospěl k závěru, že v daném případě se nejednalo o oblast

veřejné správy a dotčená práva jsou charakteru soukromoprávního,

je zároveň založena věcná příslušnost okresního soudu podle

ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování

občanů, ve znění pozdějších předpisů. V poučení rozsudku je

uvedeno, že proti rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode

dne doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu

v Českých Budějovicích.

Proti rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích podal

navrhovatel odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích,

který řízení o odvolání zastavil, když toto své rozhodnutí opřel

o argumentaci, že podle ustanovení § 244 o.s.ř. ve správním

soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných

prostředků také rozhodnutí orgánů zájmové samosprávy, mezi které

prý patří i rozhodnutí o vyloučení člena mysliveckého sdružení,

resp. o pozbytí platnosti povolenky k lovu. Přezkumná činnost

soudu se řídí zvláštní úpravou, která je uvedena v části páté

o. s. ř. o správním soudnictví, nikoliv obecnými ustanoveními

o. s. ř., která se týkají řízení před soudem. Z toho plyne

i odlišná úprava opravných prostředků, které, s výjimkou věcí

podle § 250s o. s. ř., proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve

správním soudnictví, nejsou přípustné. Z toho krajský soud dovodil

svou chybějící funkční příslušnost, jako neodstranitelný

nedostatek podmínky řízení, a podle § 104 odst. 1 a § 246c

o. s. ř. řízení zastavil, aniž by mohla být přezkoumána věcná

správnost napadeného rozsudku.

Navrhovatel v ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud

v Českých Budějovicích projednávanou věc věcně i právně nesprávně

zhodnotil, a v důsledku toho bylo navrhovateli odepřeno ústavně

zaručené právo navrhovatele sdružovat se, obsažené v čl. 20 odst.

1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že okresní

soud zcela pominul příslušná ustanovení stanov Mysliveckého

sdružení Z., která upravují postup při projednávání porušení

členských povinností a vyloučení člena sdružení, zejména poukázal

na ustanovení upravující postup při vyloučení člena sdružení, kdy

je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů sdružení (čl.

9 odst. 3 stanov), kterých bylo v době rozhodování 28, když v jeho

případě pro vyloučení hlasovalo pouze 12 členů. Dále poukázal na

nesprávný postup při rozhodování o pozbytí platnosti povolenky

k lovu navrhovatelem, když dle stanov může takové opatření

přijmout výbor sdružení (čl. 8 odst. 1), přičemž v jeho případě

jednal pouze předseda sdružení.

Okresní soud v Českých Budějovicích, zastoupený JUDr. L.

Bláhovo.u, předsedkyní senátu, odkázal na odůvodnění svého

rozhodnutí a dále k návrhu uvedl, že v rozhodnutí okresního soudu

je uvedeno chybné poučení, neboť proti rozhodnutí okresního soudu

není, dle části páté o. s. ř. - § 250j odst. 4, přípustný opravný

prostředek.

Vedlejší účastník, Myslivecké sdružení Z., k věci uvedl,

že navrhovatel zůstal i po vyloučení z Mysliveckého sdružení Z.

členem Českomoravské myslivecké jednoty, dál mohl vlastnit lovecký

lístek, opravňující jej k výkonu práva myslivosti, a může požádat

o členství v mysliveckém sdružení podle vlastní volby, a není mu

upřeno právo se sdružovat.

Z ústavní stížnosti, vyjádření vedlejšího účastníka

a z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 8 C 165/97, dospěl Ústavní soud k závěru, že

ústavní stížnost je důvodná.

V souladu s právním názorem a argumentací, vyslovenými ve

věci sp. zn. IV. ÚS 9/98, Ústavní soud konstatuje, že stanovisko

obecných soudů, podle kterého na přezkum rozhodnutí některého

z orgánů sdružení ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.,

nelze vztáhnout obecná ustanovení občanského soudního řádu,

týkající se řízení před soudem, a že proto je věc nutno posuzovat

podle zvláštních ustanovení o správním soudnictví, pomíjí, že tato

rozhodnutí, vydávaná na základě stanov či řádů, nejsou

rozhodnutími vydávanými v oblasti veřejné správy, což je základní

podmínkou přezkumu ve správním soudnictví podle ustanovení § 244

odst. 2 o. s. ř. Není-li tedy možný postup podle části páté o. s.

ř., upravující správní soudnictví, nezbývá než vzhledem

k ustanovení § 7 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k 15 odst. 1

zákona č. 83/1990 Sb., přiměřeně aplikovat část první a část třetí

o.s.ř. Jde tedy o občanské soudní řízení sui generis, v němž

ustanovení části páté o správním soudnictví aplikovat nelze.

V souladu se shora uvedeným v daném případě věc posoudil

Okresní soud v Českých Budějovicích, který založil v poučení

možnost odvolání proti svému rozsudku. Tohoto práva navrhovatel

využil. Nesprávným postupem Krajského soudu v Českých

Budějovicích, založeném na právním názoru odlišném od shora

uvedeného názoru Ústavního soudu, bylo však řízení o odvolání

zastaveno. Došlo tedy ze strany navrhovatele k vyčerpání všech

prostředků k ochraně jeho práva, které mu zákon poskytoval, jak to

vyžaduje § 72 odst. 2 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve

znění pozdějších předpisů a jeho ústavní stížnost nelze proto

považovat za nepřípustnou. Nelze ji také posuzovat jako podanou po

zákonem stanovené lhůtě, když počátek lhůty pro podání návrhu

k Ústavnímu soudu navrhovatel vztáhl k usnesení Krajského soudu

v Českých Budějovicích o zastavení řízení, na který se oprávněně

svým odvoláním obrátil, a nikoli k rozsudku Okresního soudu

v Českých Budějovicích, který ve věci samé rozhodoval, a proti

kterému ústavní stížnost směřuje, a to v důsledku nesprávného

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Předmětné

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích však ústavní

stížností nebylo napadeno, a proto se Ústavní soud nemohl závazně

zabývat otázkou jeho eventuálního zrušení /§ 82 odst. 3 písm. a)

zákona o Ústavním soudu/.

Ústavní soud při přezkoumání napadeného rozsudku

Okresního soudu v Českých Budějovicích zjistil, že okresní soud

při svém rozhodování prováděl důkazy, přičemž jím vyvozené závěry

o splnění podmínek pro navrhovatelovo vyloučení z mysliveckého

sdružení jsou v extrémním rozporu s tím, co v řízení před okresním

soudem vyšlo najevo. Jestliže totiž čl. 9 odst. 3 stanov

Mysliveckého sdružení Z. stanoví, že k usnesení o vyloučení člena

sdružení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů

sdružení, nelze při celkovém počtu členů sdružení 28 dovodit

z hlasování, při kterém z 24 přítomných hlasovalo 22 členů, a to

tak, že 12 hlasů bylo pro vyloučení, 6 hlasů bylo proti a 6 členů

se hlasování zdrželo, že došlo k platnému vyloučení navrhovatele

z mysliveckého sdružení. Jestliže tedy Okresní soud v Českých

Budějovicích navzdory uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že

k vyloučení z mysliveckého sdružení Z. došlo oprávněně, porušil

tím navrhovatelova ústavně zaručená práva na spravedlivý proces,

zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

a došlo k odepření ochrany práv navrhovatele zákonem stanoveným

způsobem podle čl. 90 Ústavy České republiky.

Aniž by se zabýval dalšími argumenty uváděnými navrhovatelem

a předjímal konečné rozhodnutí obecného soudu, vzhledem k výše

uvedeným důvodům, Ústavní soud rozsudek Okresního soudu v Českých

Budějovicích ze dne 26.5.1998, sp. zn.8 C 165/97, zrušil, jak

shora uvedeno.

Otázkou možnosti zrušit ústavní stížností rovněž napadená

rozhodnutí Myslivecké jednoty Z. se Ústavní soud nezabýval, neboť

toto rozhodnutí není v rámci jeho přezkumné pravomoci, když nejde

o rozhodnutí vydaná v oblasti výkonu veřejné správy, a Myslivecká

jednota Z. při tomto svém rozhodování nevystupovala jako orgán

veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona

o Ústavnímsoudu.

Poučení:

Proti usnesení Ústavníhosoudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. 2. 2001