II. ÚS 444/01Nález ÚS ze dne 30.10.2001 K nutnosti řádného odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení

Rozhodnutí soudu o nákladech řízení musí být vždy řádně zdůvodněno. Nepostačí pouhý odkaz na příslušné ustanovení občanského soudního řádu. Nedodržením této zásady je porušeno právo účastníků na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

II.ÚS 444/01 ze dne 30. 10. 2001

N 163/24 SbNU 197

K nutnosti řádného odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu, ve věci ústavní stížnosti

stěžovatele K. K., za účasti účastníka řízení Vrchního soudu

v Praze a vedlejšího účastníka řízení obchodní společnosti R., s.

r. o., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001,

sp. zn. 7 Cmo 1039/2000, části II. výroku, a to se souhlasem

účastníků bez ústního jednání, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001, sp. zn.

7 Cmo 1039/2000, v části II. výroku, která se týká nákladů řízení,

se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 23. 7.

2001, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu

v Praze ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 7 Cmo 1039/2000, v části II.

výroku, která se týká nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení

stěžovateli, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje

všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání

v projednání a rozhodnutí věci samé.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 7

Cmo 1039/2000, změnil rozsudek Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 13. 9. 2000 , sp. zn. 13 Cm 1018/99, ve výroku

ve věci samé tak, že účast žalobce (v řízení před Ústavním soudem

stěžovatel) v žalované společnosti R., s. r. o. (v řízení před

Ústavním soudem vedlejší účastník), se zrušuje. Vrchní soud

v Praze dále potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve zbývající

části prvního výroku, dle kterého návrh, aby žalovaná společnost

byla povinna na základě mimořádné účetní uzávěrky sestavené

a schválené do 20-ti dnů ode dne právní moci rozhodnutí stanovit

vypořádací podíl společníka K. K. (v řízení před Ústavním soudem

stěžovatel) a vyplatit jej do tří měsíců ode dne schválení

mimořádné účetní uzávěrky, a dále, návrh na uložení povinnosti

žalované společnosti zpřístupnit společníku K. K. účetnictví ode

dne vzniku společnosti a stav zásob do ukončení jeho účasti, se

zamítá.

Ve druhém výroku rozsudku rozhodl odvolací soud tak, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou

stupňů. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že o nákladech řízení

rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 2 a § 211 o. s. ř.

tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

před soudy obou stupňů, neboť každý z účastníků měl úspěch pouze

částečný.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v předmětném sporu

sice uspěl jen částečně, uspěl však nepochybně v tom, co tvořilo

meritum věci, tedy v určení, že jeho účast ve společnosti se

zrušuje, neboť na něm nelze spravedlivě požadovat, aby v žalované

společnosti setrval. Neuspěl pouze ve vedlejších doprovodných

návrzích, jež při přisvědčení jeho návrhu ve svém důsledku mohly

zabránit dalším žalobám mezi účastníky. Stěžovatel dále uvádí, že

měl nesporně úspěch v hlavní otázce, takže i když měl formálně

úspěch jen částečný, podle jeho názoru přichází v tomto případě

v úvahu plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142

odst. 3 o. s. ř. Dále stěžovatel odkázal na obdobný případ, který

byl Ústavním soudem řešen pod sp. zn. III. ÚS 170/99.

Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 13 Cm 1018/99, vedený

u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dále si Ústavní soud

vyžádal vyjádření Vrchního soudu v Praze, jakož i vyjádření

obchodní společnosti Richmont., s. r. o., k projednávané věci.

Ústavní soud rovněž požádal účastníky a vedlejšího účastníka

o sdělení, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření, které Ústavní soud

obdržel dne 24. 9. 2001, uvedl, že stěžovateli je nutno přisvědčit

pouze v tom, že odvolací soud výrok rozsudku o náhradě nákladů

řízení před soudy obou stupňů odůvodnil jen ust. § 142 odst. 2

a § 211 o. s. ř. Jako konkrétní důvod takového rozhodnutí ovšem

uvedl pouze částečný úspěch každého z účastníků. Vzhledem

k povaze předmětného sporu, jakož i konkrétním skutečnostem

zjištěným během řízení, se však předsedovi senátu JUDr. H. jeví

rozhodnutí o nákladech řízení jako spravedlivé. Z uvedených důvodů

považuje předseda senátu ústavní stížnost za nedůvodnou. Dále

předseda senátu ve svém vyjádření k ústavní stížnosti dal souhlas

k upuštění od ústního jednání ve smyslu ust. § 44 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Obchodní společnost R., s. r. o., ve svém vyjádření, které

bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 13. 9. 2001, uvedla, že podanou

ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a plně se ztotožňuje

s právními závěry Vrchního soudu v Praze, které zaujal v otázce

náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vrchní soud

v Praze správně posuzoval podíl úspěšnosti sporných stran v tomto

sporu a rozhodl věcně správně. Na základě uvedených skutečností

zastává společnost R., s. r. o., názor, že ústavní stížnost není

důvodná, a navrhuje, aby byla zamítnuta. Dále dala uvedená

společnost ve svém vyjádření k ústavní stížnosti souhlas s tím,

aby věc byla projednána bez její účasti.

Stěžovatel dal ve svém podání, které Ústavní soud obdržel dne

18. 9. 2001, rovněž souhlas k upuštění od ústního jednání

v projednávané věci.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud

k závěru, že podaná ústavní stížnost je opodstatněná.

Ve svém rozhodnutí, vedeném pod sp. zn. III. ÚS 170/99,

Ústavní soud vyslovil právní názor, že v postupu, který není

odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky

libovůle a nahodilosti. Pouhý formální odkaz na příslušné

ustanovení zákona bez objasnění závěru, ke kterému soud dospěl,

není dostačující. Také úvahou o úspěšnosti (byť i částečné) ve

vedeném sporu se obecný soud musí zabývat a z pohledu již řečeného

tyto úvahy provést a přesvědčivě odůvodnit závěry, ke kterým

v těchto souvislostech dospěl. Uvedený právní názor je možné

aplikovat i na nyní projednávanou věc.

V projednávané věci výrok o nákladech řízení rozsudku

Vrchního soudu v Praze není odůvodněn, soud pouze formálně odkázal

na příslušná ustanovení o. s. ř., aniž by zhodnotil a vysvětlil,

v čem je spatřován úspěch či neúspěch navrhovatele ve sporu

a v jakém rozsahu.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy

a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných

soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud

oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím

těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním

zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl

k závěru, že v projednávané věci ze strany jednajícího soudu bylo

porušeno stěžovatelovo základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1

Listiny.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se

souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho

očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci

řízení, jakož i vedlejší účastník vyjádřili svůj souhlas

s upuštěním od ústního jednání, a také vzhledem k tomu, že Ústavní

soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci,

bylo od ústního jednání upuštěno.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podle ust.

§ 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a podle ust. § 82 odst. 3

písm. a) cit. zák. napadený rozsudek Vrchníhosoudu v Praze

v části II. výroku, který se týká nákladů řízení, zrušil.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. října 2001